Exprostějovský Hirsch: Na Nových Sadech jsem spokojený jak želva

Jaké bylo utkání se Šumperkem?
Bylo těžké, Šumperk nás překvapil, byl agresivní. Druhou půlku nás zatlačil a my jsme nevěděli, co na ně hrát. V prvním poločase jsme měli spoustu šancí, mohli jsme vést, ale do druhé půlky jsme naskočili špatně, dostali jsme se pod tlak a byly tam šance soupeře, které jsme přežili.

Situaci jste zachránil první brankou. Jak padla?
Byla trochu šťastná, zamířil jsem vedle a soupeř si to ztečoval do brány. Pak to chtělo dát druhý gól, což se naštěstí povedlo a už nás to posadilo na koně. Šumperk už byl otupělý a pak jsme hráli to, co chceme hrát pořád. Prezentovat se ale takovým výkonem musíme vždy. Ono nebude stačit hrát dobře jen poločas, to by se nám mohlo vymstít a body bychom nemuseli uhrávat.

Slovák Šmehyl si šance v Prostějově váží a sní o lize

Skromně jste neokomentoval vaši druhou branku, která byla doslova výstavní. Věřil jste, že váš střelecký pokus ze třiceti metrů zapadne tak parádně do sítě?
Kdybych nevěřil, tak nebudu střílet. Ale jo, trefil jsem to neskutečně. Ani na tréninku, kdy za poslední měsíc zkoušíme střely, jsem to takhle nikdy netrefil. Je to prostě jedna ze sta a zrovna to padlo v mistrovském zápase, což je super. Jsem za to hrozně rád, ale ještě víc jsem rád za tři body a za to, že máme po dvou kolech plný počet a jedeme dál.

Cítíte, že jste si se spoluhráči na hřišti sedli?
Jsme tam tři takoví starší kluci – já, Aleš Rus a Pepa Drábek. Chceme vést ty mladší a oni jsou šikovní. Hodně toho oběhají, odbojují a to právě potřebujeme – nešetří krokem, jezdí po prdeli tak, jak to má být. My tři se do toho snažíme dát takové to myšlení, protože už máme něco odkopané a zatím to funguje. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál.

Nespokojený prostějovský kouč Šustr: Týmu chyběl duch a odvaha

Patnáct minut z Prostějova

Řada hráčů je stejně jako vy z Prostějova. Jezdíte spolu na zápasy a tréninky?
Tady na Sady to máme kousek. Jedeme z Prostějova patnáct minut a je to pro nás ideální. Je to takové domácí prostředí. Já jsem tady teprve druhý měsíc a už jsem si to zamiloval. Nic mi tady nechybí, tréninky jsou super, prostředí je super. Hraje se tady dobrý fotbal a jsem tady maximálně spokojený. A když slavíme s klukama, tak jsou spokojení všichni.

Hrával jste i druhou ligu, divize vám nyní vyhovuje?
Je mi jednatřicet let a teď dávám přednost spíš rodině. Tady je to s tréninky volnější. Je to divize, není to druhá liga, kterou jsme hráli. Ale já jsem rád, že pořád můžu hrát fotbal a jestli hraji druhou ligu, nebo divizi, já do toho dávám pořád stejně elánu a energie a snažím se, abychom vyhráli každý zápas.

Nové Sady v posledních sezonách nebyly v tabulce nahoře. Teď se start povedl. Máte vysoké ambice?
Co jsem slyšel, tak úplně vysoké ambice tady nejsou. Ale já hraji tak, že každý zápas chci vítězství a když se to podaří, tak budeme první. Já chci být co nejvýš, nikdy mě nebavilo hrát o padáka, vždycky jsem byl zvyklý hrát v horní polovině tabulky. Já věřím, že se to podaří i s Novými Sady. Kádr na to máme, hrajeme dobrý fotbal, takže myslím, že budeme hrát nahoře.

Pivo po zápase

Je to příjemné, že vedení klubu na tým netlačí?
Určitě. Není na nás takový tlak a kluci hrají víc v pohodě. Když to srovnám s druhou nebo třetí ligou, tak tam se hraje úplně pod jiným tlakem a klepou se vám kolena před zápasem. Ono to z vás během zápasu spadne, ale ten tlak je tam úplně jiný. Tady si kluci přijdou zahrát a je na nich vidět, že hrají uvolněně – ale ne alibisticky. Jezdí po zadku, dovedou si udělat kličku, dokáží vystřelit. Individuální akce přenášíme je z tréninků do zápasů, což je super. Věřím, že pro hráče, kterým je kolem dvaceti let, divize není strop a že by mohli třeba třetí nebo druhou ligu okusit.

S týmem jste byl v létě na soustředění a trenér Sobek prozradil, že se kolektiv stmeloval i na baru. Je to změna oproti profifotbalu?
Rozhodně, já jsem v profifotbalu byl od nějakých dvaceti let a tohle jsem ještě nezažil. Pravidla tam byla jiná. Teď už bych chtěl všechno brát volněji a tady mi to maximálně vyhovuje. Můžu si tady po zápase dát pivo a nikdo mi nic neřekne. Jsem tady spokojený jako želva.