„Tým měl za sebou skvělé výsledky a možná hodně lidí očekávalo, že to proti Plumlovu bude podobné. Realita však byla úplně jiná. Soupeř hrál takový lazy football a my se na tu vlnu naladili také. Nemohli jsme nic vymyslet a asi se na to nedalo ani dívat. Zlomilo se to pak až gólem do šatny na 2:1," popisoval průběh zápasu s naprosto čistou upřímností.

Onen zlomový gól na 2:1 vstřelil ve 45. minutě Řehulkův spoluhráč Jakub Zatloukal. Tato trefa pak byla orámována dvěma brankami právě tohoto 30letého borce. Ten totiž nejdříve ve třinácté minutě skóre otevřel a čtyři minuty po změně stran domácí uklidnil trefou na 3:1.

A jak vlastně k těmto dvěma přeným zásahům hráče, který se stal hráčem kosteleckého béčka až těsně před tímto zápasem, došlo? „U obou gólů mi asistoval Ondra Chytil před prázdnou branku a já už v podstatě pouze slíznul smetanu. Při tom prvním vybojoval míč v malém vápně a přihrál mi jej. Při druhém si soupeři hráli před vlastní bránou s balonem, já jim ho sebral, přihrál Ondrovi, šli jsme na dva na jednoho a konec byl podobný," popisoval civilním zaměstnáním stavbyvedoucí dopravních staveb.

I tyto dva góly do prázdné brány se ale z pohledu Řehulky dají považovat za obrovský úspěch. Jednalo se pro něj totiž o první zápas po obrovsky dlouhé době. V dosavadních dvou postcovidových sezonách totiž za Držovice, jejichž hráčem byl až doteď, odehrál pouhých pět zápasů. V předminulém ročníku tři a v tom minulém dva. Co se pak týče gólových zářezů, nasbíral jich také pět.

Vojtěch Kloz (v popředí) při zápase s Frýdkem-Místkem
Zkusil Anglii i Maďarsko. Nikde to nebylo na vyprdění, hlásí světoběžník Kloz

„Věnoval jsem se hlavně práci, novému baráčku a rodině. Na sport prostě nebyl čas. Už jsem ale na sobě začal cítit, že mi ten fotbal chybí a potřeboval jsem změnu, která by mi dodala nový impuls. A tu jsem viděl v přestupu jinam," vysvětluje.

„Nikam výš ale už přestupovat nechci. Až doteď totiž byl můj poslední zápas za Držovice právě proti Kostelci před zhruba půl rokem. Nebyl jsem ani na tréninku," dodává.

A jak sám Martin Řehulka říká na úplný závěr, nemá ani žádné složitější fotbalové ambice do blízké či daleké budoucnosti. „Chtěl bych prostě hrát, dokud mi zdraví bude sloužit. Neplánuji třeba ani přesun na lavičku. Trenéřina prostě není můj svět."