Hokejové legendy Prostějova vyrazily na led, Chovanec vzpomínal

Mezi hokejovými veterány z rivalských měst šlo už o druhé měření sil v letošním roce. K prvnímu pozvala Meochema Prostějov v únoru a vyhrála 6:5. Přerov se radoval i v sobotu, na prostějovském ledě vyhrál 4:1. O výsledek však vůbec nešlo.

„Všichni, kdo chtěli a mohli, si zahráli. Bylo to příjemné, pak jsme si sedli, zavzpomínali. To byl asi ten hlavní účel,“ potvrdil Milan Sedlo, jeden z prostějovských organizátorů setkání.

Jeho mohli přítomní diváci vidět v akci stejně jako Luďka Konopčíka, Pavla Davida nebo Lubomíra Bilíka. Přítomen byl i jeho parťák z legendárního útoku Prostějova Ján Chovanec, ten si ale brusle nenazul stejně jako v únorovém utkání v Přerově.

Zahrál bych si, litoval Chovanec

„Byl jsem po operaci a přestal jsem bruslit. Nečekal jsem, že se vůbec sejdeme, takže jsem pro to ani nic nedělal. Když jsem viděl ten první zápas v Přerově, tak jsem slíbil, že začnu něco dělat, ale pak přimrzlo a zase mě pobolívalo koleno. S tím jsem přitom nikdy předtím neměl problémy, takže to přišlo jako naschvál. Chtěl jsem si zahrát, zajezdit si. I když jsem starší, tak by to ještě šlo,“ litoval. Po hokeji se mu stýská. „Zahrál bych si, trochu zamíchal s pukem,“ zasnil se Chovance, který v Prostějově v sedmdesátých letech zářil právě po boku Bilíka a Františka Hřebíka, zvaného Ferdy. Bylo to období, kdy Hanáci úspěšně bojovali ve druhé nejvyšší soutěži.

Ján Chovanec v hovoru s aktuálním trenérem Prostějova Petrem Zacharem

Ze slov Jána Chovance je stále cítit patrné zklamání z toho, že tým měl na víc. „Pořád je to velká škoda. Měli jsme tehdy nejlepší diváky, na hokej chodilo pět a půl tisíce lidí. Bohužel vedení, které v Prostějově bylo během mé kariéry, bylo hrozné. S hráči se špatně pracovalo. Přitom se tu sešla taková partie. Ale nedokázaly se vytvořit podmínky a všichni postupně zmizeli. Začali se tahat hráči z celé republiky, na rok na dva. Odchovanců už bylo minimum,“ vzpomínal někdejší útočník na dlouhotrvající výkonnostní sešup prostějovského hokeje.

Chovanec patřil mezi velké talenty, kdyby chtěl, mohl zamířit do nejvyšší národní soutěže. Místo toho se ale snu „profesionálního“ hokejisty v šestadvaceti vzdal. „Místo toho, abych se dostal někam do nejvyšší soutěže, do které jsem měl nabídky, mi zastavili činnost a nehrál jsem dva roky,“ vzpomíná na složitou dobu. „Nebyli hráči. V létě nás třeba trénovalo jenom osm. Vždycky tu byl nějaký trenér, hodný, starší pán. Ale neměli autoritu, což bylo špatné. Mně se to nelíbilo, řekl jsem svůj názor. Tak jsem se sbalil a šel do práce,“ vysvětlil.

K hokeji se později vrátil v nedaleké Olomouci, na sklonku aktivní kariéry se vrátil i do Prostějova, kde bude navždy spojen s dresem číslo 13. Ten symbolicky oblékl i při sobotním derby, na které dohlížel z lavičky.

„Nedařilo se nám. Nebylo to sice nejhorší, ale přece musí dát někdo gól. Na Přerovu šlo vidět, že se scházejí častěji. Mají nahráno, dokonce se prý sešli i v týdnu před tímto zápasem. Takže na ledě o sobě věděli,“ zdůvodnil s úsměvem porážku Železáren.

Pokud mu bude zdraví přát, určitě bude mít příležitost se brzy zapojit přímo do dění na ledě. „Budeme se takto scházet častěji. Už se domlouváme i se Zlínem a Olomoucí, že bychom proti sobě mohli hrávat všichni,“ doplnil Milan Sedlo.

Sestava Prostějova: Roman Waltr – Jan Směták, Evžen Ohlídal, Svatopluk Vařeka , Ivo Peštuka, Pavel Kryl, Běhal – Petr Vondra, Ivo Horák, Pavel David, Ivo Očenášek, Tomáš Hruban, Ladislav Procházka, Luděk Konopčík, Milan Sedlo, Petr Zachar, Lubomír Bilík.