V pátek jste ohlásil konec své aktivní kariéry. Jak dlouho jste se k tomuto kroku odhodlával?

Začal jsem o tom přemýšlet už po konci minulé sezony. A začal jsem také uvažovat, co dál. Během dubna se to pak všelijak vyvíjelo a do poslední chvíle to vypadalo, že ještě chvíli pokračovat budu. S těmito myšlenkami jsem také vstoupil do jednání s panem Luňákem a domlouvali jsme se na podobě další smlouvy. Více-méně jsme už byli i dohodnutí, ale vstoupila do toho i nabídka Lukáše Luňáka vstoupit do oboru, kterému se věnuje. Sedl jsem si tedy i s ním, on mi o tom něco popovídal a vzal jsem si ještě týden na rozmyšlenou. Otevřel se mi tedy nový prostor, ve kterém se mohu realizovat.

Byl nějaký hlavní spouštěč vašeho rozhodnutí?

Ne, nic takového nebylo. Spíše spousta okolností, které mi k tomu rozhodnutí dopomohly. Mezi nimi byla i ta ne úplně úspěšná sezona.

Jak na to reagovali vaši trenéři a spoluhráči?

Někteří se to ode mě dozvídali už během toho května, takže překvapení nebyli. Jiní to ale zjistili až poté, co jsem to oznámil. A co vím, tak na jednu stranu je to mrzí, na tu druhou to ale chápou. Každého hráče to jednou potká a navíc, mé důvody jsou snad pochopitelné pro všechny.

Zdroj: Deník

Vy jste už jednou s hokejem na 3 roky skončil, a to kvůli studiu a duchovní cestě. Potom jste do něj ale znovu objevil chuť. Nemůže se nyní stát to samé a vy byste si třeba po roce řekl, že to ještě na chvilku zkusíte?

Stát se to samozřejmě může. Jsem otevřený člověk a tak nedělám nějaká ultimátní rozhodnutí. Okolnosti se vždy mohou přeskládat během velmi krátké doby. Zároveň si ale myslím, že jsem to zvážil dobře a takový scénář považuji za velmi nepravděpodobný. Přece jen, tehdy jsem by podstatně mladší a došlo u mě k obrovské vnitřní proměně. A po těch třech letech jsem na tom hokeji znovu něco objevil. Nyní si už ale myslím, že jsem to dostatečně vytěžil a moc si nedovedu představit, co tak zásadního by se za ten rok muselo přihodit, abych se do toho vrhnul znovu.

Česko slaví titul mistrů světa
Pětice klíčových hráčů mistrů světa: Zeď v bráně, kapitán i posily last minute

V rozhovoru pro Bez frází jste popisoval, že když jste tehdy skončil, tak z vás spadl obrovský tlak. Cítíte něco podobného i nyní?

Ne. Nyní z hokeje odcházím v úplně jiné pozici než předtím. Tehdy jsem jej vnímal jako něco, co mě drtí a brání mi ve štěstí. Nyní už odcházím ze svého svobodného rozhodnutí. Navíc jsem rovnýma nohama vklouznul do nové práce, takže ani na nějaké uvolnění nebyl čas. Spíše naopak.

A přece jen. Vím, že tehdy to pro vás bylo jakýmsi vysvobozením, ale nenapadne vás takhle někdy, že kdybyste u hokeje tehdy zůstal, mohl byste toho dokázat ještě mnohem více?

Nene. Spousta lidí takovýmto způsobem přemýšlí, ale já to takto postavené nemám. Opravdu jsem tehdy pokračovat nemohl a kdybych neskončil, jen bych to oddaloval. Tím prostředím a změnami, které se ve mě začaly dít, jsem byl jednoduše vyčerpaný. Je mi ale jasné, že tuto zkušenost budu asi těžko předávat dál, protože je velice osobní.

Mohlo tam přece jen hrát roli i ne úplně naplněné ambice klubu z posledních let?

Byl to jeden z aspektů. Ta neúspěšná sezona se do toho promítá hodně. Kdyby se totiž udělal úspěch, zůstaly alespoň dvě třetiny týmu a řekli bychom si, že to teď v další sezoně dotáhneme, tak by to zase bylo jiné. Takhle ale sezona úspěšná nebyla a přišlo znovu plno změn.

Nepřemýšlel jste právě z tohoto důvodu i o přestupu jinam?

I to bylo ve hře jako jedna z možností. I nějaké nabídky jsem už měl. Když jsem se nad tím ale zamyslel do hloubky, vyhodnotil jsem si, že to příliš nedává smysl. Prostějov mám rád a žiji tady s rodinou, takže pokud bych pokračoval, bylo by to s největší pravděpodobností tady.

U Jestřábů jste z posledních jedenácti sezon strávil osm. Jaký jste si za ty roky k tomu klubu vypěstoval vztah?

Jsem tam vyloženě hokejově doma. V Olomouci, kde jsem začínal, jsem takovou roli prostě neměl. Až v Prostějově jsem se stal skutečně pevnou součástí A-týmu. Prostějov je pro mě prostě, jak už jsem řekl, domácí klub.

Co považujete za takový vrchol své hokejové kariéry?

Těch je několik. Určitě to byl ten postup s Prostějovem z druhé ligy do první, který měl své velké kouzlo. Bylo to parádní, jelikož to byla hned první sezona po mém návratu. Dále se mi hned na konci další sezony podařilo nastoupit v Pardubicích a odehrál jsem tam play-off společně s takovými hráči, jako jsou Petr Sýkora a Tomáš Zohorna. To byl pro mě naprosto neuvěřitelný skok. Od té doby jsem také začal přemýšlet o tom, že bych si moc rád zahrál extraligu. A to se povedlo a zažil jsem tedy další vrchol. Po naprosto jedinečné sezoně jsme do ní postoupili s Budějovicemi. Pokud se někdy v budoucnu budu chtít věnovat trenéřině, tak určitě budu čerpat z této sezony a práce Václava Prospala s Alešem Totterem. Jen mě mrzí, že jsme kvůli covidu nepostupovali normálně skrz play-off.

Budete se po dlouhé době živit úplně jiným způsobem, než jak jste byl doteď zvyklý. Nemáte z toho trochu obavy?

Já často s nadsázkou říkám, že se konečně budu živit poctivou prací (smích). Samozřejmě, nějaké obavy z toho mám, ale spíše to vnímám jako výzvu. Sám jsem si to vybral a navíc mi tato práce umožňuje se nějakým novým způsobem realizovat. V současnosti jsem se do toho zakousnul a chci být i v tomto oboru úspěšný. Samozřejmě zatím nedosáhnu na takový příjem, který jsem měl dosud, ale jsou to začátky. I v hokeji je to stejné.

Martin Janeček, trenér Jestřábů: „Rozhodnutí našeho dlouhodobého kapitána bylo pro všechny velkým překvapením, na druhou stranu se ale jedná o pochopitelný krok v jeho životě. My mu teď všichni musíme poděkovat za nemalý podíl na prostějovských úspěších z poslední doby. Matouš byl zkrátka jednou z hlavních tváří prostějovského hokeje posledních let a jeho odchod je pro nás velkou ztrátou. Teď se mu otevírá nová životní etapa a my mu přejeme, aby se mu vydařila. Věříme mu ale, protože víme, že je to velmi inteligentní člověk."

V rozhovoru pro klubové stránky Jestřábů jste uvedl, že budete pracovat ve firmě, která nabízí firmám i úřadům službu pro udržitelnou dopravu zaměstnanců. Co přesně si pod tím představit a co vás k tomu přivedlo?

Jak už jsem říkal, tuto nabídku mi dal Lukáš Luňák. Ta jejich rodina je mi asi souzená. Navíc jsem ale ke kolu jakožto dopravnímu prostředku měl velký vztah vždycky. Třeba po městě je to absolutně nejrychlejší volba. Dobrou zkušenost jsem si pak vytvořil v Budějovicích, kde jsme shodou okolností měli možnost využít elektrokola a já byl jeden z těch, kteří se o ně přihlásili. Celou sezonu jsem jej tedy využíval jako benefit a na vlastní kůži zjistil, jak je to super. Ráno jsem na něm jel na trénink a v noci po zápasech zase domů. Bydlel jsem navíc na kopci, takže jsem to na něm vždycky zhrknul dolů a při návratu mě vyvezlo zase zpět. A jelikož to na západ od nás jako zaměstnanecký benefit poměrně frčí, tak si myslím, že i tady to má šanci na úspěch. Může to být i dobrá a ekologická alternativa ke služebním vozidlům.

Divize E: Kostelec na Hané - Skaštice (18.5.2024)
Kostelec padl s konkurentem o záchranu a je předposlední. Navíc má těžký los

Takže tedy nabízíte firmám elektrokolo jako zaměstnanecký benefit. Chápu to správně?

Ano, přesně takhle to je. Není to o tom, že by si od nás ta kola kupovali, ale zajistíme jim je za nějaký měsíční poplatek, ve kterém se skrývají jak ta samotná kola, tak i pojištění, servis, asistenční službu a všechno další, co s tím souvisí.

Zdroj: Deník

A co bude přesně náplní vaší práce?

Oslovování potenciálních klientů, tvorba produktu a prezentace. Oslovujeme města, magistráty, poskytovatele služeb a tak dále. V podstatě každý zaměstnavatel je naším možným klientem, kterému můžeme například zefektivnit jeho provoz.

Vystudoval jste teologii. Myslíte, že by se vaše další budoucí kroky mohly ubírat i tímto směrem?

Určitě to je možnost, ale já tu teologii spíše studoval pro život, než abych ji uplatnil v profesi. Ale nikdy neříkej nikdy. Shodou okolností jsme nedávno měli sraz ze základky a máme tam i několik vojáků z povolání. A ti mi říkali, ať jdu dělat vojenského kaplana. Nejdříve jsme se tomu zasmáli, pak jsme si ale řekli, že to vlastně není úplně hloupý nápad. Vojenské prostředí je svým způsobem podobné tomu sportovnímu a těch kaplanů je tam také potřeba spousta. To by mě vlastně možná i lákalo. Zatím je to ale spíše hudba budoucnosti.

A myslíte, že byste se třeba ještě někdy mohl vrátit do hokejového prostředí, ale v jiné roli?

Také to je možnost. Měl jsem ji i teď, kdy jsem mohl dělat trenéra nebo něco v managementu. Řekl jsem si ale, že chci na chvíli odstup. Chci zjistit, zda tam ten oheň bude za rok, dva stále hořet. Navíc si myslím, že není úplně šťastné, aby člověk vyzul brusle a hned se postavil na střídačku. Teď se chci hlavně naučit něco nového a podívat se na svět trochu jinak.

Zdroj: Deník/David Kubatík

Budou vás moci fanoušci Jestřábů nebo třeba Olomouce, kde jste začínal, moci občas potkat na stadionu?

Určitě se tam občas ukážu, to je jisté. Ač nebudu pravidelným návštěvníkem zápasů, určitě se zimnímu stadionu nebudu vyhýbat. V Olomouci jsme pak byl na hokeji za poslední dva roky dvakrát. Moc mě to tam netáhne. Musím se přiznat, že nejsem ani moc velký hokejový fanoušek. I mistrovství světa sleduji spíše telegraficky. Hokejem jsem zkrátka už přesycen. Byl jsem ale na jednom zápase v Praze a opravdu jsem si to užil.

Krajský přebor - videosouhrn
Krajský přebor na VIDEU! Podívejte se na akce a góly 26. kola

Ani včerejší finále jste nesledoval?

Musím se přiznat, že ne (smích). Manželka to chvíli zapnuté měla, ale já u toho nebyl. Samozřejmě mám ale z toho vítězství obrovskou radost. S některými kluky jsme totiž ještě v kontaktu, minimálně s Danem Voženílkem, kterému jsem už psal a gratuloval. Dále z toho mám radost i proto, že je to jedna z mála věcí, která ten náš národ může sjednotit a alespoň na chvíli dát zapomenout na všechny ty žabomyší války. To je veliká přidaná hodnota sportu, navíc když se to mistrovství konalo u nás. Je to sice jen prchavý moment, najednou je ale ve společnosti cítit taková pozitivní nálada.