Pavel Winkler se narodil 8. února 1938 v Prostějově. Od mládí začal sportovat v TJ Sokol II Prostějov pod vedením Adolfa "Došina" Vlka. S fotbalem se setkal až ve škole, když si ho vybral Polda Čížek do žáků TJ OP Prostějov. Zde strávil dlouhou řadu let, až byl nucen ve 23 letech kvůli problémům s třísly aktivní hráčskou kariéru ukončit.

Následovala dlouhá kariéra fotbalového funkcionáře v TJ OP Prostějov. Po ukončení činnosti fotbalového oddílu TJ OP Prostějov nahlásil funkcionářský přestup do Hané Prostějov, které zůstal věrný až do konce svého života.

V době úmrtí vykonával funkci pokladníka oddílu. Spoustu let byl v minulosti také členem disciplinární komise OFS Prostějov. Ve svých 79 letech obdržel nejvýznamnější ocenění českého fotbalu - Cenu Dr. Václava Jíry za celoživotní přínos fotbalu.

Na Pavla Winklera vzpomíná Daniel Kolář, předseda Hané Prostějov:
"Pana Winklera jsem od vidění znal už od první poloviny 80-tých let minulého století, kdy jsem začínal hrát fotbal v přípravce OP Prostějov. Výrazněji jsme spolu začali spolupracovat po mém příchodu do Hané Prostějov, kde jsem působil nejprve jako hráč, později jako trenér a nakonec i předseda klubu. V těžkých dobách klubu, patřil mezi pár lidí, kteří pomohli fotbal v Hané zachránit. A poté měl možnost s radostí sledovat, jak se jeho klub pomalu šplhá z třetí třídy až do krajské I.A. Také byl velice rád, když se obnovila v Hané práce s mládeží a že má tento klub perspektivu do budoucna. Jak roky ubíhaly, pan Winkler postupně opouštěl funkce ať už v klubu nebo v disciplinární komisi OFS a nakonec měl na starosti na Hané pokladnu při domácích utkáních. Zejména díky své obětavosti a specifickému smyslu pro humor byl velmi oblíbený u většiny hráčů všech generací, kteří se v Hané během jeho působení vystřídali. Za posledních 15 let jsem s ním zejména během víkendů strávil spoustu času a jsem rád za každou chvíli, kterou jsme mohl strávit posloucháním jeho vzpomínek nejen na sportovní osobnosti, které během svého života potkal. Bude mi chybět." 


Rozhovor s Pavlem Winklerem z roku 2017

I nadále tráví čas na Prostějovsku s milovaným fotbalem  

VLASTIMIL KADLEC

Prostějov – V rámci seriálu Prostějovského týdne, ve kterém vzpomínáme na bývalé vynikající prostějovské sportovce, vzdáváme dnes poklonu Pavlu Winklerovi, pro kterého je fotbal, kromě jeho rodiny, nade vše. Čtenář omluví, že Pavlovi v rozhovoru tykám, protože jsme dlouholetí přátelé. Narodil se 8. února 1938 v Prostějově.

Pavle, byly tvoje první sportovní kroky v dětství hned fotbalové?
To určitě ne, začínal jsem v Tělocvičné jednotě Sokol II Prostějov pod vedením Adolfa Vlka. Byl to veliký prostějovský Sokol, známý pod přezdívkou „Došin“. Všichni sportovci by měli začínat s takovou průpravou, viděl jsem okolo sebe potom hodně doslova neohrabaných fotbalistů. Bydlel jsem na prostějovském Husově náměstí, stejně jako v TJ Sokol II se nám tam věnoval tělocvikář, pan učitel Svozil, řečený „Štěťa“.

Od kdy to už byl fotbal?
Začal jsem i s míčovými hrami, probíhaly školní turnaje. Když nám bylo téměř patnáct roků, dostala naše utvořená školní fotbalová jedenáctka možnost zahrát si proti žákům TJ OP Prostějov. Jejich trenér, legendární Polda Čížek, si mne vybral mezi své svěřence. Na chvíli jsem ještě přešel do TJ Agrostroj Prostějov, kde jsem stál u zrodu oddílového dorostu, ale moc jsem se tam neohřál. Mužstvo TJ OP vyhrálo krajský přebor, a pro vyšší soutěž se měl formovat silnější tým. Ale výhledově se do TJ OP vybírali nadějní dorostenci.

To jsi byl už i v dorostenecké reprezentaci Olomouckého kraje.
Ano a tak jsem byl do ligového dorostu TJ OP pozván také. Branku střežil Jirka Novák, otec pozdějšího vynikajícího tenisty, dále přišli se mnou například Fana Jansa, Jirka Valtr, Fana Sekanina, Jarda Novotný, který pak později vynikal i jako prostějovský hokejový obránce. Už v sedmnácti letech jsem byl zařazen s Jansou a Novotným do mužstva, hrál jsem s o 22 roků starším Otou Kvapilem a o 20 let starším Arnoštem Čížkem. Samozřejmě jsem jim vykal. Dalšími mými spoluhráči byli například Mirek Soldán „Goliš“, dále Jindra Daněk „Kača“, Zdeněk Dočkal „Čukin“, Zdeněk Palatka, Miloš Pazdera. Hrál jsem na levé straně útoku, výborným trenérem byl Jaroslav Havel.

Na vojně jsi hrál fotbal také?
Bohužel ne. Fotbaloví funkcionáři tehdy neradi upozorňovali na to, že nastupující branci hrají fotbal. Obávali se, že se v Duklách zviditelní a domů se už nevrátí. A tak jsem v Čáslavi dva roky fotbalový míč takřka neviděl.

Následoval tvůj návrat do TJ OP?
Ano, jako trenér tam už byl Jan Melka, někdejší útočné eso, vynikající technik i střelec slavného SK Prostějov. Byl často nazýván moravským Bicanem. Bohužel, ve třiadvaceti letech jsem musel s aktivním fotbalem pro problémy s třísly skončit. Tehdy ještě nebyla lékařská věda na takové úrovni, jako dnes. A bez náročného tréninku se hrát nedalo.

A byla ti tedy přistavena, hodně brzy, tvoje první funkcionářská židle.
Přišel za mnou člen oddílového výboru Václav Skřička a stal jsem se oddílovým sekretářem. Vystřídal mě pak Miloš Škrach, ale po dalších dvou desítkách let mne nasměroval bývalý hráč TJ OP Jenda Pluháček znovu do oddílového výboru.

To jsi pak zažil pád TJ OP do nižší soutěže, a to z trestu …
To za postavení do hry hráče, který nesměl pro žluté karty hrát. Byl na hrací ploše pouze dvě minuty! Hráli jsme pak s Drnovicemi o návrat do divize. To už hráli za TJ OP i Jindra Dvořák, Michal Čermák a Vlastimil Rozskohl. Drnovicím hodně pomáhali rozhodčí, u nich jsme prohráli nespravedlivě 2:3, doma jsme vyhráli 2:1, ale nakonec těsně postoupily Drnovice, my až po dalším roce. V polovině devadesátých let pak fotbalová TJ OP ukončila činnost.

Po dalších letech jsi pokračoval jako funkcionář v TJ Haná Prostějov.
Ano, a bavím se tam doposud, i když nyní už jen tak okrajově… Od roku 1999 jsem vykonával v TJ Haná funkci sekretáře a současně vedoucího mužstva i dorostu. To už slovutní členové oddílového výboru, jak se říká „nesmrtelné Hané“, Arnošt Čížek, Oldřich Sekanina, Jaroslav Trnavský a Ladislav Hašák postupně končili. Přišli mladí, Daniel Kolář, Petr Hanák, Olda Lošťák, Pavel Ociepka, Michal Synek, bratr Daniela Koláře Martin. Mužstvo trénoval Jindra Skácel, pak Michal Synek a Daniel Kolář. Já už jen s pokladnou vybírám vstupné na naše utkání…

Tvoji potomci mají ke sportu blízko jako ty?
Synové Luděk, Bronislav a Zbyněk nikoliv, ale můj vnuk, Tomáš Winkler, Zbyňkův syn, je fotbalovým rozhodčím a v současnosti už řídí utkání I.A třídy Olomouckého krajského fotbalového svazu.