„Cítím, že už nejsem takový přínos pro tým, jaký bych měl být,“ prohlásil Divíšek.

V rozhovoru rozebral příčiny nezdaru Jestřábů a vyjádřil se i směrem k fanouškům.

Kde vidíte zásadní důvody toho, že se dlouhodobě nedařilo a tým nedosáhl na play-off?
Asi tam nebyl žádný zlom, spíš se to nabalovalo na sebe. Rád bych se bavil o hokeji a ne o věcech kolem, tedy že jsme rozehráli sezonu špatně, že jsme neměli tým vzadu tak kvalitní a my jsme bekům tak málo pomáhali. Přišla půlka listopadu a tým byl takový nijaký a pořád to nebylo ono. Věcí hokejových i těch mimohokejových, které s tím zamávaly a podlamovaly nám nohy, bylo strašně moc.

V čem byl problém přímo na ledě?
Tým nebyl schopný ponaučit se z chyb. I když tým nebyl oproti loňsku nebo předloňsku tolik kvalitní, tak ty základní věci bychom měli zvládat. Věci, které se dají naučit a nemusíte na to mít ani velký talent. My jsme to nezvládli, základní věci jsme v zápase hrozně brzo opustili a nepamatuji si, jestli jsme nějaký zápas vůbec otočili. To by tým nabudilo. My jak jsme byli o gól o dva dole, tak jsme už zápas nebyli schopní otočit.

Ovlivnila sezonu i změna na trenérském postu když Jiřího Vykoukala vystřídal Ladislav Lubina?
Trenéři z mého pohledu odvedli maximum. Trenérský štáb byl asi jediný článek, který fungoval. My jsme ale stagnovali a nikam se neposunuli.

Mluvil jste o oslabení týmu. Jak moc chyběl Matouš Venkrbec, který byl důležitým mezičlánkem mezi trenéry a hráčským kádrem?
Matouš nám chybí v kabině, chybí nám i jako hráč. Ale jeho vývoj byl takový, že se musel posunout. Stalo se to nejlepší, co se mu mohlo stát. Pozici by měli převzít starší hráči, jako jsme my, a vysvětlit to klukům. Druhá strana mince je, že kluci musí poslouchat a vzít si z toho něco. Ten vnitřní motor nám tady chyběl, nebyli jsme tak silní v jádru. Letos tam byla znát absence hráčského charakteru a to byl z mého pohledu základní kámen.

Sportovní manažer Jestřábů Jiří Vykoukal
Jarda Jágr je borec a legenda. Můj návrat? Nesrovnatelné, říká Jiří Vykoukal

Nezlepšovali jsme se a bylo to ubíjející

Část týmu jsou hokejisté na střídavé starty. Chyběl širší hráčský kádr?
Hokejistů tady bylo málo, tým by měl mít širší kádr. Ale tohle je otázka na vedení a je to závislé na financích, které asi nebyly. Bohužel nás tady byly občas čtyři pětky a občas ani to ne. Občas nebyly na tréninku ani tři pětky, což je pro mě trošku zděšení. Když trénujete na čtrnáct lidí, tak toho moc nenatrénujete. Pokud ale hráč přijede, tak musí hrát za sebe i za své jméno, v tom problém nebyl. Ten byl spíš v tom, že kádr nebyl dost široký. Když se podíváme na odchody a příchody, tak jsme od půlky listopadu na rozdíl od ostatních týmů oslabovali.

Zapříčinila sezona vaši nechuť k dalšímu pokračování kariéry?
Sezona je těžká na psychiku a na vnitřní nastavení, ale to má každý hráč v sobě, s tímhle problém nebyl. Šli jsme další den a zkusili jsme to znova. Samozřejmě vás to ubíjí, protože je to nepříjemné. Výkony nebyly takové, jaké jsme si představovali. Kdybychom hráli dobře a prohrávali, tak by byl člověk naštvaný, ale pořád by měl nějakou víru. My jsme se ale nezlepšovali a bylo to ubíjející. Takovou sezonou nikdo nechce končit, ale člověk si nevybírá. Dny se bohužel krátí.

Zatleskám těm šedesáti lidem a dám si pivo

Do sezony jste naskočil později, promítlo se to i na vašich výkonech?
Své výkony nechci hodnotit. Dělal jsem, co jsem mohl, ale už to není ono. Šel jsem hrát a je jedno, jestli jsem byl zdravý, nebo ne, prostě jsem chtěl pomoct. A moc se to zřejmě nepovedlo. Další sezonu už nevidím, v sobotu už bude, myslím, můj poslední zápas.

V sobotu vás tedy čeká loučení v domácím zápase?
No, loučení. Odehraji, zatleskám tady těm šedesáti lidem a dám si pivo někde (usmívá se).

Hlodá ve vás to rozhodnutí?
Nehlodá to, jsem přesvědčený, protože já si myslím, že bych ještě něco zvládl, kdybych byl zdravý. Už jsem od října loňské sezony hrál na jedné noze a nebylo to dobré. Nějak jsem to ale dokousali. Následovala operace, dřívější návrat, kterým jsem to podělal, pak přišlo další zranění a tak se to nabalovalo. Vlastně už rok a půl jsem nehrál zdravý, což mi do hokeje psychicky už moc nedá. Vždycky jsem byl hráč a chtěl jsem být hráč, který může zápasy rozhodovat, teď už ale vím, že to není ono a mančaft už neutáhnu a to mi vadí. Je to takové prodlužování trápení. Kdybych byl zdravý, tak bych třeba rok ještě dal, ale teď už s vidinou letní přípravy, kterou jsem vždycky těžce kousnul, nevidím v sobě ten zápal. Už nejsem takový přínos pro tým, jaký bych měl být. Na 99,9 % bude sobota poslední zápas.

Je smutné končit krásnou a dlouho kariéru takhle?
Chtěl bych to na konci vyhrát. Ale to bych zase asi nekončil. To je těžké vyhrát a hned skončit (usmívá se). Sezona je taková, asi bych radši končil, kdyby se dařilo. Pak je ale zase těžké. Myslím, že když se vám daří, tak je končit blbost. Kdo vyhraje nějaký titul a skončí, tak je blázen, protože když to v sobě pořád má, tak může hrát. Já už to v sobě ale nevidím a je to znát i na tom ledě. Určitě to není předčasný konec, že bych končil dřív, než bych měl. Myslím, že jsem to natahoval dost dlouho a jsem přesvědčený, že to v sobotu obléknu naposledy.

Hokejové město? Já jsem ho neviděl

Nakousl jste téma fanoušků, kteří vás v průběhu sezony opustili. Byl to také důležitý faktor?
Nikdy vám nepřidá, když nechodí lidi. Je to smutné, když jsem minule na rozbruslení napočítal asi sedm lidí. Když začne zápas, tak přijde dalších sto padesát. Rozumím tomu, že se fanouškům ten hokej nelíbí, mě se taky nelíbil, nehráli jsme dobře. Ale pro mě je fanouškovství něco jiného – když budu fanoušek, tak prostě budu fandit. Nekoukám na to, jestli je tým dvanáctý, nebo čtvrtý, prostě budu chodit na zápasy. Když budeme hrát finále a bude narváno, tak to pro mě nejsou opravdoví fanoušci. Na jednu stranu jim rozumím, že se jim to nelíbilo, že na nás zapískají, to je všude na světě, to je nedílnou součástí toho fandy, když se mu něco nelíbí. Ale nepřijít vůbec a vzdát sezonu v půlce listopadu, to pro mě není OK.

Přitom se říká, že Prostějov je hokejové město.
Tak v tom případě já jsem ho letos tady neviděl. Pokud by to bylo hokejové město, tak lidi jdou na hokej a prostě fandí. Pak si třeba v hospodě zanadávají, ale jdou na zápas a vymlátí si ruce tleskáním a drží palce. Když fanoušek přijde na zimák a zaplatí za lístek, tak i tím ukáže, že za týmem stojí a i to je pro klub důležité. Správný fanoušek vydrží celý rok. Takhle sezona se nepovedla jak od hráčů, tak od fanoušků. Rozdělili jsme se moc brzo.

S hokejem se má v Prostějově pokračovat
„Sezona byla neúspěšná, je to sportovní neúspěch a zklamání. Představa je taková, že s hokejem se bude pokračovat. Všechno bude záležet na partnerech i podpoře města. My věříme, že budeme schopni navázat na spolupráci i v dalších letech, protože jedna špatná sezona se stává i v jiných organizacích. Klíčové ale bude samozřejmě rozhodnutí majitele.“
Jiří Vykoukal, sportovní manažer LHK Jestřábi Prostějov