„Dnes se to po delší době hodnotí opravdu dobře. Byl to zápas, kdy jsme konečně nebyli v nějakém zbytečném stresu z toho, že je to třeba jen o gól nebo že snad dokonce prohráváme," usmíval se bezprostředně po zápase tento 34letý útočník, který po příchodu na Hanou vsítil svou první branku až ve čtrnáctém zápase.

Ta přišla ve 34. minutě po asistenci Jiřího Fronka a znamenala zvýšení průběžného stavu už na 6:1. „Je to obrovská úleva. Tak dlouhé čekání jsem nikdy dříve nezažil. Nejdříve je z toho člověk úplně hotový, pak spadne někam, kde vůbec být nechce a pak už se dostane do fáze, kdy na to prostě nemyslí. Zkoušel jsem už hokejku splachovat do záchodu či ji hodit do popelnice. To mi vždycky předtím vyšlo, teď ale vůbec," směje se a dodává: Doufám, že se se tento extrém už nikdy opakovat nebude . Teď nás s Davidem Ostřížkem určitě čeká nějaký příspěvek do kasy."

Nedařilo se ale jen Pitulemu. Na celém týmu šla totiž vidět radost z hokeje a lehkost ve hře, která Jestřábům poměrně dlouho chyběla. „Je to tak. Hráli jsme dobře, byli jsme silní na puku v útočném pásmu, narostlo nám sebevědomí a celkově jsme si tu hru užívali. Výměnu trenéra jsem zatím zažil asi jen dvakrát, ale vždy to bylo stejné. Všichni se před ním chtěli předvést. Něco málo už se ale pod panem Janečkem skutečně změnilo a je to znát," popisuje.

Nákrčník není projevem slabosti

Nejen svým prvním gólem na sebe ale Tomáš Pitule upozornil. Dalším zajímavým segmentem byl totiž pohled na jeho krk. Zatímco ostatní jej měli holý, on jej měl zabalený v nákrčníku, který se po hororových okamžicích posledních týdnů stal poměrně velkým tématem. Stalo se tak poté, co při zápase britské nejvyšší soutěže zasáhl kanadský obránce Matt Petgrave bruslí amerického útočníka Adama Johnsona a připravil jej tak rovnou o život.

„Loni jsem v Sheffieldu hrál a mám tam spoustu známých. A musím říct, že mě ta událost velmi zasáhla. Dobře Matta Petgravea, který to udělal, znám. Hodně lidí mi o tom psalo a mám z toho ještě teď husí kůži," promluvil zcela vážně.

Jak sám ale dodává, není pro něj tento ještě stále málo vídaný prvek výstroje až zase takovou novinkou. Dle jeho vlastních slov jej totiž nosil už zhruba před deseti lety, kdy nastupoval za extraligovou Plzeň. „Pak jsem ho sice na nějakou dobu vynechal, ale od té události už hraji a budu hrát jenom s ním. Už se ke mně přidal i Petr Hašek," říká.

Často se ale ozývají i hlasy proti tomuto „novému" kousku výstroje. Ty říkají, že je něco takového zbytečné a že to povede pouze ke zhoršené možnosti pohybu jednotlivých hráčů. Na to má ale Pitule jednoznačnou a ráznou odpověď. „Menší nepohodlí nákrčník sice představuje, ale zase tak hrozné, aby se s ním nedalo hrát, to opravdu není," říká.

Další lidé, zejména v internetových diskuzích, si pak stěžují na to, že už je těch bezpečnostních prvků přespříliš a hokej tím ztrácí své kouzlo. Objevují se také srovnání s formulí 1, která je už dnes díky všem možným bezpečnostním prvkům více než bezpečná a zatímco dříve visel stín smrti téměř nad každým závodem, nyní je spíš něco takového opravdovým šokem.

„Opravdu si nemyslím, že by to ode mě byl nějaký projev slabosti. Dělám to kvůli bezpečí, protože mám rodinu a navíc mě ta událost opravdu hodně zasáhla. Kluci i tamní fyzioterapeut mi popisovali, co se dělo a já doufám, že se to už nikdy nikomu nestane. Byl bych asi i rád, kdyby to nosili všichni. Nebyl bych ani proti povinnému nošení," uzavřel Tomáš Pitule.