„Výjimečný hráč tu nevyroste bez obětavých rodičů, kteří, především u malých dětí, musí zajistit jeho transport na tréninky, zázemí pro dítě, pohodu. Poté to skloubit se školou, ostatními kroužky. Rodiče hrají klíčovou roli," tvrdí jeden z bývalých trenérů prostějovské mládeže Lukáš Majer.

Zkušený kouč také zdůraznil: „Dobré prostředí s dobrými trenéry má tréninky přizpůsobené škole, popřípadě řeší školní docházku. Problém je v tom, že rodiče jdou často proti trenérům. Dětem doma cpou do hlavy, jak je trenér špatný, preferuje toho a toho, místo tebe. To děti samozřejmě vnímají a je hotovo."

S hokejem by se mělo podle Majera začít pozvolna, tedy ne hned s hokejem, ale hlavně s bruslením.

„V klubu nám bruslí čtyřleté děti, ale jezdí i ty, kterým čtyři ještě nejsou. Samozřejmě, že se dá začít i třeba v sedmi, osmi letech, ale je to logicky těžší," přiznává trenér malých talentů.

Trénink

A jak by vlastně měl vypadat trénink malých hokejistů? I na to nám kouč Majer odpověděl.

„Úplně první kategorií, je takzvaná základna. Tam přicházejí děti, které zvládnou proces vstávat z ledu a už dělají první krůčky. V této kategorii by dítě již mělo být plně ve výstroji a rozvíjí motoriku bruslení. Ze základny se jde do přípravky, nebo respektive první třídy, kde už děti bruslí s hokejkou, a již se to tak přibližuje hokeji. Od druhé třídy začínají svazové kategorie a tím pádem i soutěže. Tohle trvá do čtvrté třídy. Od páté třídy už nastává takový ten žákovský hokej, kde už se to více specializuje. Toto období končí v osmé třídě, přechodem do dorostu," popsal Lukáš Majer.

Hokejový nováček nemusí umět prakticky nic, co se týče hokeje.

„První vstup na led, je obvykle v šusťákovce, cyklistické helmě a za pomoci rodiče, nebo vozítka, které slouží jako opěradlo. Takto dítě chodí po ledě a dělá první kroky. Co se učí jako úplně první, je vstávání z ledu a pády, jelikož to je při začátku neustálé. Jsou stavy, kdy se dítě bojí pádu a tím je ovlivněno i jeho učení se. Když zvládne strach z pádu, je pak vše jednoduší," usmívá se trenér Majer.

Co musí malý hokejista mít?

Později se musí malý hokejista obléct už do výstroje. Tam se praxe liší klub od klubu.

„Dnes, ve většině klubů, díky svazu, jsou výstroje, nebo i obecně se kluby snaží, takže je v začátcích velká šance, že rodiče výstroj dostanou k zapůjčení, což finančně každému pomůže. Pokud bychom měli obléct malého hokejistu od hlavy až po patu, jen pro jeho začátek a pohyb na ledě, určitě se vlezeme pod pět tisíc. Hokejista potřebuje vše, co jeho starší kolegové. Tedy helmu, rukavice, hokejku, vestu, náloketníky, kalhoty, štulpny, holeně, suspenzor no a samozřejmě nějaké termo prádlo," vyjmenoval Majer.

Brankáři?

Když už se dítě naučí bruslit s hokejkou, tak přichází druhá třída a s ní i první zápasy. Zápasy si pak už vyžadují také specializaci, a tady se nám rodí brankáři.

„U brankářů je to složitější. Většinou se děti začínají cpát do brány ve druhé třídě, kdy najednou k tréninkům přibudou zápasy a zjistí se, že nemá kdo chytat. Řadě rodičů se to však nelíbí. Říkám na to, že hráčů je mraky, ale dobrých brankářů málo. Nicméně i z hráče, který se třeba v páté třídě rozhodne chytat, může vyrůst dobrý brankář," myslí si Majer.

Rotace postů

„Ohledně postů do pole, by to mělo být tak, že se posty v žákovských týmech budou rotovat, aby hráči byli komplexní a nebyli jednostranně zatížení. Rotací postů se poté podporuje kreativita, volnost hráčů, kterou použijí v kategorii od mladšího dorostu nahoru. Tam už dochází většinou k rozdělení obránce a útočník."

Momentálně trenér dorostu a třetích tříd v Kralupech nad Vltavou také varuje před zaměřením se jen na jeden sport: „Určitě doporučuji více sportů, a to od malička a držet toho co nejdéle, což je většinou do mladšího dorostu. Nicméně je potřeba si říci, že společně s hokejem nejdou jiné sporty dělat v žákovských kategoriích na top úrovni. Tedy hrát naplno hokej, fotbal a třeba ještě basket, je vyloučené. V tomto případě jde pak třeba okrajově dělat jeden sport jako doplněk, kompenzaci. Dobré kluby dnes zahrnou dětem do programu strečink, atletiku či pohybové hry. Tudíž má rodič vše v jednom."

Odchod do zahraničí?

Jedním z trendů českého hokeje je odchod talentovaných šestnáctiletých mladíků do zahraničí, především do USA, Kanady nebo Švédska.

„Když budete v klubu spokojeni, uvidíte provázanost kategorií, zájem trenérů, asi pryč nepůjdete. Tohle je hodně individuální. Je to dáno typem hráče, náturou. Líbí se mi Švédsko, Finsko, ale i u nás to jde. Nicméně pokud se rodiče dostanou k tomu, že řeší s dítětem v patnácti letech odchod či setrvání, respektive nabídku ze zahraničí, je to pro ně signál, že zřejmě zvládli to, o čem jsem mluvil výše," uzavřel své povídání Lukáš Majer.