Útočník Protivanova Michal Večeřa dělal svou rychlostí defenzivě Konice problémy. Na první gól přihrál, druhý po výkopu brankáře nádherným volejem vstřelil. „Na to jsem zvyklý. Od gólmana čekám dlouhý výkop a ihned zakončuji,“ směje se dvaadvacetiletý útočník v rozhovoru pro Deník.

Tomu se říká efektivita.
No, ani ne. Hráli agresivně. Bohužel dostali dva góly a vyhráli jsme.

Vždyť vám stačily dva brejky na dva góly.
Přesně tak. Oni hráli agresivně, hráli dobře dopředu. Ale bohužel ze dvou brejků dostali dva góly.

Proč říkáte bohužel?
Tak bohužel samozřejmě ne pro nás, ale pro ně! (usmívá se)

Při prvním gólu se zdálo, že jste byl ve vápně dokonce faulovaný.
Byl jsem faulovaný. Snažil jsem se vystřelit a Jirka (Kobylík, pozn. red.) to tam dorazil.

Takže to nebyl z vaší strany úmysl?
Já jsem chtěl střílet, ale on mě zatáhl za dres, tak z toho vzniklo takové zakončení. Zkusil jsem to.

V 90. minutě jste přímo z výkopu gólmana rozvlnil sít neomylně. To máte nacvičené?
No, je to už druhá branka, kterou jsem takto dal. Jsem na to zvyklý. Čekám od gólmana dlouhý výkop a ihned zakončuji.

Sedla vám parádně
Sedla hodně dobře. (směje se)

Moc podpory jste na hrotu neměli. Jaká byla taktika trenéra Weissera?
Ono se na tom hřišti v Konici nedá hrát moc po zemi. Takže jsme museli nakopávat a snažili se to vepředu uhrát.

V utkání byly k vidění i tvrdé skluzy. Bylo derby hodně vyhrocené?
Bylo znát, že je to derby. Myslím, že Konice to přehnala s agresivitou, ale co se dá dělat. To je fotbal.

Hecoval vás trenér speciálně?
Ne. Nehecoval nás vůbec. My to bereme jako každé jiné utkání. Tím se nezabýváme.

Ale s hráči z Konice se navzájem dobře znáte, ne?
S některými se známe, ale do toho se vůbec nesahá. Jestli to jsou kamarádi nebo něco, se neřeší. Ani jsme se nepopichovali, nebo tak. Normálně jsme si podali ruce.

Na které máte během zápasu ošetřovaný šrám. O co jde?
Mám zašitou ruku. Měl jsem problém s obvazem, tak jsme to museli dát dohromady.