Jenže po konci minulé sezony ho čekalo nemilé překvapení, Jablonec už o lídra své defenzivy neměl zájem.

A přišel další šok, Pavlík kývl na nabídku třetiligového Prostějova, kde se potkal s dalšími fotbalisty s podobným osudem Lukášem Zelenkou, Petrem Papouškem nebo Tomášem Hunalem.

„S týmem jsem se sžil velice rychle, většinu kluků stejně znám z ligy. Z Prostějova jakožto města zatím znám jenom stadionek, kurty a cukrárnu Aidu. Tam se mi líbí," usmívá se pětatřicetiletý Pavlík nad otázkou, jak se zatím v Prostějově etabloval.

Vzápětí ale uznává, že rozdíl mezi nejvyšší soutěží a MSFL je propastný.

„Samozřejmě to jde znát. Je to něco jiného než první liga. Pro mě je to navíc změna i v tom, že jsem tři sta kilometrů od domova a nemám tu rodinu. Ale zase je to vždycky jen na půl týdne, takže se to dá nějak skloubit. Pořád jsem profesionál a tohle k fotbalovému životu prostě patří."

Návratu do ligy bych se nebránil

V Jablonci ho ještě váže roční smlouva, na Hanou zamířil odchovanec pražské Krče zatím na půlroční hostování. Myšlenek na návrat mezi českou elitu se proto ještě nevzdává.

„Asi bych se návratu nebránil," přemítá. Jenže v létě o zkušeného stopera žádný z prvoligových celků zájem neměl.

„Že jsem v podstatě volným hráčem, se vědělo celkem dlouho. Ale i když za mě pan Pelta nechtěl žádné peníze, nikdo z ligy se neozval. Buď jsem už opravdu starý, nebo jsem mužstvům nezapadal do koncepce," krčí smířeně rameny.

„Do toho mě kontaktoval Prostějov, já to hned konzultoval s klukama, co tady hrají, zejména s Tomášem Burešem. Nakonec jsem se rozhodl, že to sem půjdu zkusit na půl roku," líčí Pavlík svou cestu do Prostějova.

A neodmítá ani možnost, že by v padesátitisícovém městě zůstal na delší misi.

„Kdyby ani v zimě nepřišla žádná nabídka, asi bych si dokázal představit, že bych se tady s vedením pobavil o nějaké delší spolupráci. Všechno, co se tu okolo fotbalu děje, je velmi pozitivní," kvituje oživení fotbalu v nyní hlavně tenisovém Prostějově.

Na Moravě kdysi s velkým fotbalem začínal. Nepočítáme-li dva epizodní starty v dresu Jablonce v sezoně 2000/2001, poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže v sestavě Slovácka, respektive 1. FC Synot, jak se tehdy klub jmenoval. Celkem strávil na moravských trávnících čtyři a půl roku.

„Potom už jsem chtěl někam blíž domovu, takže jsem přesídlil do Jablonce. Myslel jsem si, že tam už to dokopu. Ale fotbal přináší různé věci," vrací se ještě myšlenkami zpátky do klubu, ve kterém si vydobyl největší renomé.

„Mohl jsem jít ještě hledat štěstí někam na východ nebo na Kypr, kde se něco rýsovalo. Ale jak jsem se přesvědčil v kvalifikaci o Evropskou ligu proti Apoelu Nikósie, tak Kypr už dávno není, co to bývalo. Kvalita je tam velmi vysoká a než bych tam naháněl mladé Brazilce a Portugalce, raději budu rozdávat fotbalovou radost tady na Moravě," uzavírá téma svého nečekaného příchodu do kádru 1. SK Prostějov.

Fotbalem se chci 
v Prostějově bavit

Když poprvé přišel do kabiny svého nového celku, musel si stejně připadat jako v první lize. Bureš, Hunal, Zbožínek, Zelenka, Papoušek, Pospíšil, tým Prostějova je nabitý bývalými ligisty.

„Rozhodně je to nezvyk. Je nás tu sedm hodně zkušených, máme snad tolik prvoligových startů, co zbytek MSFL dohromady. Na druhou stranu se z Prostějova stala taková třetiligová Sparta, proti které se chce každý vytáhnout," zamýšlí se nad druhou stránkou silné sestavy.

I tak je ale přesvědčen, že by Prostějov měl patřit k nejlepším týmům soutěže.

„Jsme dost zkušení na to, abychom si mladé kluky ukočírovali a zápasy měli ve své režii," říká Pavlík.

Ambicí 1. SK přitom není postup, nýbrž hrát do pátého místa.

„Pan Černošek (majitel agentury TK Plus, pozn. red.) říká, že o postup hrát nechce. Ale já doufám, že mu to do zimy zavaříme tak, že obrátí a bude říkat, že chce," plánuje spiklenecky s úsměvem.

V dresu 1. SK už má za sebou soutěžní premiéru. O víkendu pomohl Prostějovu k obratu z 2:0 na 2:3 na hřišti slováckého béčka. Během zápasu si vyzkoušel oba posty, na kterých se může představovat. Začal jako defenzivní záložník a po střídání Tomáše Hunala se zasunul na stopera. Kde se Pavlíkovi líbí víc?

„Můžu říct rovnou, že na stoperovi, protože když jsem byl v záloze, dostali jsme okamžitě dva góly. S trenérem Jurou jsme to řešili hned po příchodu, dokud tady bude Tomáš Hunal, bude hrát vzadu s Ivošem Zbožínkem a já budu před nimi. Každopádně je to věc trenéra, když mě dá do útoku, půjdu do útoku. Jen do brány bych nechtěl, tam bych týmu asi moc nepomohl," směje se.

Na svém kontě má kromě 235 ligových startů i slušný počet jednadvaceti branek. Mezi soupeři je to vždy obávaný hlavičkář. Tuto zbraň by chtěl využívat i v Prostějově. Gólový cíl si však zatím nestanovil.

„Ještě si s trenérem musíme sednout, já se s ním chci o něco vsadit, aby to mělo nějaký náboj. Jenže o co? Kdyby šel dohola, nešlo by to poznat," ukazuje na skromný porost na hlavě Františka Jury.

„Něco na něj musím vymyslet. Třeba aby musel běžet nahý po náměstí. Člověka to pak i víc těší, není tady takový tlak jako v první lize a já osobně se tady chci fotbalem hlavně bavit," má jasno o svém hlavním cíli.

To však rozhodně neznamená, že by chtěl Pavlík něco podcenit.

„Pořád jsem vítězný typ, strašně nerád prohrávám, a když už se to stane, vždycky to doma odnese manželka. Je to taková moje vrba, už ví, že dva dny se s ní vůbec nebudu bavit, třetí už to bude dobré a čtvrtý zase odjedu. Přijel jsem sem vyhrávat."