Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Díky ostatním výsledkům je tak jasné, že pokud Koničtí uspějí za dva týdny doma proti Uherskému Brodu, obsadí konečnou pátou pozici.

Domácí potvrdili výbornou bilanci proti Blansku a také ve čtvrtém střetnutí neprohráli, přičemž hned třikrát zvítězili. Obejít se přitom museli bez tahouna Petra Vorala i hlavního kouče Karla Procházky.

Kdo dal před sledováním prvního poločasu přednost jízdě na kolotoči či návštěvě jiných pouťových atrakcí, neměl důvod litovat. Hráči věnovali úvodních pětačtyřicet minut vzájemnému seznamování a nic podstatného se ani před jednou brankou nedělo.

S přízemními pokusy Schöna a Jonáše Navrátila si v pohodě poradil Štěpanovský, Raiskub mířil hodně nepřesně, na polovině domácích to bylo obdobné. Jediné vzrušení tak přinesla sedmatřicátá minuta, kdy střelu zpoza šestnáctky vytáhl Kmecik mimo tři tyče a dobíhající útočník hostí stál v ofsajdu, takže gól platit nemohl.

Do druhé půle ale jako by nastoupily zcela jiné mančafty. Hned v úvodní minutě zahrával Rajnoha přímý kop a po stažení Řeháka ve vápně odpískal Drozdy první penaltu. Tu bezpečně proměnil zaskakující kapitán a exekutor většiny standardek domácích Petr Rajnoha.

Vzápětí mohli Koničtí zvýšit na 2:0, ale při brejku dva na jednoho poslal Navrátil nepřesnou přihrávku Schönovi. A hosté trestali. Unikajícího Sehnala zastavil až faul stoperské dvojice a z nařízené penalty skóroval i Libor Němec.

„Byla to kompenzace první penalty, která se mohla i nemusela pískat. Nikam jsme je nepustili, měli pouze několik brejků a jejich standardky vznikaly po našich chybách,“ podotkl hrající asistent a při neúčasti Karla Procházky i hlavní kouč Radek Řehák.

Nemuselo zůstat u jediné branky hostí. V následujících minutách se opět do nebezpečných situací natlačil Sehnal, nejprve ale mířil vysoko nad vybíhajícího Kmecika i jeho branku, podruhé po jeho přihrávce podobně zakončil i Jan Nečas.

Centry domácích dlouho nikoho nenacházely, až přišla třiašedesátá minuta. Brejk založil Rajnoha, přihrál doprava Schönovi, který z úhlu postupoval sám na Štěpanovského, ten ale jeho pokus mířící ke vzdálenější tyči vykopl na roh. Z něj rozhodl nechytatelnou rybičkou neatakovaný Rus – 2:1.

Koničtí se i nadále hnali do vysunuté a dokořán otevřené obrany Blanska, ale kýženou pojistku již nepřidali. Nejprve Navrátil našel na malém vápně zcela volného Schöna, který však ležérně poslal míč mimo branku. Další brejk napálil Schön pouze do Štěpanovského a v poslední minutě vytáhl konečky prstů hostující brankář na roh i pokus Jonáše Navrátila.

To již na hřišti chyběl Ondřej Klobáska, který musel po nekontrolovaném dopadu střídat a sanitka ho odvezla do olomoucké fakultní nemocnice. „Podle prvních zpráv je na kapačkách a chystá se na vyšetření. Špatně dopadl na záda a navíc vyčerpáním mu hrozil kolaps,“ popsal jeho stav krátce po utkání Řehák. S výkonem celého týmu byl spokojen, vítězství označil díky většímu počtu vypracovaných šancí za zasloužené.

Hostující trenér Roman Šindelka již tolik důvodů k jásotu neměl. Jeho výběr opět musel dotahovat náskok soupeře a nakonec se domů vrací s prázdnou.

„Zasloužili jsme si odvést minimálně bod. Venku se snažíme hrát trochu defenzivněji. První poločas jsme měli pod kontrolou, bohužel hned zkraje druhé půle jsme dostali branku. Pravděpodobně to faul byl,“ vyjádřil se s tím, že na hráče apeluje, aby si na držení za dres dávali pozor.

Blansko tak stále ještě nemá jistou záchranu.

„Doufejme, že nebudou sestupovat tři týmy. Musíme udělat maximum pro tři body s Pelhřimovem,“ hleděl Šindelka k následujícímu utkání.

Sokol Konice – FK APOS Blansko 2:1 (0:0)

Branky: 47. Rajnoha (p), 64. Rus – 52. Němec (p). Rozhodčí: Drozdy – Skřítecký, Trávníček. ŽK: Řehák, Kvapil – Němec, Zich. Diváků: 130.

Konice: Kmecik – Rus, Vala, Řehák, Hloch – Macháček – J. Navrátil, Rajnoha, Raiskub (72. Kvapil), Klobáska (89. M. Navrátil) – Schön. Trenér: Karel Procházka.

Blansko: Štěpanovský – Bezděka, Klimeš, Zich, Šíp (83. Pernica) – Kleveta, Němec, Farník (79. Janíček) – Starý (75. Jarůšek), Nečas – Sehnal. Trenér: Roman Šindelka.

Jiří Možný