Samotná střela pak patřila mezi ty, jimiž vešel všeobecně v známost. Z pětadvaceti metrů překonal mikulovického brankáře pumelicí do šibenice. A to se psala 94. minuta, hned po vítězné brance sudí duel ukončil a prostějovští hráči mohli začít slavit. Pětatřicetiletý Papoušek přidal k pěti českým titulům ze svých působení ve Spartě a Liberci i postup ze čtvrté nejvyšší soutěže.

SOUVISEJÍCÍ

Trenér a šéf prostějovských fotbalistů František Jura prožil nejlepší týden

Papoušek vystřelil Prostějovu druhé místo a postup do MSFL!

ROZHOVOR S PETREM PAPOUŠKEM

Před tou standardkou jste se bavil s Lukášem Zelenkou, hádali jste se, kdo ji bude kopat?

Nehádali, bylo tam dost času. Mikulovice navíc ještě střídaly, rozhodčí chystal zeď. Zelí se mě jenom zeptal, co s tím a já mu řekl, že to zkusím. Jsem rád, že to tam takhle spadlo.

Lépe to asi kopnout nešlo, souhlasíte?

No asi ne. Sám jsem nevěděl, jestli to šlo za lajnu nebo ne. Pak jsem ale viděl rozhodčího na lajně, jak ukazuje, že to byl gól. A kdyby ne, tak by stejně Michal Pospíšil dorazil.

Vaše branka přišla v samotném závěru, takový scénář jste asi nečekali.

Kluci, kteří hráli od začátku, už pletli nohama. Snažili se to otočit a ke konci jim už opravdu nezbývalo moc sil. Proto jsem rád, že jsem to mohl takhle rozhodnout.

Nepřišlo vám během zápasu, třeba ještě když jste seděl na lavičce, že se vaše snažení hodně podobá tomu českému proti Maďarsku. Taky jste brzy inkasovali po laciné chybě, pak tlačili a srovnali z penalty. Až ten konec byl opačný.

Možná to tak bylo, ale v zápase mě to vůbec nenapadlo. Spíš jsem se snažil tam i očima dotlačit ten gól. Ale když to takhle slyším, tak to opravdu bylo hodně podobné. Taky jsme měli víc ze hry, tlačili jsme je, ale góly tam nějak nepadaly.

Prakticky celé jaro jste laboroval s následky loňského zranění. Jste už stoprocentně v pořádku?

Úplně na sto procent to ještě není, ale už se cítím na to, abych odehrál klidně celý zápas.

Jak se vůbec vyvíjela vaše rekonvalsence?

Nebylo to jednoduché. Ale po operaci se to začalo rychle zlepšovat, a dokonce jsem čekal, že bych mohl nastoupit ještě dřív. Trochu mě ale přibrzdilo ještě zranění lýtka. Jinak bych mohl už čtrnáct dní nebo tři týdny hrát.

Vaši bývalí spoluhráči z Liberce dokázali vyhrát český titul. Sledoval jste jejich snažení?

Fandil jsem jim, občas jsem sledoval i zápasy. Ale že bych tam jezdil, to zase ne. Přijel jsem se za nimi podívat až po titulu. Do té doby jsem neměl moc času.

Prostějov se k vám nepostavil zády, ani když jste se zranil a nevypadalo to s vámi dobře. Přesto si vás nechali a čekali, až se uzdravíte. Ceníte si toho?

Zachovali se ke mně dobře a já jsem rád, že alespoň tímto jedním gólem jsem se jim za to mohl odvděčit a týmu pomoct.

Jakým směrem se budou ubírat vaše další kroky. Zůstanete na Hané?

Zatím jsem o ničem jiném nepřemýšlel. Takže jestli bude ze strany Prostějova zájem a dohodneme se, tak bych tady rád pokračoval.