Proč jste se rozhodl si zase zahrát v mistrovském utkání?

Nebyl to žádný návrat k hokeji, ale letos tu nějací starší kluci budou končit a já jsem si s nimi chtěl nějaký zápas zahrát. Ale pouze v případě, že budeme mít nějaký náskok a bude k tomu možnost. To, že tomu nakonec okolnosti nenahrály tak, jak jsem si já představoval, s tím už se nedá nic dělat.

Takže chuť vyzkoušet si, jestli na to ještě máte, v tom nehrála roli?

Ne, to ne, v žádném případě. Bylo to o tom, že jsem si s těma klukama chtěl zahrát. Věděl jsem, že se na to musím připravit a že tam nemůžu jít z voleje. Mám radost i z toho, jak jsem se připravil. Ale není to návrat, není to nic. Jak jsem zmínil, chtěl jsem si původně zahrát za jiných okolností.

Střihl jste si 17 minut a 43 vteřin, to není málo.

Měl jsem z toho strach, nebo ne strach… na zápas jsem se samozřejmě těšil, věděl jsem, že jsem jakžtakž připravený. Měl jsem ale spíš takový respekt a obavu z toho, jak to bude vypadat. Obava z prostoru, z orientace, přece jenom ta hra se změnila, je rychlejší. Vyšly mi tam nějaké rozehrávky, myslím, že byly celkově fajn, že se mi to dařilo dávat na hůl. Myslím, že jsem ve finále zkazil snad jenom jednu ve třetí třetině, takže z toho jsem měl docela radost.

Do statistik jste se zapsal dvěma trestnými minutami za faul kolenem.

Ten faul mě mrzí, za mé éry by se to ale nepískalo (směje se). Dodneška mě ten faul ale mrzí hodně, ale je to asi jediné negativní z toho zápasu. Bavilo mě to, ve třetí třetině jsem se cítil fajn a nejraději už bych nestřídal.

V rozhovoru pro web Jestřábů jste zmínil, že se na svůj výkon podíváte ještě na videu. Udělal jste to?

Upřímně musím říct, že jsem se nedíval. Spíš jsem si jen od Ládi (Lubiny, hlavní trenér, pozn. red.), Ivoše (Peštuky, asistent trenéra, pozn. red.) a lidí, co byli na zimáku, nechal říct nějakou zpětnou vazbu. Vesměs mi toho moc nevytýkali, za což jsem byl rád, takže to asi nechám tak (usmívá se).

Nastoupíte ještě do nějakého zápasu?

No, možná ještě jeden zápas, že bych si zahrál. Uvidím, potřebuju teď ještě trochu potrénovat. Ale jeden bych si asi ještě zkusil. Uvidíme, který, jestli ten předposlední, co budeme hrát doma… nevím, uvidíme.

Takže pravděpodobně natáhnete rekord, jste nejstarším hráčem v českých profesionálních soutěžích. Překonal jste Jaromíra Jágra. Potěšující okolnost?

Né, to vůbec… je to nesrovnatelné. Jiné to bylo v tom, že jsem osm let nehrál, takže to bylo pro dost lidí takové s údivem. Ale jinak se na tohle nehraje. Navíc Jarda hraje v extralize, borec, legenda, táhne Kladno. Já nevím, jestli bych utáhl šest, sedm, deset zápasů v kuse. On hraje celou sezonu, v tom mančaftu je nejlepší. Myslím, že je to nesrovnatelné a o žádném rekordu se snad ani nemůžeme bavit.

Vy byste si troufl na extraligu?

Ne, ne, ne… myslím si, že v žádném případě. Už ta první liga byla tak na hraně. Člověk k tomu musí mít nějaký respekt a být soudný. Jak jsem říkal, měl jsem z toho strach, takové to vnitřní chvění… před zápasem jsem si sám sobě nastavil všechno tak, jako dřív udělal jsem si ty svoje pravidla, předzápasové rutiny a tak dále, abych věděl, že jsem opravdu nic neošidil.

Na začátku jste nakousl, že jste si chtěl zahrát s hráči, kteří budou končit. Můžete říct, o které jde?

Chtěl jsem, aby nastoupil ještě i Lukáš Luňák, který už má svoji práci a věnujeme se něčemu jinému. Toho se mi nepodařilo umluvit. Možná se mi povede na ten poslední, nebo předposlední. Uvidím, co mi na to řekne. A další… Tomáš Divíšek, odvedl tu kus práce, ale co si budeme povídat, to zdraví už není takové, dohrává v bolestech. Takže kvůli němu určitě. Bavíme se i o Tomáši Nouzovi, ale u něj uvidíme, jak to bude.

Napadá mě otázka, jestli se liga takovými ojedinělými starty jako ten váš, či případně Luňákův trochu nedevalvuje.

Myslím si, že vůbec. Lukáš má stále platnou smlouvu, pořád byl vedený tak, že když budeme potřebovat, tak nastoupí. A když vidím, jak to mají v Benátkách, nebo v Kadani, tak v tom podle mě není žádný problém.

S Jihlavou jste v sobotu prohráli, vaše šance na postup do desítky už jsou jen v rovině teorie. V jakém rozpoložení tým teď je?

Takový je sport. Někdy s týmem, který má ambice, spadnete dolů, někdy s týmem, který je na papíru slabší, dosáhnete na nějaký úspěch. V těch posledních zápasech bylo z mužstva ještě cítit takové napětí, ale myslím si, že teď už je to takové, že každý asi tuší, že ta šance už je velmi malá. Samozřejmě těch zbylých pět zápasů musí ti hráči odjezdit, nechceme to završit nějakými zbytečnými porážkami. Musíme ty zápasy odehrát a body v nich urvat. Řekl jste to sám, ta šance prakticky žádná není, ale hraje se zkrátka o to, aby se nějaké body uhrály.

Už jste uvažoval nad tím, proč se vám tato sezona nepovedla?

To si ještě zhodnotíme s majitelem. Tu první část základní části už jsme si nějak zhodnotili, když vezmu tu druhou část, tak si myslím, že se to na nás začalo valit hned od začátku. Prohráli jsme dva zápasy s Kadaní a se Sokolovem, a to se na nás negativně podepsalo, srazilo nás to. Ať už na tribunách, nebo na celém týmu. Zanechalo to na nás následky. Je to škoda. Člověk měl samozřejmě trochu obavy, aby se ta osmička udělala, ale že bychom neudělali ani desítku? To jsem si říkal, že snad ne… Ale ty porážky hned po té pauze, kdy se to rozdělilo na spodní a horní skupinu, nás docela utlumily.