Mistr ligy Honejsek: 

Jaké máte s odstupem času pocity z vítězství v hokejové extralize?

Uvědomuji si, že se to nepodaří každý den. Stálo za tím strašně moc dřiny a úsilí. Sám to vidím na tom, jak jsem po takové sezóně unavený. Jsem strašně rád, že se mi triumf v extralize povedl ve dvaadvaceti letech, protože třeba Petr Čajánek na to čekal až do čtyřiceti. Takový úspěch pro mě znamená strašně moc, samozřejmě mě to baví a rád bych ty poháry vyhrával dál a dál.

PODÍVEJTE SE: Antonín Honejsek přijel ukázat Jestřábatům mistrovský pohár

Co podle vás rozhodlo, že se Zlínu povedlo titul získat?

Myslím si, že jednoznačně to byla naše soudržnost a parta. My jsme vlastně neměli tým plný hvězd jako Třinec nebo Sparta, ale v těch nejdůležitějších okamžicích jsme ukázali, že jsme tým a že jsme si to zasloužili obětavostí a bojovností.

Velkou část play-off vám odchytal Libor Kašík, který ještě v loňské sezóně hájil barvy tehdy prvoligové Olomouce. Jak hodnotíte jeho výkony?

On se trochu dost trápil ve čvtrtfinále proti Hradci Králové, kde se pak začali střídat gólmani mezi sebou. My jsme ale všichni věděli, že jeho chvíle ještě přijde, podrží nás a on to dokázal. Jeho podíl na vyhraném finále je podle mě největší, protože chytal skvěle.

Nyní odcházite do finského Espoo Blues. Proč jste se tak rozhodl?

Vedl mě tomu fakt, že teď jsem vlastně vyhrál titul a kdy jindy odejít, než když jste na vrcholu a se Zlínem máte extraligovou trofej. Samozřejmě se kromě hokejové úrovně jednalo i o finanční stránku a já jsem cítil, že potřebuji trochu změnit vzduch.

Nepřemýšlel jste třeba nad angažmá v KHL?

Ne, přijde mi, že v Rusku má teď pět či šest klubů finanční problémy. Navíc se tam válčí hned vedle na Ukrajině. Myslím si, že ruská liga je taková hodně nestabilní a já jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Nelíbilo se mi to a volba padla na Finsko.

Pokud se podíváte na finský hokej, je více o bruslení a také o obětavosti. Co od něj očekáváte?

Přesně, co jste říkal. Oni dobře bruslí a není to tam tolik svázané taktikou, hraje se nahoru dolů. Samozřejmě, že jsem tamní ligové zápasy neviděl, ale co si pamatuji Finy z národního mužstva, tak toho vždycky hodně nabruslili. To je asi ten základní prvek, který tam bude rozdílový ve srovnání s extraligou.

Při vaší severské štaci byste si mohl i více zahrát v reprezentaci.

Doufám v to. Už dva roky se o tohle snažím a zatím jsem byl pouze na jednom srazu. Minulý rok jsem se do reprezentace mohl podívat také, ale to bych si nesměl vykloubit rameno. Letos se mi pozvánky vyhnuly úplně. Mám však zprávy od Petra Zámorského, který se teď zúčastní mistrovství světa, že už se bavil s trenérem Růžičkou o nějaké jeho cestě za námi na týden nebo na pár dní. Budeme se muset ukázat, ovšem je dobře, že nás kouč bude mít na očích.

Zatrénujete si i s mladými prostějovskými hokejisty. Jak si myslíte, že se od vašich hokejových začátků práce s mládeží změnila?

Myslím si, že se hlavně změnilo to, že dětí už tolik není. Když jsem byl mladý, pořád jsme si hrávali venku. Ten pobyt venku s kamarády mi podle mého názoru hodně pomohl, pořád jsme se honili, hráli fotbal, hokej a podobné sporty. Přijde mi, že dnes už se to spíš je tak nějak látá dohromady, což pochopitelně není dobré. Je třeba vzít v úvahu, že hokej je dost drahý sport, rodiče na něj ne vždycky mají. Ovšem ty kluky to musí hlavně bavit. Když je to bavit bude a budou dobří, klub jim pak pomůže.

Myslíte, že dnes to mají začínající hráči v něčem snažší, něž jste měl vy?

Snažší ani ne, možná to mají i těžší, protože je jich právě málo a není tam taková motivace, že nemají důvod být pořád lepší. Mají to těžké, podle mě jim musí hodně pomáhat rodiče.

Zvažujete někdy později po ukončení kariéry trénování hokejové mládeže?

Nad tím jsem opravdu ještě nepřemýšlel (úsměv). Na druhou stranu, co jiného dělat. Když aktivně přestanu hrát hokej, tak asi moc jiných věcí, které bych mohl dělat, nebude. Určitě je to jedna z variant.

Jste pro prostějovské malé hokejisty hvězdou. Jaké z toho máte dojmy?

(Smích) Na to, že jsem hrál teprve ze Zlín, je to příjemný pocit. Jasně, že se neberu za takovou hvězdu jako jsou hráči v NHL, ale mám motivaci toho jednou dosáhnout.

Během sezóny jste měl hodně práce, ale sledoval jste alespoň po očku hokejové dění v Prostějově?

Ano, určitě. Od začátku jsem věděl o tom projektu, o kterém se tady pořád vykládalo, takže jsem zdější hokej začal sledovat. Přišli ti hráči, co přišli a bylo to víceméně jenom o tom, jak si tým sedne a jak spolu budou fungovat. Nakonec se ukázalo, že celé mužstvo bylo poskládáno dobře a myslím si, že si tu první ligu zasloužili.

Jen pro zajímavost, hrál jste někdy s někým ze současného kádru Prostějova?

Vyrůstal jsem s Martinem Krylem, Honzou Kolibárem nebo Robertem Jedličkou. I díky tomu jsem osobně hokej tady v Prostějově sledoval a fandil jsem jim.

Autoři: Petr Komárek, Radim Nemela