Jaké to je být aktérem zlomového momentu zápasu a v podstatě Prostějov potopit?

Já bych neřekl potopit. Myslím si, že to otočení výsledku byla samozřejmě trochu i štěstěna, protože Prostějov hrál dobrý fotbal. Jejich hlavní chyba spočívala v tom, že nepřidali druhý gól, to by asi bylo po zápase. Fotbal se hraje až do devadesáté minuty. V posledních minutách před tou vyrovnávací brankou měl náš hráč na noze čistý gól, nevyšlo to, a pak přišla penalta. Alda Krč tam šel trochu nešťastně. Neříkám, že to byl faul likvidační, ale podle mě byl jasný. Rozhodčí celou situaci viděl, byl u ní blízko. Potom ta brejková situace, z níž jsme dali druhý gól, byla sehraná perfektně. Neříkám, že jsme si tady zasloužili vyhrát, ovšem jeli jsme sem potvrdit naši záchranu, že si chceme zbytek sezony užít.Tomáš Kazár

Jak vzpomínáte na Prostějov?

Na Prostějov po roce a půl, který jsem tu strávil, vzpomínám v dobrém. Bylo to tady perfektní, ale fotbalový život je krátký a ty dresy se prostě mění častěji. Teď jsem v dresu soupeře, nijak speciálně namotivovaný jsem nebyl, i když kluci dostanou za to vítězství nějaké pohoštění. Já bych však řekl, že to dnes bylo v přátelském duchu. Jasně se ukazovalo, že už o nic nejde. Samozřejmě jsme rádi, že jsme zde dokázali otočit výsledek.

Proč jste vlastně musel v zimní přestávce Prostějov opustit?

Důvod byl takový, že se rozhodli jít jinou cestou. Skončili jsme tři starší hráči a své samozřejmě trošku hrál i ekonomický faktor. Na můj post sem přišel Aleš Rus, v průběhu jara tam alternovali ještě jiní hráči a já si myslím, že to zvládli v pohodě. Rozešli jsme se s klubem v dobrém a nemáme určitě mezi sebou žádné překážky.

Zůstal jste s některými prostějovskými hráči v kontaktu?

Jasně. Je tady pár kluků z Olomouce, hodně se vidím s Pavlem Krejčířem, dost se vídám a volám si s Lukášem Zelenkou, takže v tom kontaktu jsem. Vím, jaké je tu dění. Mužstvo je třetí v tabulce, což je pro perfektní úspěch.Takový byl před sezonou plán a ve finále jej plní na jedničku.

Jaké fotbalové prostředí v Mikulovicích ve srovnání s tím prostějovským?

Mikulovice jsou přece jen o hodně menší město, fotbal se tam dělá s takovým nadšením, abych nikoho neurazil, s takovým vesnickým elánem. Chtějí dokázat, že do toho kraje může velký fotbal nakouknout. Já jsem jesenický rodák, takže jsem tam de facto doma. V tom týmu jsou kluci posbíraní z Opavy, Ostravy, Olomouce a snaží se fungovat v tom minimálním počtu lidí, ve skromných podmínkách a sami vidíte, že to funguje.

Autor: Petr Komárek