VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Procházka po sezoně z Konice odejde

KONICE - Nejmladší fotbalový kormidelník v divizních soutěžích ČR musel zredukovat svůj extrémně náročný časový program

14.6.2007
SDÍLEJ:

Karel Procházka je velice aktivní člověk, kromě fotbalu stíhá i spoustu dalších věcí.Foto: DENÍK/archiv

Na delší povídání nejen o fotbale přijal naši pozvánku nejmladší divizní trenér v České republice Karel Procházka, který současně vede muže TJ Sokol Konice a fotbalovou přípravku FC Hvozd.

Kudy vedla vaše cesta na místo konického kouče?
Pokud bych měl mluvit stručně, tak byla rychlá a jednoduchá. Pokud chcete slyšet pravdu, tak složitá, trnitá, plná odříkání, spousty tréninků, práce, pochopení rodiny, nočního studia a hlavně štěstí.

Tak raději rozeberte tu pravdivou verzi.
Se sportem jsem začínal v šesti letech. Bydleli jsme s rodiči v Bílovci a já začal se svými spolužáky chodit do tamního fotbalu na tréninky žákovské přípravky. Matně si pamatuji, že jedinými oddíly v okolí s přípravkou byly Baník Ostrava a Nový Jičín. Po jednom z turnajů jsem se od otce dozvěděl, že budu hrát a trénovat za Ostravu. Tam jsem byl jen necelý rok a rodiče se přestěhovali do Litovle k babičce. V Litovli v té době nefungovala fotbalová přípravka a já skončil v házené, která tam měla a stále má vysokou sportovní úroveň. Pamatuji si, že jsme jezdili po celé Moravě a litovelští trenéři byli opravdovými sportovními nadšenci a doslova fanatiky, což mě svým způsobem ovlivnilo. Díky házené a sportu jsem měl na rozdíl od svých vrstevníků i zajímavou sportovní vojnu v SKP Frýdek Místek se spoustou zážitků nejen sportovních, ale i z cestování po celé republice. V roce 1993 jsem se přestěhoval do Hvozdu, malebné vesničky v Drahanské vrchovině. Zde jsem souběžně hrál také fotbal. V sedmadvaceti letech jsem si přivodil v jednom házenkářském utkání vážný úraz pravé ruky, musel na operaci a následně svět házené na doporučení lékařů opustil. Začal jsem se věnovat výhradně fotbalu a pokoušel se jej společně s tamními nestory Františky Tylem, Voglem a Vyroubalem pozvednout až na současnou úroveň. Moje práce spočívala v trénování mládeže, s níž jsem prošel všechny věkové kategorie.

Největší úspěch s žáky Hvozdu

Co považujete za svůj největší trenérský úspěch?
Účast starších a mladších žáků FC Hvozd ve druhé lize 2003/04. Vesničtí kluci měli možnost konfrontace s týmy jako Sigma Olomouc, HFK Olomouc, Sigma Hranice, FKM Přerov, LeRK Prostějov. A co víc, soutěž udrželi i pro další ročník. Přesto jsme druhou ligu museli opustit, protože nebyli další hráči k nahrazení těch, co už věkem do žákovské kategorie nepatřili. Ovšem tento úspěch neznamená nic proti tomu, z čeho mám vůbec největší radost. A to je zapojení velkého množství fotbalových a sportovních dobrovolníků, nadšenců, hráčů i koučů do činnosti oddílu ve Hvozdu. Vždyť nebýt hasičů a fotbalistů, není tam jiné kulturní vyžití.

Co máte konkrétně na mysli?
Jedná se o to, že se v oblasti fotbalu podařilo naplnit mou myšlenku vytvoření kontinuity výchovy mládeže. Nejprve samostatně jako FC Hvozd a následně ve spolupráci se Sokolem Konice. V obou oddílech má nyní každý začínající hráč ideální podmínky fotbalového růstu od přípravky přes žáky a dorost až po mužskou kategorii, a to pod dohledem kvalifikovaných i odborně způsobilých trenérů. Jak prohlásil jeden fotbalový funkcionář: „Hvozd je spící obr, časovaná bomba“! Myslím si, že podobnou filozofií se budou muset začít řídit i okolní kluby, pokud chtějí, aby právě v jejich vesnici fotbal fungoval. Určitě se to týká Jesence, Brodku u Konice, Přemyslovic, Ptení, Lipové a mnoha dalších obcí.

Jak taková spolupráce funguje?
Mezi oddíly Hvozdu a Konice funguje spolupráce na základě uzavřené společenské smlouvy. Přitom vznik této kooperace byl paradoxně důsledkem úbytku zájmu o kopanou u mládeže, což je však celonárodní problém a je potřeba se tomuto trendu přizpůsobit. Počítače či nezájem rodičů o plnohodnotné využití volného času jejich dětí - to jsou trendy, s nimiž fotbal i ostatní sporty mimo jiné bojují.

Pokuste se zmíněnou spolupráci podrobněji popsat.
Do trenérské práce v obou oddílech je zapojeno množství kvalitních kvalifikovaných trenérů a mladý hráč, který projde celým fotbalově výchovným procesem, „vypadne“ jako hotový fotbalista. Pokud je talent, má možnost uplatnění v A-mužstvu Konice, pokud ne, vrací se do mateřského klubu. Ten to nestojí ani korunu a fotbal funguje dál jak u nás, tak v mateřském oddílu. Úkolem jeho vedení je hlavně přesvědčit mladého hráče i jeho rodiče, aby do Konice nebo Hvozdu jezdil. V tom vidím místní specifikum a rozdíl dělat fotbal na vesnici nebo ve městě. Vše je v lidech, vzájemné komunikaci, spolupráci, pochopení a sjednocení názorů.

Jak to máme chápat?
Vezměte v úvahu například sociální prostředí: lidé ve městech žijí v panelových nebo činžovních domech, mají jen byt, po práci vezmou dítě a jdou s ním na trénink. Mají tedy čas se mu věnovat. Lidé na vesnici přijdou nebo častěji přijedou z města z práce a doma je čeká dobytek, pole, celoroční sekání zahrady, chystání paliva na zimu a spousta jiných činností souvisejících s provozem domu. Když večer unaveni končí s prací, už přemýšlí, co je třeba udělat zítra, kolik dřiny je ještě čeká a co z ní by mohly udělat jejich děti. Na hřišti tak rodiče nevidíte celý rok, na děti prostě nemají čas. Samozřejmě existují vyjímky, ale těch je opravdu málo. Celkově tím chci říct, že práce trenéra na vsi má jiná specifika než práce kouče ve městě.

U mužů Konice po víkendu skončí

Co vaše další trenérská budoucnost v Konici?
Abych řekl pravdu, tak to není záležitost čistě moje. Když jsem na začátku jara přišel do Konice jako asistent Ivana Čecha, vzal jsem tuto funkci jen proto, že jsem po prodělané mononukleóze nemohl dál aktivně hrát za Hvozd. Držel jsem přísnou dietu a nesměl organizmus fyzicky zatěžovat, bylo to opravdu traumatizující období. Kdo celý život dělal nějaký sport, jistě mě pochopí. Dobu léčby doktoři odhadovali na přibližně půl roku a to je přesně jarní část sezony. S vedením konického fotbalu jsem se proto dohodnul právě do konce letošního ročníku.
Jak hodnotíte své dosavadní účinkování u divizního kolektivu?
Jarní část a hlavně její začátek se nám až na jednu výjimku moc nepovedla. Došlo k odvolání trenéra Ivana Čecha a mému posunu na post hlavního kouče. Tím jsem převzal více úkolů, pravomocí a samozřejmě i nemalé zodpovědnosti.

Proč došlo k odvolání trenéra Čecha?
Tato otázka by měla směřovat spíše k vedení klubu. Ale každému, kdo se o konický fotbal zajímá je jasné, že k výměně došlo na základě neuspokojivých výsledků. Mužstvo je zde nesmírně kvalitní a jeho výsledky neodpovídaly sportovně výkonnostním cílům. Proto byl dán mužstvu nový impulz v podobě výměny trenéra. Nic jiného - pokud je mi známo - za tím není a nebylo.

Jak chutná trenérský chlebíček v Konici?
Moje pozice hlavního kouče byla usnadněna znalostí prostředí. Dalo by se to charakterizovat jako přejímání rolí v sociální skupině. Coby asistent jsem byl pro hráče něco jako spoluhráč, coby hlavní trenér ale musím hájit roli vůdce s veškerou zodpovědností. S tím souvisí změna přístupu k hráčům, tlak ze všech možných stran. Ten chce výsledky, ten pěknou hru, ten šidí tréninky, ten chce naopak přidat a tak bych mohl pokračovat. Všechny faktory musíte zohlednit, vyhodnotit, přijmout opatření a začlenit do tréninkového procesu. Rozdíl v cílech přípravy mládeže a mužů je přitom zásadní a diametrální. U mládeže je cílem výchova, u mužů jednoznačně pouze výsledek.

A zůstanete tedy u konických mužů coby hlavní kouč?
Moje další působení u mužstva má dvě roviny. Za prvé: přeje si to oddíl? Za druhé: chci to já?. Na první otázku se musíte zeptat vedení klubu a na tu druhou klidně odpovím. Tak jako většina lidí v dnešní společnosti i já žiji velice hekticky. Mám časově náročné povolání, studuji vysokou školu a zahájil jsem studium trenérské A-licence UEFA. Kromě mužů Konice přitom vedu i mladší přípravku ve Hvozdu, spím pět hodin denně a musím používat to dnes tolik frekventované slovo „nestíhám“. Mám snahu dělat vše na sto procent, ale sám cítím, že se to nedaří. Proto budu muset něco opustit, nějaké břemeno shodit. A největší časový prostor mi zabírá trénování v Konici. Proto jsem oddílovému výboru opětovně připomenul, že dodržím původní dohodu týkající se mého působení u A-mužstva.

Máme tomu rozumět tak, že nebudete v TJ Sokol pokračovat?
Přesně tak. Tohle rozhodnutí jsem dost zvažoval, ale jinak to nejde. Rozdvojit se nedokážu a dělat něco polovičatě, to není můj styl. Konickým funkcionářům jsem vše podrobně vysvětlil a uvedl důvody, které mě k tomu vedly. A oni mé rozhodnutí chápou.

Přemlouvali vás k setrvání?
Chtějí, abych pokračoval alespoň v roli asistenta s tím, že bych seděl na lavičce při utkáních a pomohl mančaft vést. Tím by se však můj problém s časem nevyřešil a bylo by to navíc nekoncepční. Proto musím trvat na svém původním rozhodnutí. Dokončím sezonu a vrátím se do mateřského Hvozdu, kde mám ještě hodně práce. Nakonec konický a hvozdecký fotbal je v současnosti jedna loď a je i mým zájmem, aby výchovné a sportovní výsledky obou klubů byly co nejlepší. Proto v Konici v brzké době uvidíte nového lodivoda.

Jaké další úkoly si kladete vy osobně?
Máme s konickými funkcionáři snahu o vznik sportovních tříd soustředících se na výchovu vlastních hráčů. Vytvoření prostoru a podmínek pro realizaci této myšlenky je ohraničeno rokem 2010. Určitě oslovíme funkcionáře okolních oddílů, abychom zjistili jejich pohled a případnou participaci na této myšlence. Osobně jsem přesvědčen, že každý funkcionář současného fotbalu by měl mít zájem, aby zrovna jeho hoši nebo hoši z jeho vesnice mohli navštěvovat takovou školu. Uvidíme.

Vraťme se na závěr k vám. Není škoda zahodit takovou trenérskou šanci?
To není o zahazování šancí, ale o prioritách, životní filozofii a žebříčku hodnot. Nejsem člověk, který jeden den dělá něco tak a druhý den obráceně. Navíc můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že se cítím fit a rád se zapojím do letní přípravy hvozdeckých mužů vedených Rudolfem Švehlou. Právě ve Hvozdu se pokusím o nějaký ten rok prodloužit svou hráčskou kariéru s kluky Polesovými a vůbec celou tamní partou včetně skvělých fanoušků.

14.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Soutěžní svatební pár číslo 28 - Kristýna a Jiří Hrachovcovi, Zlín
3

Desáté kolo soutěže O nejkrásnější svatební pár Deníku pro rok 2017

Pivovar Husar oslavil se sousedy své druhé narozeniny. Lidé dorazili na medový speciál i prohlídky.
1 22

Na gulášek, na pivo. V minipivovaru Husar slavili výročí

Svíčky, Havlova fotka i Náměšť. Na náměstí TGM si připoměli 17. listopad

Chceme slušného prezidenta, za kterého se nebudeme stydět, pečujme o svobodu. I takové výroky zazněly v pátek kolem sedmnácté hodiny u prostějovské sochy prvního československého prezidenta.

Byt jako investice? Splátky vás vyjdou dráž

Sníte o vlastní nemovitosti, která bude vydělávat za vás? Fajnová myšlenka, ale neoplýváte-li tučným kontem, vše si pořádně spočítejte. Cesta k úvěru bude totiž náročnější. Tedy pokud přiznáte váš skutečný záměr. Zda se takový úvěr vyplatí, přibližuje Lucie Drásalová, hypoteční analytička Partners.

Účastníci piškvorkového turnaje se zapotili

Především fyzikáři nenáviděná hra se ve čtvrtek na chvíli stala podporovanou. Ano, řeč je o piškvorkách, v nichž se na Gymnáziu Jiřího Wolkera uskutečnilo okresní kolo turnaje. Čtrnáct družstev se zde utkalo v lítých bitvách - některých pouze několikaminutových, u jiných se ale účastníci zapotili.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT