„Mé oblečení ale určitě není jednom pro fotbalisty,“ usmívá se třiadvacetiletý hráč se zkušenostmi z druhé nejvyšší slovenské soutěže.

Kdy jste se rozhodl pro založení módní značky?

Měl jsem to v plánu už delší dobu, oblečení mě vždy bavilo. Když jsem byl v Interu Bratislava, tak mi začal oblečení navrhovat kamarád, který mi i říkal, jestli nezkusíme založit značku. Ale nakonec jsem v Interu nezůstal a půl roku zpátky, když jsem hrál ve Vyškově, tak jsem rozjel vlastní značku.

Proč jste vybral název Contracor?

Španělsky to znamená proti proudu, což vystihuje, co chci dělat. Myslím si, že v Česku a na Slovensku je díra na trhu s pánským oblečením. Když vidím obchody, kde je oblečení předražené a kvalita je na nic, tak jsem chtěl udělat něco odlišného. Hlavně, co se týče střihů a kvalitního materiálu.

Co vám na váš nápad říkalo okolí?

Jen můj nejlepší kamarád a přítelkyně mi věřili, že to půjde. Zbytek si myslel, že se to nerozjede. A teď si ode mě kupují věci (usmívá se).

Jak finančně náročný byl začátek?

Záleží, jestli to chcete dělat jen pro zábavu… Není to sranda, bál jsem se, že v tom utopím peníze, ale to je podnikání. Šel jsem do toho po hlavě.

Jak dlouho trvalo vyrobit první kolekci?

Tak tři čtyři týdny, výrobu mám kousek od Olomouce. Nebylo na co čekat, uděláte pár vzorků, podle kterých si vyberete materiál, jak vám to sedí. První jsem měl vzorky po kamarádech a odhadoval jsem, co by se jim mohlo líbit. Zakládám si na tom, aby ve věcech byla jednoduchost.

Takže jste nejdříve začal navrhovat pro kamarády?

Začal jsem nejdřív pro sebe, ale pak se sami začali ptát, co to mám na sobě, tak jsem to začal dostávat mezi ně. Přitom jsem tam neměl žádný brand (značku, pozn. red.), jen prodloužené střihy a jiný materiál. Potom jsem rozjel e-shop, kde jsem se poprvé potkal s Janem Bořilem (hráč Slavie Praha, pozn. red.). Udělal si objednávku přes e-shop a nakonec jsme se potkali v Praze.

Musel to být zážitek.

Nevěřil jsem, že to je on. Před odesláním objednávky jsme si napsali na Instagramu a dohodli jsme se, že přijedu za ním a ukážu mu další věci, co mám. Potkali jsme se na hotelu, když měli před zápasem s Libercem. S ním přišel ještě Ondřej Kúdela. Věci se jim líbily, takže jsem přijel za čtrnáct dní a najednou se ocitnul ve slávistické šatně.

Vypadá to ale, že blízko máte i do té plzeňské. Na fotce pózujete se Joelem Kayambou.

S ním se znám přes Michala Stříže, který se mnou byl i teď v Prostějově. Joel byl v té první vlně fotbalistů, se kterými jsem začínal. Tam patří taky Jirka Klíma, který je teď v Mladé Boleslavi. Začal jsem jimi, protože jsou mi nejbližší, ale chtěl bych říct, že z toho nedělám jen fotbalovou značku.

Chápu. I proto ve vaší mikině pózuje Agáta Hanychová?

V jejím případě bylo vidět, že mikiny jsou vlastně unisex a možná vypadají lépe i na ženských.  Řeším na Instagramu nějaké spolupráce a reklamu, nedávno jsem navrhoval trička pro barber shop Laky Royal. Celkově Instagram dělá hodně, jeden řekne druhému, ten dalšímu a ti lidé si to najdou.

Říkají vám fotbalisté, co by chtěli nosit?

S některými se domlouvám, co pro ně budu navrhovat. Cenově to sice bude dražší, ale zato budou mít unikátní kalhoty, tepláky, mikiny a trička. A hlavně je budou mít ze super materiálu, na což teď lidé obecně slyší a dávají jim přednost třeba před potisky. Ti mladší chtějí mít viditelný brand, ale ti starší to už tolik nepotřebují ukazovat, raději si potrpí na kvalitu a jednoduchost.

Jaké máte plány se značkou do budoucna?

Chci navrhovat osobní věci, nejen pro slávisty. Budu dělat oblečení na míru, jezdit s návrhy s tím, že lidé si vyberou podle svých představ. Taky mám sen dostat značku do zahraničí. Dělám to jen půl roku, ale udělal jsem kus práce, protože veškeré chystání, balení nebo spolupráce řeším sám. Ve třetí lize bylo fungování jednodušší, teď je to dost náročné. Máme dvoufázové tréninky, ale snažím se přizpůsobit.

Co na vaše podnikání říkají trenéři? V Česku módnímu byznysu moc nefandí.

Ve Vyškově si ode mě koupil oblečení i trenér Trousil. Jak pro sebe, tak i pro syna. Myslím, že jsou s tím v pohodě.

Autor: Tadeáš Spurný