Sezonu přitom odstartoval v dresu ostravského Baníku, kde byl na hostování, ale v zimě se vrátil na Hanou a v modrobílých barvách by dnes večer chtěl oslavit historicky první vítězství Sigmy v českém poháru. V Plzni se svěřenci Petra Uličného postaví Spartě a dvaadvacetiletý obránce má velkou šanci, že si finále užije přímo na hřišti.

První fotbalové krůčky jste udělal v rodných Hrubčicích, jak poté odstartovala vaše kariéra?

Asi tak v šesti letech jsem začal hrát za přípravku LeRKu Prostějov, kam mě přivedl taťka. Vzpomínám si, že jsem na tréninky dojížděl z Hrubčic třikrát týdně. V Prostějově jsem byl až do patnácti let, takže všechny přípravky a všechny žákovské kategorie. Ještě jsem odehrál půl sezony v dorostu a pak jsem šel do Sigmy. A tady jsem doteď.

Prostějovská mládež bývala vždy poměrně úspěšná. Vzpomínáte někdy na své působení u Hloučely?

Vždycky se mi vybaví ty dřevěné budovy a bojové podmínky, ale o to větší to byla sranda. S kluky jsme měli celkem dobrou partu. Někteří z mého ročníku 1989 teď dokonce hrají za 1. FK, třeba Martin Hirsch nebo Tomáš Machálek. Jsem rád, že aspoň někteří z nás se dokázali ve velkém fotbalu uchytit, byl to poměrně silný ročník.

Jak jste se dostal do Sigmy?

V Sigmě tehdy trénoval šestnáctku Petr Fišar (aktuálně vedoucí úseku mládeže Dukly Praha, pozn. aut.), který si mě v Prostějově vyhlédl. Napřed jsem šel jenom na hostování a po nějakém roce mě Sigma vykoupila. Prostějov mi tehdy nedělal žádný problém.

Hráčem Sigmy jste už zůstal a zažil s ní lepší i horší časy. Probíhající sezona pro vás nezačala příliš šťastně, když jste po třech kolech vypadl ze sestavy Baníku a už se do ní nevrátil. V posledních kolech jste ale dostal příležitost v základu Sigmy. Jak si to užíváte?

Jsem rád, že mi trenér dal šanci v několika zápasech Poháru České pošty, teď jsem dvakrát nastoupil i v lize. Takže nálada stoupá stejně jako sebevědomí. Budu se snažit podávat stabilní výkony. Jestli to bude stačit na základní sestavu, to uvidíme.

Ve středu večer vás čeká vrchol sezony, finále domácího poháru. Předpokládám, že pro celý tým je to obrovská výzva.

Hráli jsme finále už loni, kdy jsme měli obrovskou smůlu a prohráli jsme na penalty. I proto je letos odhodlání ještě větší. Ale čeká nás těžký soupeř v podobě Sparty. V pátek jsme si vyzkoušeli, jaké to proti nim je. Bude se hrát na neutrální půdě v Plzni, kde by nám to mělo vyhovovat. Na jaře jsme tam vyhráli s Plzní 4:0, celkem se nám tam daří, takže všichni věříme, že sezonu si zpříjemníme tímto úspěchem a pohár vyhrajeme.

Během minulého roku se okolo prostějovského fotbalu událo hodně věcí. Po delší době hraje Prostějov vyšší soutěž. Jak sledujete jeho snažení?

Abych řekl pravdu, tak ho sleduji hodně. Když se dívám na výsledky, tak Prostějov beru jako první, je to klub, kde jsem dlouho působil. Navíc mají několik hráčů, kteří něco dokázali v první lize, takže jim přeju postup do třetí ligy. Ta by Prostějovu slušela ještě víc a chodilo by určitě i víc diváků.

Byl jste už podívat přímo na zápase nebo to máte v plánu až po sezoně?

Plánuju to stoprocentně, ale asi až po sezoně, která nám končí za čtrnáct dní. Teď to o víkendech moc nestíhám, nebo už se mi nechce na fotbal. Snažím se mít čistou hlavu, odprostit se od toho a trávit volný čas jinde než u fotbalu.

Během doby, kdy v Prostějově nebyl mužský fotbal na vyšší úrovni, vznikly nové kluby, ať už basketbalový nebo volejbalový. Myslíte si, že prostějovský fotbal má šanci být opět populárním, třeba sportem číslo jedna?

Já myslím, že jednoznačně ano. Fotbal má v Prostějově své místo. Slyšel jsem, že na první zápasy chodilo hodně diváků a čím budou hrát kvalitnější soutěž, bude jich chodit ještě víc. Do Prostějova patří hlavně fotbal a hokej. Basketbal a volejbal podle mě nejsou pro lidi tak atraktivní.

Zatím jste ještě mladý a máte nejlepší roky před sebou, ale uvažujete nad variantou, že byste se v prostějovském dresu ještě někdy objevil?

Byl bych velmi rád, kdyby to tak bylo. Většinou to tak bývá, že hráč se vrátí do klubu, kde začínal a odkud pak vyrazil do velkého fotbalu. Když je starší, snaží se mu to vrátit a buď tam hraje, nebo trénuje. To platí i u mě, jednou bych se do Prostějova chtěl vrátit. Sice teď bydlím v Olomouci, ale pořád je to kousíček, mám tam rodinu, znám spoustu lidí. Takže bych do toho určitě šel.