Proč jste po minulé sezoně zamířil do Rakouska?

Chtěl jsem zkusit něco nového a mít nějaký přivýdělek. Víme, jak to v Rakousku chodí. Když se celý život ve fotbale za něčím ženete, tak z toho chcete mít trošku i tu finanční radost. Jezdil jsem tam jen na zápasy. Tréninky jsem zpočátku stíhal v Konici a potom jsem už spíše sporadicky chodil do Brodku u Konice, kde hraji teď.

Jaká byla tamní úroveň?

Nastupoval jsem za Rastenfeld. Podle ligy to byl okresní přebor, ale kvalita je tam horší než u nás v okresním přeboru. Kluci tam chtějí hrát, ale nejsou fotbalově vyspělí. Neskládají to na rakouských hráčích. Berou tam české, aby vyhrávali a mohli se radovat. Odehrál jsem asi jedenáct zápasů a v každém bylo minimálně pět až šest hráčů z Česka. Jen u nás v Rastenfeldu jsme byli jen tři a osa tam nebyla. Proto jsme častěji prohrávali.

SK Lipová - Sokol Čechovice
KP: Derby v Lipové těsně pro Čechovice, Poslední Určice sahaly po bodu s lídrem

Po půl roce jste zpět. Jakto?

Šlo o vzdálenost, která byla zdlouhavá na úkor práce. Vypadl mi spoluhráč Laďa Blaha, který tam se mnou šel, takže poslední tři, čtyři zápasy jsem už odjel sám. Do toho přišly prohry, takže trošku nechuť. Řekl jsem si, že si dám restart u nás na vesnici, kde většinu lidí znám.

Takže jste zjistil, že to není pro vás?

Vyhodnotil jsem si, že fotbal hraji proto, abych si ho užil, bavilo mě to a měl radost z výhry. Je lepší mít doma tři body a jít na pivo a klobásu. Tam to nebylo, nevycházelo to. Prohrajete 0:5 a jedete tři a půl hodiny domů znechucený, že jste tomu obětoval nějaký čas. Jo, máte za to peníze, ale ty vám tu radost neudělají. Máte radost z výhry, ne z peněz.

Vrátil jste se do Česka, ale zvolil Brodek u Konice, proč?

Jsem doma. Mám tam postavený dům, přítelkyni. Mám to pět minut na Hřiště, které mám hned za barákem, nikam nedojíždím.

Návrat do Konice ve hře nebyl?

Nějaké spekulace tam byly. Něco se ke mně dostalo, že by mě chtěl trenér Ullmann oslovit. To se nestalo. Nebo tedy stalo, když měl nabídku z Olešnice, jinak se nikdo z Konice neozval, protože, když jsem odcházel, tak jsem řekl, že se do Konice už vracet nechci. Strávil jsem tam deset let. Už mě to tam ani nějak nenaplňovalo. Není tam parta, která tam byla dříve. Zůstali tam tři až čtyři kluci, kteří jsme tam byli, když jsme sestoupili z kraje a pak jej zpětně zase vykopali. Hodně kluků odešlo. Volali se mnou hodně z Olešnice a poté z Čechovic. Trenér Kucharčuk, se kterým jsem hrál divizi ve Vyškově. Tam jsme se ale dohodli, že půlrok odehraji v Brodku a v létě se budeme bavit, jestli bych znovu zkusil vyšší soutěž.

Takže máte ještě ambici vyzkoušet si opět vyšší soutěž?

V Brodku je také nějaká vize. Chtěli by si zkusit nějakou krajskou soutěž, plat také není špatný. Svědčí mi to tam i areál je fajn. Po pěti zápasech, kdy jsem zase dostal chuť do fotbalu, jsem na nějakých osmi brankách, což se mi dlouho nestalo. Přemýšlím, že bych tam zůstal a zkusil i další sezonu. Jsme v kontaktu s nějakými hráči, kteří by můj příchod mohli podpořit.

V Brodku tedy chcete postoupit?

Ambice tam jsou, ale všechno bude záviset na tom, jestli přijdou určití hráči, se kterými něco řešíme.

V Konici jste strávil dlouhou dobu. Jak na angažmá vzpomínáte?

Byl jsem za Konici rád. Tahali mě tam už do dorostu ze Sigmy. Pořád jsem měl ale vizi, že jsem chtěl hrát vrcholově a v Sigmě jsem hrával. V mužích jsem tam už šel, smolně jsme spadli z kraje. Byl to nepovedený start angažmá. Ale v I. A se změnila vize, nechtěli jsme to rvát na sílu, ale hrát vrch A třídy. Buď to vyjde nebo ne. Motivovalo nás to, přišli noví hráči a povedlo se po nějakých pěti letech postoupit zpět do kraje. Málokomu se poštěstí zažít sestup a pak i postup. Vyhrát I. A třídu. Krajský přebor je pro Konici výborná soutěž. I teď pro ty mladé kluky, chce to jen, aby vyzráli. Hodnotím to pozitivně.

SK Sigma Olomouc - AC Sparta Praha 1:4, děkovačka, fanoušci Sparty
Rekord, vyprodaný Andrák, chorea i parádní atmosféra. Sparťani na Sigmě vládli

V minulém kole jste hrál proti jejímu béčku. Bylo to speciální?

Bylo příjemné se tam vrátit, procházet šatny, projít chodbou, kde je hodně fotek, na kterých jsem i já. Například, když jsme vyhráli I. A třídu. Kluci, kteří proti mně hráli, tak s těmi jsem za Konici hrál. Byla to radost. Když byl prostor, tak jsme pokecali, zasmáli se. Ale také věděli, že mi nemůžou dát prostor, takže to bylo důrazné, osobní. Nakonec mi ho dali, když jsem mohl z dvaceti metrů vystřelit a naštěstí mi to tam padlo. Proběhly také vtípky z lavičky, pořvávání, nějaké hecování.

V okresním přeboru máte asi jiný servis, než tomu bylo v kraji.

Je to o něčem jiném. Musíte si pár věcí vytvořit sám, ale mančaft je složený ze zkušených borců. Je tam Peťa Koudelka, který od malička hrával v Lipové, jeho brácha Zdena to samé. O našeho brankáře se zajímají z Protivanova či Čechovic. Jsou tam nadějní dorostenci, kteří jsou fotbaloví. Ve středu zálohy máme také hráče, který si vyzkoušel vyšší soutěže.

V mládeži jste prošel Sigmou či Zbrojovkou. Proč to nevyšlo do profesionálního fotbalu?

Nevím. Ne, že bych to na někoho házel, ale přišlo tam zranění, potom neshody s trenérem v osmnáctce. Měl jsem jinou představu. Trenér mě dával na kraj zálohy, kde mi to nevyhovovalo. Tak jsem šel na hostování do Vyškova, kde mi pan Machálek dával možnosti naskakovat na nějaké minuty za muže v divizi a hrával jsem celé zápasy za dorost. Chytil jsem se, oslovil mě Prostějov, kde jsem párkrát naskočil za muže v třetí lize. Potom mi protihráč přetrhal vazy v kotníku a už jsem se do toho nedostal.