Po nepříliš výrazné základní části, kdy se dvakrát musel vzpamatovávat ze zranění třísel, začal naplno zářit v play off, kde vynikajícími výkony pomohl týmu k postupu do semifinále a pětizápasové sérii s Havířovem.

„Je to pár dnů, co mi o té anketě kamarádi řekli. Já o ní předtím vůbec nevěděl, takže mě to opravdu mile potěšilo. Máme v týmu spoustu šikovných a oblíbených hráčů, proto mám radost, že nejvíc hlasů jsem získal právě já. Je to hezké a děkuju,“ usmíval se čtyřiadvacetiletý odchovanec Zlína, který už se v Prostějově zabydlel.

Fanoušci vás zvolili jako nejlepšího hráče sezony, jak byste se ohodnotil vy sám?

Sezona byla taková zvláštní. Hned na začátku sezony jsem měl smůlu, protože jsem si zranil třísla v závěru přípravy. Pak jsem se vrátil, chvilku to bylo dobré, ale potom přišla ještě větší smůla a zranil jsem se podruhé. Následovalo období, kdy mi to vůbec nešlo. Až v závěru základní části se to pomalu začalo zlepšovat a vygradovalo to v play off. Myslím si, že tam jsem měl nejlepší formu za celou sezonu stejně jako celý tým. Kluci pomohli mě, já jim a odehráli jsme parádní zápasy. Hlavně před domácím publikem, které bylo báječné.

U brankáře jsou zranění třísel dvojnásob nepříjemná. Jak jste to snášel?

Když se mi to v srpnu stalo poprvé, tak jsem si ještě řekl: dejme tomu, s třísly jsem nikdy předtím neměl problém. Ale jak to přišlo podruhé, na druhé straně, tak už jsem z toho byl opravdu špatný. Sezona byla v plném proudu a ani vedení určitě nebylo nadšené, že mají gólmana, který se dvakrát během třech měsíců zranil. Naštěstí se to snad všechno smazalo tím dobrým koncem sezony. Aspoň doufám (úsměv).

Během zranění za vás museli zaskakovat nejčastěji Petr Musil a Stanislav Taťák. Připadalo mi, že spolu všichni vycházíte velmi dobře, bylo to tak?

To se vždycky odvíjí od povahy, jací jsou ti lidé v civilu. A jak Petr, tak Standa byli úplně v pohodě. Neměli jsme jediný problém. Když jsem nemohl hrát, tak jsem jim fandil, protože kdyby se něco zvrtlo, tak by se to mohlo svalovat na mě, že jsem se zranil. Ale když nastoupili, tak chytali výborně.

Co si ze sezony 2011/2012 budete pamatovat nejvíc?

Určitě domácí zápasy v play off. Od chvíle, co jste poprvé vyjeli na led, jste cítili, že jste doma. Lidé nás hnali dopředu a bylo to opravdu příjemné. Hrálo se obden, bylo to náročné, já jsem se přesto na každý zápas strašně těšil. Škoda jen, že pak přišel konec devět vteřin před koncem. V prodloužení se mohlo stát cokoliv. Taky jsme mohli vypadnout, ale takhle skončit, to byla velká smůla. Mrzí to víc.

Když si na to vzpomenu, pořád vidím ten puk poskakovat před vaši brankou. Asi jste se k tomu taky musel častokrát vracet.

S klukama jsme to probírali asi tisíckrát. Byla to neuvěřitelná shoda náhod. Chtěli jsme vyhodit puk, ten přeskočil přes hokejku a nepovedlo se to. Vrátili nám ho zpátky do třetiny, střela od modré trefila Pavla Kumstáta a ten v domnění, že puk drží, sebou trochu pohnul a vypadl mu. Jejich útočník pak vystřelil do mě, já si taky myslel, že ho držím, ale odrazil se kousek ode mě a Klimša to dorazil. Prostě obrovská smůla. Ale nedá se nic dělat.

Havířov nakonec ve finále přejel Karvinou s přehledem 3:1 na zápasy a čeká ho baráž. Překvapilo vás to?

Nebylo to pro mě překvapení ani trošku. Havířov má mladý, agresivní mančaft a v play off přesně tohle potřebujete. Karviná měla sice víc zkušených hráčů, ale já věřil Havířovu. Zejména v domácím prostředí jsou na tom fyzicky velice dobře a to podle mě rozhodovalo. Doma dokázali všechny přetlačit. Proto si říkám, že klobouk dolů před námi, jak jsme tam odehráli ten pátý zápas. Nepoložili jsme to ani za stavu 2:0, dřeli jsme a vyrovnali. Bylo to skvělé. Právě proto nás vyřazení mrzí tolik.

Navíc jste dokázali Havířov porazit víckrát než Karviná ve finále.

Ale my do něj zase neprošli, takže to se nedá porovnávat. Přesto si myslím, a je to možná odvážné, že naše série s Havířovem byla předčasné finále. Ale těžko říct, jak bychom dopadli v semifinále s Karvinou, také měla svoji kvalitu.

Jaké pro vás je hrát před takovou atmosférou, jaká je v Prostějově? V Olomouci jste na něco podobného asi zvyklí nebyl.

Je to něco úžasného. A nejen v play off. Na základní část pravidelně chodilo patnáct set fanoušků na neatraktivní soupeře. Potom se Vsetínem a Havířovem to už bylo úplně senzační. V Olomouci jsem taky zažil dobré zápasy, ale to ještě hrála v 1. lize Kometa, Havířov nebo právě Prostějov. Myslím si, že východní skupina druhé ligy je, alespoň co se týče diváků, o krok před první ligou.

Co čeká Dalibora Sedláře teď po konci sezony?

Zatím ještě pokračuju v trénování kluků tady v Prostějově. Potom se uvidí. Chtěl bych si najít nějakou stálejší práci a pokračovat v hokeji. A hlavně pokračovat tady. Po několika sezonách, kdy jsem v Olomouci spíš seděl, jsem zase konečně dostal do hokeje velkou chuť a intenzivně jsem si to užíval. To je hlavní důvod, proč to hrajeme. Bavit sebe a bavit lidi.

Po zápase v Havířově na vás prý čekala v Prostějově oslava s fanoušky. A údajně bylo hodně veselo.

Bylo to neskutečné. Připadali jsme si, jako kdybychom přijeli z mistrovství světa někam na náměstí. Přitom v autobuse byl klid, všichni jsme byli smutní z toho konce. Během deseti minut v Gólu to z nás úplně spadlo a užívali jsme si to jako malí kluci. Parádní oslava a ještě jednou velký dík našim fanouškům.

NEJLEPŠÍ JESTŘÁB SEZONY 2011/2012

celkem hlasů: 4633.

  1. Dalibor SEDLÁŘ (39 % hlasů)
  2. Jakub Čuřík (20,5 %)
  3. Jiří Osina (20 %)
  4. Lukáš Duba (6 %)

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY ANKETY  NAJDETE U ČLÁNKU: Hoši, děkujeme! aneb volíme nejlepšího Jestřába sezony