„Nezdá se mi vhodné řešit tyto věci přes tisk, neboť proběhlo nespočet osobních schůzek s nejvyššími představiteli města, kteří tudíž měli přesné informace o celém dění v našem fotbalovém klubu. Dělám tak jen proto, že jsem byl osloven několika rodiči a především trenéry, jež se cítili dotčeni slovy přednesenými zástupci vedení města Prostějova.
V první řadě chceme upozornit širokou veřejnost, kterou ještě zajímá prostějovský fotbal, na jednu podstatnou skutečnost: všichni lidé pracují ve prospěch oddílu v průměru za 1500 korun měsíčně a věnují přitom víc než 60 hodin každý měsíc dětem z celého regionu. Navíc jejich práce obnáší zodpovědnost za přibližně 20 mládežníků v každém družstvu a samozřejmě stres spojený se snahou dosáhnout co nejlepších sportovních výsledků, které následně patří i městu. Takže slova, že by tohle měli všichni dělat zadarmo, se mi zdají trochu nadnesená. Oni totiž ve skutečnosti dělají zdarma, neboť obdrženou částku věnují na zakoupení bonboniéry či kytice pro své manželky nebo přítelkyně, aby je u této práce do budoucna nechaly.
Co se týče členské základny některého klubu čítající 800 mládežníků, můžeme konstatovat toto: naši mladí členové vyjíždějí v počtu přibližně 250 každý týden deset měsíců v roce za svými sportovními aktivitami a nikdo nemusí zjišťovat, kolik jich opravdu je. Tuhle skutečnost je totiž možné si přečíst ve vícero novinách.
K dosud obdržené dotaci od města ve prospěch kopané lze na vysvětlenou uvést, že současné vedení prostějovského fotbalu se žádným způsobem nepodílelo na převedení majetku města – tzn. stadionu ve Sportovní ulici – na současného majitele. S tím je spojena nemožnost využívání výhod městského zařízení, naopak se jako každý slušný nájemce musíme starat o svěřený majetek včetně placení veškerých režijních nákladů s tím spojených. A věřte, že údržba čtyř fotbalových hřišť a budovy určené 250 mládežníkům, jež se navíc po každém sportovním výkonu sprchují, něco stojí.
Ani poskytovatelé energií své služby nedávají zadarmo a k tomu je nutné přičíst kropení, sečení a hnojení hracích ploch. Vůbec si nemůžeme dovolit několik správců, kteří by na tak velké prostory byli potřební, všechno včetně praní (jednou týdně) a úklidu (téměř denně) musí provádět jediná osoba. I tak nám odčerpá skoro třetinu z obdržené dotace, ačkoliv se její mzda pohybuje takřka na zákonném minimu. Ještěže nemusíme aspoň platit za nájem areálu jako takový, to už by pro nás bylo kritické.
Další finanční prostředky jsou používány na sportovní přípravu týmů, což nám především v zimě odčerpává nemalé částky z klubového rozpočtu. Na Prostějovsku totiž v současnosti není hřiště umožňující trénink venku v zimním období a my tak musíme jezdit na vhodné povrchy do poměrně velkých vzdáleností. Připočíst se ještě musí materiální vybavení pro všechny hráče a zaplacení dopravy na každé utkání skoro po celé Moravě. V současné době máme účetnictví v naprostém pořádku, což prokázaly všechny dosavadní kontroly z města, a tudíž se domníváme, že podpora tak velkého (a jak se všude zmiňuje i bohatého) města své vlastní mládeže by mohla být patřičná i v případě našeho sportu.
My přece jako fotbal nikomu neškodíme ani nikoho nevydíráme, v minulosti jsme žádné obrovské dotace neprohospodařili a nevíme, že by nějaké takové do kopané přišly. Chceme pouze působit na úrovni, kterou by fotbal jako světový fenomén zasluhoval. Tímto chci ještě jednou poděkovat všem rodičům a sponzorům našeho klubu za dosavadní podporu a říct jim, že budeme bojovat i nadále za to, aby fotbal z Prostějova nezmizel nadobro. Přežil všechny světové války, tak přežije i momentální nevoli.“
