Přihlížející se možná nestačili divit, že mužstvo, které je pohromadě sotva týden, drželo se svým asijským sokem nejen krok, ale díky hlavičce Zatloukala z 15. minuty dokonce vedlo. Jednobrankový náskok udrželo patnáct minut, než sudí Peřina nařídil proti 1. SK Prostějov penaltu.

K její exekuci se postavil jistý Khalaf Salamah Al Mutairi. Běžnému českému fanouškovi, ba ani fotbalovému znalci toto jméno zřejmě nic neřekne. Ale kdybyste jej ukázali Karlu Brücknerovi, Milanu Barošovi, Marku Jankulovskému nebo Liboru Sionkovi, asi by si vzpomněli.

Psal se tehdy rok 2000 a český fotbalový tým odlétal na olympiádu do australského Sydney s velkými ambicemi. Tehdy i nyní zpětně, nebylo a není divu. Mančaft pod vedením trenérského mága Brücknera tvořili hráči, kteří se několik let poté stali členy zlaté fotbalové generace, která ohromovala celý svět.

Ale v Sydney o tom ještě zdaleka nepřesvědčili. Po úvodní remíze v USA v základní skupině přišel na řadu kuvajtský outsider. Nikdo tehdy nepochyboval, že si Brücknerova parta s fotbalovým trpaslíkem poradí, realita však byla jiná. Češi prohráli 2:3 a když v posledním zápase skupiny nestačili ani na Kamerun – pozdějšího vítěze olympiády, odlétali s potupou domů.

Jednu branku Kuvajtu tehdy vsítil právě Al Mutairi, v současnosti jedna z největších hvězd klubu Al Salmiya a osmadvacetinásobný kuvajtský reprezentant. „Už si na moc hráčů z toho zápasu nevzpomínám, ale vím, že tehdy nastoupil Milan Baroš,“ lovil kuvajtský forvard z paměti. „Vyhráli jsme tehdy 3:2, bylo to pro nás velké vítězství.“

S přípravou proti Prostějovu byl nadmíru spokojený, stejně jako celý realizační tým klubu Al Salmiya. „Byl to pro nás velmi kvalitní trénink. I pro trenéra to byla ideální příležitost, jak vyzkoušet nové hráče. Myslím si, že tento zápas nám dal hodně,“ řekl. „V České republice je to velmi pěkné, lidé jsou tu moc příjemní a upřímní,“ dodal k průběhu soustředění svého týmu.