„Uplynulý ročník skutečně měl dvě naproto rozdílné poloviny. Ta podzimní nám vyšla skvěle, když jsme těžili z nováčkovského nadšení, velké bojovnosti a perfektní hry na půdě soupeřů. To vše dalo dohromady výborné postavení před jarními odvetami a veskrze příjemné pocity,“ vrátil se trenér Sokola Lubomír Brázdil do pohodové doby ze sklonku loňského roku.

Idyla se bohužel do jarní části nepřenesla. „Hodně nás poznamenala zima, během níž odešla celá řada hráčských opor a nám se tuto ztrátu nevzdory enormní snaze nepovedlo nahradit. Do zahraničí nebo vyšších soutěží ČR putovali Zmeškal, Keluc, Ošlejšek, Šulc i další, načež jsme postupně oslovili sedmnáct adeptů na doplnění kádru. Z různých důvodů se však z tohoto vysokého počtu podařilo získat jen pět borců, z toho pouze dva opravdu divizní úrovně. Na jaře nám pak logicky chyběla fotbalová kvalita,“ pustil se Brázdil do neradostného rozboru.

Kromě potíží se sníženým herním potenciálem se navíc přidaly i další trable. „Zůstali jsme prakticky bez útoku, když Kolkus byl téměř neustále mimo hru ze zdravotních důvodů a Veselský část odvet nehrál vinou své nedisciplinovanosti. Právě opakované vylučování společně s četnými zraněními znamenalo neustálé změny v sestavě a rostoucí výsledkové starosti. Coby kouč jsem se ve zhoršující situaci snažil pořád něco vymýšlet, ale bylo to opravdu složité. Scházející kvalitu zejména v ofenzivě jsme prostě těžko nahrazovali,“ povzechl si Brázdil.

Strachu ze sestupu prý ani tak nepropadl. „Už mám toho docela hodně za sebou, na tlak jsem zvyklý ze své fotbalové minulosti i z podnikatelské profese. Stále jsem věřil, že divizi nakonec zachráníme a to se také s vypětím všech sil povedlo. Zvládli jsme rozhodující poslední zápas, byť nás to všechny stálo strašně moc úsilí i nervů. A klukům, kteří těžký ročník odtáhli až do šťastného závěru, patří absolutorium. Torzo týmu bojovností vydřelo splnění předsezonního cíle v podobě udržení, na víc jsme vzhledem k okolnostem jednoduše neměli,“ konstatoval ostřílený lodivod.

Sám je přesvědčený, že při větším zapojení výše zmíněné útočné dvojice Kolkus – Veselský by svůj kolektiv v klidu přivedl k nějakému osmému či devátému místu. „Bohužel objektivní příčiny nám tohle nedovolily. Uznávám přitom i jednu svou chybu, a to sice neudržení Zmeškala. Tohohle kanonýra jsem měl v zimě přemluvit, aby zůstal, přestože mi jeho odchod většina lidí doporučovala. Já ho nechal jít a během jara toho pak častokrát litoval, když nám citelně chyběla jeho výbušnost a agresivita,“ uvažoval Brázdil.

Ve svém hodnocení zdůrazňoval stoprocentní poctivost v přístupu k přípravě i utkáním ze strany hráčského jádra protivanovského mužstva.
„Pochválit mohu oba gólmany Vítka s Kaštilem, také obrana vzdor jarnímu chybování odvedla své díky pilířům Černému, Starobovi a Navrátilovi, také Koláčkovi a příjemně překvapujícímu Matouškovi. Záloze chyběl klasický dirigent. Valenta s Pásztem dostali důvěru a v závěru soutěže ztratili formu, trio Doseděl, Surma, Ovad mělo při velké snaze svůj výkonnostní strop. Vepředu jsme se potýkali s nemalými problémy, když Polášek jako rozený záložník dělal co mohl, Balcárek se pořádně rozehrál až v posledních dvou střetnutích a Ohaňka s Trajerem naskakovali z lavičky se střídavou úspěšností,“ vyjmenoval Brázdil.

S fotbalovým Protivanovem se momentálně loučí. „Už někdy po dvacátém kole jsme se s vedením klubu domluvili na tom, že dokončím sezonu a poté dám příležitost někomu jinému. Naše dohoda byla naprosto korektní a klidná s tím, že si jednoduše potřebuji aspoň nějaký čas od trénování odpočinout. Nevylučuji přitom, že se do Sokola mohu někdy v budoucnu opět vrátit,“ dodal Brázdil s velkým poděkováním hráčům, fanouškům, starostovi Protivanova Trnečkovi i klubovým funckionářům: šéfovi Ondrouškovi, bratrům Krátkým, Ošlejškovi, Dvořákovi a Pavlů.