Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kdy a kde jsi s fotbalem začínal a jaké následovaly další tvoje kroky v kopačkách?
První krůčky to byly v mých rodných Slatinicích, byly to kopačky žákovské a následně dorostenecké. Když jsem měl v roce 1969 osmnáct, byl jsem nadšený z pozvání do tehdy prvoligového dorostu Tělovýchovné jednoty Oděvní průmysl Prostějov, mohl jsem tam hrát pod tehdy velmi mladým trenérem Vítězslavem Koldou s řadou budoucích známých špičkových fotbalistů. Vzpomeňme třeba jen Luboše Knapa, nebo Zdeňka Čížka. Jako voják jsem potom startoval za Duklu Olomouc, po návratu do civilu to byl tým Hradce Králové. Dva roky jsem pak oblékal dres třetiligových prostějovských Železáren. Domů jsem se vracel rád, do týmu, kde hráli třeba Vlastimil Petržela, nebo Karel Tichý, Pavel Růžička, Bob Zemánek, Láďa Kučerňák, Jiří Navrátil a samozřejmě další dodnes známí hráči. Bohužel, mé radosti byl brzy konec, v osmadvaceti letech jsem utrpěl v Poštovné při srážce s protihráčem vážné zranění kolene a musel jsem s aktivním fotbalem skončit. Tvrdý osud jsem prožíval nerad o to víc, že k mužstvu Železáren právě přicházel trenér Karel Brückner…

Fotbalovou éru jsi ale plně ukončit nehodlal…
To samozřejmě ne, a to v žádném případě. Udělal jsem si trenérský kurz a brzy mne angažovala Sigma Olomouc, vedl jsem její ligový dorost. Pro zajímavost, hráli tam v té době Tomáš Ujfaluši a Marek Heinz. V roce1993 jsem získal v Praze po dvou letech studia fotbalovou profi-licenci a v letech 1994 až 1995 jsem už asistoval u A-mužstva Sigmy Olomouc trenérovi Dušanovi Radolskému. Byli jsme spolu vyslání olomouckou Sigmou jako pozorovatelé na mistrovství světa do USA. Následně jsem asistoval u Sigmy prostějovskému trenérovi Vítězslavu Koldovi a po přestěhování Sportovního klubu LeRK z Brna do Prostějova jsem rok vedl mužstvo ve druhé lize. Potom jsem převzal mužstvo v HFK Olomouc a v průběhu tří roků jsme postoupili z divize do druhé ligy. Na krátkou dobu jsem se vrátil do Prostějova ke Sportovnímu klubu LeRK, ale následně znovu do druholigového HFK Olomouc a potom jsem přešel do Sigmy Olomouc k mužstvu jako asistent trenérů Boba Pánika, Jiřího Kotrby a Petra Uličného. S Petrem Uličným jsem potom spolupracoval sedm roků jako jeho asistent, tři roky v Sigmě, dva roky ve Zbrojovce Brno a dva roky znovu v HFK Olomouc. Následně jsem se po krátké přestávce stal trenérem olomouckých Nových Sadů. Když jsem k mužstvu po podzimu 2011 přišel, bylo v tabulce I. A třídy Olomouckého krajského fotbalového svazu třetí od jejího konce a po ukončeném soutěžním ročníku 2011 – 2012 jsme byli třetí. Následoval další soutěžní ročník 2012 – 2013, I.A třídu jsme vyhráli, dali jsme 97 branek a jen třiadvacet dostali! V soutěžním ročníku 2013 – 2014 budeme hrát v krajském přeboru.

Jak vidíš příští působení tvých svěřenců v krajském přeboru?
Cíle mám vždy vysoké a tak chci být v tabulce nejvyšší krajské soutěže, průběžně i na konci soutěže, do pátého místa. Vím, že je to kvalitnější soutěž než I. A třída, ale absolvovaná přípravná utkání napovídají, že se nějak při zemi cítit nemusíme. Porazili jsme už divizní Určice 4:1 a jejich trenér Evžen Kučera nás dokonce vidí jako příštího vítěze krajského přeboru…, Kralice na Hané jsme zdolali 4:3, s divizním Přerovem jsem hráli 2:2 a ve hře jsme rozhodně nebyli slabší. Moji svěřenci absolvují letní tréninky třikrát týdně bezesporu a jednoznačně poctivě a to se musí kladně projevit.

Fotbal na Prostějovsku zamířil v poslední době výš.
To je pravda a je to dobře. Jsem rád, že mužstvo 1. SK Prostějov hraje významnou soutěž, ale s takovým hráčským kádrem nemělo skončit za Třincem a Frýdkem Místkem s takovou bodovou ztrátou až na třetím místě.konečné tabulky Moravskoslezské fotbalové ligy. Že klub nechtěl postupovat do druhé nejvyšší české soutěže, to je všeobecně známé, ale lépe skončit měl a postup tedy odmítnout. Je výborné, že je mládež v 1. SK Prostějov na tak vysoké úrovni, šestnáctiletí i sedmnáctiletí hrají v nejvyšších soutěžích, devatenáctiletí ve druhé nejvyšší. Mrzí mě, že u mládeže 1. SK nejsou využíváni prostějovští trenéři, je jich zde několik. Bude dobře, když budou prostějovští mladíci po ukončení dorosteneckého věku v příštích letech využíváni v A-mužstvu a když se v něm prosadí. To aby se v budoucnu stavělo především na odchovancích klubu.
TJ Sokol Určice postoupila do divize a to je úctyhodné. Mají krásný fotbalový areál, divize bude těžká, ale ztratit by se Určičtí ve čtvrté nejvyšší české soutěži neměli. Jsou nyní výkonnostně druhým mužstvem na Prostějovsku. Fotbalisté ambiciózní TJ Sokol Čechovice, když celky Nových Sadů a Kojetína postoupily do krajského přeboru, by mohli být v červnu příštího roku vítězi I.A třídy. Také Klenovice na Hané by měly být v tabulce mezi nejlepšími. Prostějov i Prostějovsko vykazují fotbalové krůčky výš a vylepšují se i fotbalové areály. To je dobře. Škoda, že Plumlovští ztratili příslušnost k I. A třídě. Snad jen na určitý čas.

Pro náročnou trenérskou činnost nemůže chybět dobré rodinné zázemí.
To mám výborné, podporují mě manželka Dagmar, dcera Markéta i syn Aleš, ten ostatně prošel olomouckou Sigmou jako žák i dorostenec a potom byl druholigovým fotbalistou.

A jak jsi spokojen s tvou trenérskou činností?
Mohl bych být, ale abych se přiznal, plně nejsem.V naší nejvyšší soutěži jsem se jako hlavní trenér příležitosti nedočkal a v mých letech to už vidím jako nenaplněné přání. Beru to ale s nadhledem. Už bych někam daleko asi nezamířil. Ovšem, také v nižších soutěžích je možno odvádět kus poctivé práce.

Autor: VLASTIMIL KADLEC