Skvělý start vystřídala dlouhá série bez vítězství a strach o záchranu. Povedený závěr ale vynesl Hanáky až přesně do poloviny tabulky.

„Myslím, že můžeme být spokojení. Hlavní cíl byl záchrana a ten se podařil,“ řekl trenér Oldřich Machala.

Na to, že jste skončili devátí, to byla sezona jako na houpačce. Jak ji hodnotíte krátce po jejím konci?

Začali jsme dobře. Prvních osm kol bylo povedených. Pak se to ale zlomilo, mluvil jsem o tom už mnohokrát. Tři zápasy s Vítkovicemi, v Jihlavě a doma s Varnsdorfem, kdy jsme hráli dobře, ale získali jsme jen jediný bod, to celé otočily. Konec podzimu už byl špatný a zůstali jsme v boji o záchranu. Na jaře jsme hráli na Žižkově, kde se to nepovedlo, pak následovaly těžké tři zápasy s Budějovicemi, Hradcem, Zbrojovkou. Po nich nám samozřejmě nebylo vůbec dobře.

Bylo ve hře vaše odvolání?

Nabízela se nějaká řešení, to je jasné. Ale vedení mi důvěru dalo a věřilo, že to zvládneme. Nakonec se snad ukázalo, že to řešení bylo správné a skončili jsme na 9. místě. To bych z pozice nováčka považoval za velký úspěch. Neodehráli jsme špatné zápasy. Víme, že máme rezervy, ale celkově to bylo slušné.

Byl to velký balzám po těch nervech, když jste na závěr šest zápasů neprohráli?

Byly to tři výhry a tři remízy, takže jsme mohli uhrát ještě víc. Mrzel mě domácí zápas s Chrudimí, který jsme chtěli vyhrát, ale šancí tam z obou stran příliš mnoho nebylo. Hlavně ale většina těch výsledků přišla po kvalitních výkonech. Věděli jsme, že tu kvalitu máme, prodali jsme to až na konec, když jsme měli jistou záchranu. To byl ale náš hlavní úkol, a to se podařilo.

V průběhu jara jste dostal nového asistenta Ladislava Onofreje. Jak velkou roli hrál v tom, že jste se zvedli?

Určitě velkou. Velmi dobře ho znám, sám jsem ho ještě trénoval a byl jsem jenom pro, aby přišel. Ulevil hlavně Petaru Aleksijevičovi, který toho měl strašně moc. Byl sportovní manažer, asistent, trenér brankářů. Lacovým příchodem se mu uvolnily trochu ruce. Laco má na povedeném závěru velkou zásluhu.

Budete pokračovat ve stejném složení i v příští sezoně?

Mělo by to tak být. Já tedy smlouvu podepsanou nemám, ale s panem Jurou jsme si řekli, že pokračujeme dál, tak pokračujeme dál.

Když se vrátíme před start jara… Nebyla poslední tisková konference přece jen trochu moc uvolněná? Padala slova o útoku na baráž a nakonec to bylo všechno jinak.

To, co tam padalo, bylo opravdu jen v nadsázce a na odlehčení. Uvědomovali jsme si, že máme těžký los. Před zápasem na Žižkově jsme chtěli atmosféru uvolnit. Zpětně jsme si samozřejmě řekli, že to byla trošku blbost. Ale nemyslím si, že by nepodařený start do jara byl způsoben tím, že by to nějak zapůsobilo na mužstvo, i když se ta vyjádření otočila proti nám. Nakonec to dopadlo devátým místem, tak asi dobré (usmívá se).

Před jarem jste přivedli několik posil. Brankář Patrik LeGiang se ukázal ve výborném světle, byť na minelu, kterou předvedl s Jihlavou, asi nikdo jen tak nezapomene.

Patrik odvedl obrovský kus práce. Měl tam sice tu chybu, ale i pro něj je to do další kariéry poučení a myslím, že už takovou nikdy neudělá. Sluší se mu poděkovat, naplnil očekávání, byl velmi dobrý. Jeho angažmá u nás přitom byla vlastně náhoda. Týden před ligou se nám zranil Bréda, a to byl strašný průšvih. Sháněli jsme brankáře na poslední chvíli a měli jsme štěstí, že odcházel z Vlašimi, která byla ochotná ho k nám pustit. Patrik měl nabídku i na Slovensko, ale zvolil variantu jít k nám. Ukázal, že to má srovnané v hlavě, je před ním zajímavá budoucnost.

Nakonec se ale dobře ukázal i jeho náhradník Filip Mucha. Čekal jste to?

Myslím, že hodně lidí překvapil. Někteří možná kroutili hlavou, když přicházel, protože s druhou ligou neměl žádné zkušenosti. Znám ho z Holice, pravidelně chytal MSFL a opravdu udělal pokrok. Oba zápasy odchytal výborně. Byl v nich klidný, věřím, že mu to do další kariéry může pomoct.

Bude pokračovat v příští sezoně s Milošem Brédou?

Ano, určitě.

Poslední zápas ve Vlašimi rozhodla další zimní posila Jan Vošahlík. Jak jste byl spokojen s ním? A jak to vypadá s jeho budoucností?

Splnil si svoje, dal pět gólů, byli jsme spokojení. Ve smlouvě má, že pokud dostane nějakou lepší nabídku, tak může odejít. Je z Příbrami a domů to odsud má docela daleko. V Prostějově se mu líbilo, zároveň vím, že chtěl i do zahraničí. Jestli zůstane, to je zatím ve hvězdách.

Adam Ševčík končí?

Vrací se do Sokolova, ale má prý i nabídku z ligy. Mrzí mě, že odejde. Sice dal jen jeden gól, ale kvalitu ukázal. Vzali jsme ho proto, že jsme potřebovali útočníka ke Karlu Kroupovi. S Kovaříkem nám to v prvním půlroce nevyšlo, tak jsme věřili Adamovi. Je to škoda.

V létě tedy budete hledat dalšího hroťáka?

Určitě. S jedním útočníkem jít do sezony nemůžeme. Karel Kroupa je pro nás důležitý, ale zároveň má 39 let. Klobouk dolů, jak sezonu zvládl, zároveň toho ale měl někdy plné zuby. Ono hrát v takovém věku útočníka je obdivuhodné. Já jsem hrál do 37 let, tak vím, co to je. Navíc jsem hrál stopera ,a to je úplně jinak náročný post.

Tím se dostáváme i k ostatním starším hráčům. Kdo bude pokračovat?

Zůstat by měli jak Aleš Schuster, tak Tomáš Janíček. A vypadá to, že i Honza Polák. U něj je důležité zdraví. Měl problémy s achillovkou, na druhou stranu nám vždycky, když hrál, hrozně pomohl. Byl bych rád, kdyby ještě zůstal.

Na té tradiční, velmi zkušené prostějovské ose se tedy nic měnit nebude?

Víme, že musíme jít trochu mladší cestou a kádr oživit. Na druhou stranu z naší mládeže je momentálně do druhé ligy strašně daleko. Hráče pro takovou soutěž zatím nevychováváme. Domluvení jsme na jednom hráči ze Sigmy, jehož jméno zatím říkat nechci. Představoval bych si ale spolupráci trochu širší – tři, čtyři hráče. Pro Sigmu nejsme konkurent, věřím, že by to prospělo oběma stranám. To by pro nás mohla být cesta, protože potřebujeme být rychlejší, dynamičtější, abychom se posunuli dál.

Vypadá to, že v Prostějově vám to hodně sedí. Máte vlastně ještě ambice na větší klub? Na první ligu?

Mám, pořád je mám. Ale jsem teď v Prostějově a nezastírám, že jsem tam spokojený. Je to rodinný klub. Funguje podobně jako kdysi Sigma Olomouc. Pamatuju časy, kdy to v ní dělali dva lidé – pan Kubíček a pan Gajda. V Prostějově to je teď zase pan Jura. Má jasnou vizi, ale nikam nespěchá. Uvědomuje si, že je to běh na dlouhou trať. Ať je to přemýšlení o novém stadionu nebo dalších věcech. Víme, že musíme vyřešit mládež, abychom mohli čerpat z vlastních zdrojů. Dlouhodobé plány klubu se mi líbí.