Je jedním z řady sportovců, kteří prodělali onemocnění Covid-19 způsobené novým typem koronaviru, který od počátku roku 2020 průběžně paralyzuje takřka celý svět. A pro všechny má jednoznačný vzkaz: „Není o co stát, pokud můžete, snažte se chránit a pokud možno vůbec se nenakazit.“

V devětatřiceti letech je David Kobylík, mistr Evropy do jednadvaceti let z roku 2002, stále i aktivním hráčem. I když už v Určicích hraje jen pro radost a daleko víc už směřuje do role trenéra. V říjnu se ale místo soupeřů na trávníku musel na vlastní kůži poměřit s koronavirem, který se bohužel nekontrolovaně šíří Českem.

„Měl jsem potvrzený kontakt s nakaženým, takže jsem šel na test. Už chvíli jsem pozoroval určitou únavu. Paradoxně první test mi ale vyšel negativní, což se ale na začátku onemocnění může stát. Zůstal jsem ale v karanténě a druhý, tedy výstupní test z karantény za 10 dní mi vyšel pozitivní,“ popisuje.

Dostavil se i tlak na prsou

„Nejprve jsem v karanténě pracoval na počítači, zpočátku to nebylo tak hrozné, ale postupem času se vedle únavy a kašle, dostavil i tlak na prsou. Měl jsem i vysoký tlak, takže jsem se musel hlídat víc a už jsem ani nemohl pracovat,“ prozradil Kobylík.

„Můj průběh nebyl určitě ten nejhorší, ale zároveň ani úplně jednoduchý. Nikomu bych to nepřál, takže bych všem doporučil, aby se co nejvíc chránili a v první řadě se snažili vůbec nenakazit,“ poznamenal.

„Kdybych byl ve formě a hubeňour jako v době fotbalové kariéry, tak bych to možná ani nepoznal. Ale kvůli zdravotním problémům, které jsem měl v minulém roce, jsem to začal cítit poměrně dost a podle mě hodně důležitá byla i hlava a psychika,“ doplnil Kobylík, jenž k nákaze podle všeho přišel od rodinných příslušníků, kde se nakazili oni, to už nikdo nedohledal.

Důležitá je psychika. Masáž s ní zacvičí

„Nejdřív jsem to bral tak, že se nemůže nic moc stát. Je to virus, něco jako chřipka, ale jsem silný a zvládnu to. Když to ale člověk pak opravdu dostane, vidí všechno, co se děje kolem a uvědomí si ty dřívější zdravotní problémy. K tomu přidejte, že jsou nemocní i vaši blízcí. Není to vážně žádná sranda. Hodně jsem se lekl a dolehlo to na mě,“ přiznává.

„Člověk se začal úplně jinak hlídat a najednou přemýšlí nad každým píchnutím, nad každým detailem, jestli to má, nebo nemá souvislost s koronavirem,“ líčí každodenní strasti, se kterými se musel popasovat.

„Z psychického pohledu to bylo fakt složité. Tu nemoc nikdo moc nezná, takže vlastně ani nevíte, jestli se léčíte. Je to pořád nové. Víme, že to zasahuje plíce a co to způsobuje, ale nikdo neví, jestli v kombinaci s jinou nemocí, to nemůže způsobit zásadní problém. Nikdo taky neví, jestli bude mít nějaké dlouhodobější následky. Vím, že mám protilátky, ale nevím, jestli když přijde nějaká jiná nemoc, tak se zase covid aktivuje a bude z toho průšvih. Tohle fakt není dobrý pocit,“ podotýká.

Trápí mě nejistota, která všude panuje

Ke všem těmto myšlenkám se ještě přidává nejistota, která panuje v celé společnosti.

„Mrzí mě, když vidím tak obrovský nesoulad mezi politickou scénou a veřejností. Hodně mě znervózňuje, že nikdo není schopný předstoupit a předložit jednoznačná data a jednoznačný plán. Ve veřejném prostoru jsou obrovská kvanta informací, člověk už neví, čemu má věřit. Do toho mi přijde, že vládní představitelé svými vyhlášeními, která každou chvíli mění, jen stupňují chaos a v lidech vyvolávají nejistotu. Nikdo neví, co bude nejen z hlediska nemoci, ale i z hlediska zaměstnání,“ říká Kobylík.

Dobře na něj působila úroveň zdravotní péče.

„Lékaři i ostatní personál byli fantastičtí. Nemůžu na ně tady v Olomouci říct ani půl slova. Chápu, že někdo mohl třeba čekat dlouho na test, a tak byl třeba naštvaný, ale mě se to nestalo. Navíc jsem už šel do nemocnice obrněný a připravený. Věděl jsem, že když jdu na odběry, nebo třeba později na kontroly kvůli vysokému tlaku, že to bude nějakou dobu trvat,“ přidává.

„Zdravotníci to teď nebudou mít snadné, tak bychom jim to zodpovědným chováním měli aspoň trochu ulehčit,“ vyzval na závěr David Kobylík.