Jak byste dnešní utkání zhodnotil?

V podstatě se potvrdilo to, co jsme čekali. Přijel velmi mladý, dobře kombinačně připravený mančaft s šikovnými talentovanými fotbalisty. Potřebovali jsme na ně hrát s agresivitou, zodpovědností a čekat na svoje šance, které nakonec přišly. Myslím si, že dnes opravdu rozhodlo to týmové pojetí.

Brali jste utkání jako šlágr podzimu?

Nejlepší tým, který tu na podzim hrál, byla podle mě asi Opava. Kvalita Sigmy je ale také velká, čemuž odpovídá její postavení v tabulce. Ovšem ty výkyvy jsou tam daleko větší, protože mužstvo je složeno z mladých kluků. Sinusoida jejich výsledků je taková, že jsme dnes i díky naší zodpovědnosti trefili tu slabší výkonností chvilku. Zápasy s „Béčkem" mají vždycky super náboj už jen proto, že vzdálenost mezi Prostějovem a Olomoucí je necelých dvacet kilometrů.

Je pro vás větší derby se Sigmou nebo s 1. HFK?

Jednoznačně se Sigmou – vlastně jsem stále její kmenový hráč. Zůstává pro mě klubem číslo jedna, a na tom se nic nezmění. Prožil jsem tam své první ligové minuty a starty, na což se nezapomíná. Je to pro mne důležité.

Radil jste proto spoluhráčům, jak na ně hrát?

Vůbec ne. Když jsem nahlížel do zápisu, viděl jsem, že současný kádr je věkově někde jinde. Jediný, s kým jsem v týmu hrál, je Petr Vavřík a gólman Reichl. Tuhle roli spíš převzal Pepa Pančochář, který tu také hostuje a má tam spoustu kamarádů, spoluhráčů. Věděli jsme, v jaké sestavě Sigma nastoupí, ale ve finále vždy rozhoduje až samotné dění na trávníku.

Chtěli jste doma odčinit prohru s Mikulovicemi?

Ano, přesně s tímhle jsme do zápasu šli. V Mikulovicích jsme nezachytili začátek, na který jsme se chtěli zaměřit dnes. Myslím, že jsme to zvládli přesně, jak po nás trenéři chtěli. Výsledek 2:1 je podle mého názoru spravedlivý a odpovídá tomu, co se na hřišti dělo. K vítězství jsme přece jen měli o krůček blíž. Teď si to můžeme jen užívat. Čekají nás poslední dvě kola. Ve Ždáru to bude těžké, a pak už jen domácí střet s Uničovem. Doufám, že v tabulce malinko poskočíme a podzim dohrajeme se vztyčenou hlavou. Zimní příprava bude dlouhá a chtěl bych, abychom na jaře pokračovali v ještě lepších výkonech.

Zejména v prvním poločase jste se snažili střílet brankáři Reichlovi hodně pod břevno. Byl to záměr, nebo se to prostě jen tak povedlo?

Každý hráč, když zakončuje útočnou akci, má hlavně snahu uklidit to mezi tři tyče, je jedno zda nahoru či dolů. Spíše si s ním potom vyřídím ten jeho zázračný zákrok. Tím mi opravdu zkazil víkend (smích). Abych se přiznal, už jsem slavil, ale nevím, kde se tam vzal. Ještě tam snad někde musí viset (smích).

Po přestávce jste na Sigmu vlétli, hecovali jste se v kabině?

Po první půli, jež byla hodně vyrovnaná, běhavá, je vstup do druhého dějství velice důležitý. Jsem rád, že jsme zahrozili hned z první akce. Měli jsme pět deset minut, kdy jsme kontrolovali hru, vytvářeli si šance a pak jsme to skvěle zúročili. Škoda jen toho gólu, který jsme inkasovali. Padl po zbytečné chybě ve středu pole, kde jsme situaci nedohráli úplně ideálně. Poté jsme si ale utkání již pohlídali. Dnes to bezesporu bylo o zkušenostech a my je dokázali dokonale zužitkovat.

Vydatně jste podporoval ofenzivu, jak jste s tím spokojen?

Abych byl upřímný, dnes jsem hlavně spokojený s tím, co předvedl Tomáš Machálek. Nehráváme spolu často, naposledy tomu tak bylo při výhře 4:0 ve Zlíně, kde se Machy podepsal na všech čtyřech brankách. Spolupráce s ním se mi líbí. Dnes hrál zodpovědně, a byl z našich ofenzivních hráčů nejnebezpečnější. Já jsem se mu práci snažil co nejvíc ulehčovat.

Byli jste s Machálkem domluveni, že si občas prohodíte posty?

Ne, to vyplývá čistě ze situace. Já jsem ten defenzivnější a spíš to vychází z akcí, kdy se mu snažím pomoci. On je v tu chvíli hlouběji v poli, automaticky zajišťuje obranu a to jej samozřejmě ctí. Proti Sigmě mě zastoupil asi dvakrát nebo třikrát. Tohle mi vyhovuje. Nemusím se pořád jen vracet, což by mě stálo hodně sil. I proto se mi s ním hrálo dobře.

Autor: PETR KOMÁREK