Kliknutím zvětšíte
V současné době má za úkol střílet góly v týmu SK Pardubičky, který hraje krajský přebor na Pardubicku. V odehraných pěti kolech se prosadil dvakrát. A také si připsal jednu žlutou kartu. O které ještě bude řeč.
Prozraďte, jak vás zavál vítr do České republiky?
Můj bratr Stepan, který je několikanásobný mistr České Republiky, světa i Evropy v taekwondu, dostal od Českého svazu nabídku přijet do České Republiky a reprezentovat ji v mezinárodních soutěžích. Nakonec teď je i dvojnásobný mistr republiky v kickboxu. Nabídku přijal ji bez otálení. A když jsme pak společně s rodiči navštívili Prahu, která se nám moc líbila, bylo rozhodnuto. Už před tím jsem o této nádherné zemi četl. Přál jsem si přestěhovat se sem a studovat na univerzitě. Konečně se mi splnil sen a já přijeli do Česka za účelem studia na vysoké škole. Doufáme, že v tak krásné zemi zůstaneme navždy.
Jak se vám v České republice žije?
Snad s výjimkou jazykových rozdílů je život Čechů a Rusů podobný. Díky tomu nebyla adaptace na novou zemi příliš obtížná. Samozřejmě na začátku to bylo těžké, zvlášť když v cizím jazyce nic nerozumíme, ale teď je to už dobré.
Netrestat za hříchy jiných
Ptám se pro to, že hodně Čechů se dívá na ruské občany skrz prsty?
Podle mého názoru by ve 21. století měly být nějaké hranice mezi státy rozmazané. Přinejmenším v hlavě každého…
Setkal jste se nějakou nevraživostí? Ve smyslu připomínání okupace z roku 1968, nebo teď v souvislosti s explozemi v muničním skladu Vrbětice.
Lidstvo z generace na generaci dělá mnoho chyb. Výjimkou není bývalý SSSR ani Rusko. Když ale jste normální člověk a chováte se slušně, nemáte se čeho bát. Inteligentní lidé, kteří znají historii a dobře si uvědomují, že obyčejný člověk, který hraje fotbal, učí se a snaží se být lepším, nemá s politikou nic společného. Děti nejsou potrestány za hříchy spáchané jejich rodiči; stejně jako rodiče za hříchy svých dětí. Každý z nás je zodpovědný za své vlastní hříchy. Kniha proroka Ezechiela 18: 20 říká: "Duše, která zhřeší, zemře. Syn nebude nést nepravost otce, ani nebude nést otec nepravost syna; spravedlnost spravedlivých bude na něm, a bezbožnost bezbožných bude na něm.” Ale zpět k otázce, s nevraživostí jsem se zatím nesetkal.
Vaše křestní jméno je Ivan. Právě tak jsou v České republice hanlivě nazývaní občané země odkud pocházíte. Tohle se vám asi líbit nemůže…
Začnu tím, že je to poměrně běžné jméno nejen v Rusku. Téměř v každé ruské pohádce nese hlavní postava jméno Ivan. Na těchto pohádkách vyrostla více než jedna generace a tyto příběhy byly sledovány a milovány po celém světě. Téměř každý Čech alespoň jednou viděl slavnou sovětskou pohádku Mrazík, kde jedna z hlavních postav nese jméno Ivan. Mnoho slavných lidí po celém světě se jmenovali Ivan: velcí spisovatelé, umělci, králové i sportovci. Tudíž jsem velmi hrdý na své jméno a nepovažuji ho za nějakou urážku.
Před působením v Pardubičkách jste hrál za Xaverov. Spíš je to naopak, že se do hlavního města chodí z Pardubic. Proč jste odešel z Prahy?
V Praze jsem hrál za Xaverov a zároveň jsem měl kurzy češtiny. Po úspěšně složených zkouškách jsem si mohl vybrat vysokou školu, kam půjdu studovat. Zvolil jsem si Univerzitu Pardubice, kde mě zaujal nově otevřený studijní obor.
Proč jste si po fotbalové stránce vybral právě Pardubičky?
Život je řada jedinečných událostí. Mnoho řešení jsou náhody. Dostal jsem radu, abych zkusil jít na trénink. Vzali mě na zkoušku a líbila se mi povzbuzující atmosféra na tréninku, která byla rozhodujícím faktorem v mém rozhodování. Vybral jsem si SK Pardubičky a mám velké štěstí, že mohu hrát v kamarádském týmu, kde jsou skvělí trenéři a hrají šikovní fotbalisté.
Jak se v týmu cítíte, jaká je vaše role?
Vztahy jsou výborné a já se považuji se za plnohodnotného hráče týmu. Moje role, stejně jako ostatních hráčů, je jít na fotbalové hřiště a potěšit svou hrou trenérský štáb i diváky. Samozřejmě se budu vždy snažit předvést skvělý výkon napomoct k vítězství. Zároveň vím, že mě trenéři brali i jako střelce. Takže se pokusím tento závazek naplnit.
Máte za sebou pět odehraných kol v krajském přeboru Pardubického kraje. Jaká je to soutěž?
Soutěž má poměrně vysokou kvalitu hry. To se projevuje především ve věku i fyzické kondici hráčů.
Věčným tématem jsou rozhodčí. Jaké máte zkušenosti s těmi českými?
Na tuto otázku dají fundovanější odpověď trenéři a fanoušci. Mým úkolem je hrát, dávat góly, a nehodnotit rozhodčí.
Ápropos jací jsou sudí v Rusku?
Nevidím zásadní rozdíly v rozhodování v Česku a v Rusku. Rozhodčí odvádějí svou práci stejně jako hráči.
Dají se srovnat výkony českých a ruských rozhodčích obecně?
V Rusku jsou možná více přesnější.
Platí také v Rusku česká "výsada", že je někdy rovina nakloněná domácím?
Tohle je těžké hodnotit, jsem v českých soutěžích krátce a neumím to zatím posoudit.
Slavný děda Viktor Krutov
Jak se vyvíjela vaše fotbalová kariéra?
Od dvanácti let jsem žil ve speciálním fotbalovém internátu s názvem Master Saturn ve městě Jegorjevsk. Tam jsem se naučil hrát fotbal a také žít sám, bez rodičů. S odstupem času jsem za to všem trenérům i učitelům velmi vděčný.
Jak to na takovém ruském internátu vypadalo?
Byla to velmi náročná cesta, protože abych se tam dostal, musel jsem projít výběrovým řízením. Na jedno místo se hlásilo přes tisíc uchazečů. Nakonec jsem byl přijat do týmu a jsem na to pyšný ještě dnes. Školu jsem dokončil se zlatou medailí, když jsem složil všechny zkoušky na výbornou. Řídím se mottem: Každý sportovec by měl být schopen nejen trénovat, ale i spisovně mluvit, číst knihy a být chytrý.
Na jaké úrovni jste hrál v Rusku fotbal a kam se dá přiřadit soutěž v České republice?
Hrál jsem tam jen na mládežnické úrovni. Opravdu nevím s jakou soutěží tu naši v České republice srovnat. Nicméně hrál jsem v docela známém klubu. Setkávali jsme se se Zenitem Petrohrad a nejznámějšími moskevskými kluby Spartakem, Dynamem a CSKA. Možná by se dalo hovořit o nejvyšší mládežnické soutěži v Česku.
Proč jste se vůbec vydal na fotbalovou dráhu? Kdo vás přivedl na zelený trávník?
Pro mě i bratra byl hlavní hvězdou ve světě sportu náš dědeček Viktor Krutov. Slavný ruský hokejista a nejlepší střelec v historii hokejového klubu Chimik Voskresensk. Hrál také za chorvatský klub Medveščak i slovinský HC Bled. Také se stal hlavním trenérem ruského národního hokejového týmu. Často hrával proti českými hokejovými klubům a několikrát i v Česku byl. O zemi mluvil vždy s velkým nadšením. Takže to je další důvod, proč jsem si vybral Českou republiku. Byl to přesně on, kdo si všiml mé touhy hrát fotbal a vzal mě na trénink. Hned ten první jsem si užil tak, že hraji fotbal dodnes.
Máte nějaký vysněný klub, ať už v Rusku, České republice či ve zbytku Evropy?
Ve světě existuje hodně dobrých klubů, proto je těžké vybrat jeden. Mám rád rychlý a technický fotbal. Každý fotbalista sní o tom, že se dostane na hřiště ve světle reflektorů a za podpory tisíců fanoušků. Zatím se jeden ze snů splnil, hraji v srdci Evropy za český tým – SK Pardubičky.
Tak jinak: komu fandíte?
Nemám vyloženě jednoho favorita. Rád se dívám na nejlepší týmy světa a analyzuji jejich hru. Protože každý profesionál se musí vždy zlepšovat a učit se nové věci. V současné době je fotbal nejoblíbenějším sportem na světě. Každá země hraje svůj tradiční fotbal, takže je velmi obtížné srovnávat fotbal jedné země a fotbal jiné země.
V Rusku by to penalty byly
Zpět do fotbalové reality všedních dní. Jak byste zhodnotil dosavadní vystoupení Pardubiček?
Myslím, že jsme začali sezonu docela dobře. Máme devět bodů. S každým zápasem jsme silnější a lepší, chceme hrát a vyhrávat, což je nejdůležitější.
Naposledy jste ale prohráli v Moravské Třebové. Jaká byla příčina prohry?
Ve sportu jsou vždy výhry a prohry, bez proher není vítězství. Prohrávají i nejslavnější sportovci. Otázkou je, jak reagujete na nezdary a jaké závěry si z toho vyvodíte. Naše společné chyby vedly v minulém zápase k prohře. Na zápas jsme byli dobře připravení, ale se asi něco nepovedlo. Budeme pracovat na chybách, eliminovat nedostatky, protože jsou před námi další zápasy.
Údajně jste nebyli spokojeni s výkonem rozhodčích. Prý se vám měli smát domácí hráči i fanoušci, co proti vám pískali…
Když hrajete fotbalový zápas, snažíte se soustředit jen na hru. Vše ostatní co se děje mimo hřiště, se stává nedůležité. Ničeho si nevšímáte a nic neslyšíte. K tomu nás nabádají i trenéři. Během zápasu jsem to nevnímal. Až po utkání v kabině s hráči jsme se o tom bavili.
Co je pravdy na tom, že jste psal esemesku jednomu z trenérů, ve které jste se ho ptal, jestli jsou v České republice jiná pravidla než v Rusku…
Ano psal. Zajímala mě situace, kdy jsem dostal žlutou kartu a nevěděl jsem proč, když jsem nic neprovedl. A zároveň fauly na mě, které hlasitě volaly po penaltě. V obou případech jsem byl jasně faulován, ale nepískalo se. V Rusku by to penalty byly.
89
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
