„Dobře jsme začali. Řekli jsme si, že budeme hodně aktivní, což se nám na začátku sezony moc nedařilo, a to jsme plnili. Já osobně jsem měl hodně štěstí v tom, že jsme hned na začátku měli dvě standardky, při kterých mě obránci nechali úplně volného. Poločas jsme už dohrávali za vedení 4:0, takže už to bylo v pohodě," popisoval tento 32letý střední záložník již uběhlých 90 minut, které pro jeho tým byly spíše formalitou.

„Do druhé půlky jsme znovu vletěli. Nechtěli jsme to totiž nechat náhodě. Hned po nějakých patnácti minutách přišla penalta, tak jsem si říkal, proč nezkompletovat hattrick. A povedlo se. Pak už jsme to v klidu dohráli," dodal.

První dvě zmiňované události, ze kterých dal Vogl dva góly, proběhly v šesté a 23. minutě utkání. Další dvě trefy pak ještě do poločasu přidali jeho spoluhráči Adam Urbánek a Dominik Drmola. Penalta, ze které pak zvýšil na 5:0 a také dokonal hattrick, pak byla sudím Kopeckým nařízena v minutě 56. Hostům se pak podařilo snížit gólem Radima Perutky, v 87. minutě však na 6:1 zvýšil Martin Tkáč. Perutka pak v samotném závěru snížil ještě na konečných 6:2.

„Při prvním gólu jsme kopali standardku skoro až od půlky a Erik Dreksler mi posadil míč přímo na hlavu. Obránci se navíc moc nechytili, a tak jsem byl na malém vápně úplně sám. Kdybych to nedal, byla by to asi ostuda. Druhý gól pak byl hodně podobný, akorát jsem míč uklízel na druhou stranu. Při penaltě šel gólman na zem docela brzo, a tak jsem střílel na druhou stranu," popsal, jak k jeho chvílím slávy vlastně došlo a se smíchem ještě dodal, že ve stejný den u nich na vsi probíhaly hody a stálo ho to v rámci týmové pokutky poměrně dost peněz.

Jakub Šolín (v bílém) při zápase Region's Cupu proti MSK
Na to, že jsme měli jen jeden trénink, to bylo dobře, říká po zápase krajů Šolín

Teď už je to v kabině dobré

Otaslavice jsou nyní po osmi odehraných zápasech v tabulce páté s patnácti body za pět výher a tři porážky. Na vedoucí duo, které tvoří Ústí a Horní Moštěnice ztrácejí tři body a na další dva celky, kterými jsou Klenovice a Brodek u Prostějova, ztrácí body pouze dva.

Vstup do sezony ale dobrý nebyl. Na úvodní výhru v Mostkovicích totiž navázali třemi prohrami v řadě s Brodkem u Prostějova, v Domaželicích a doma s Klenovicemi. Na tuto špatnou sérii však hráči z obce o 1300 obyvatelích zareagovali nejlépe, jak jen mohli. Rozjeli sérii naprosto opačnou, která už čítá čtyři vítězství.

„Teď už je to v kabině dobré. Po prvních čtyřech zápasech ale vládlo spíše naštvání. A to i z celkové situace, co se týče tréninků a přístupu k nim. To tak ale bývá. Nyní si to ale sedlo. I díky dorostencům, kteří začali hrát v základu na obou krajích i v útoku. Na tom pohybu to poznat skutečně jde a my z toho dost těžíme," vysvětluje civilním povoláním zaměstnanec firmy vyrábějící a prodávající plastová okna.

Nebývale se ale daří i samotnému Voglovi. Zatímco totiž v minulé sezoně nastřílel z celkového počtu 25 zápasů pouhých sedm branek, nyní už jich má po osmi zápasech na svém kontě devět. „Překvapení to pro mě trošku je. Nikdy jsem nebyl žádný shooter, ale nějaké ty góly jsem dával vždycky. Hlavním důvodem ale je, že jsem přešel z pozice stopera do středu zálohy. A také kopu spoustu penalt," říká s lehkým smíchem v hlase.

Volejbalistky Prostějova slaví vítězství. Ilustrační foto
Vékáčko se chystá na novou sezonu. Můžeme vyhrát double, říká Simona Bajusz

Kronika jen do roku 2007?

Martin Vogl strávil v Otaslavicích, až na krátká hostování v Klenovicích a ve Skalce, celou svou fotbalovou dráhu. A jelikož své působení v tomto klubu nechce omezit pouze na samotné hraní fotbalu, rozhodl se pro věc v dnešní době poměrně málo vídanou. Píše totiž kroniku všech otaslavických střelců.

„Bohužel mám ale problém, na svazu mají zápisy ze zápasů jen do roku 2007. Budu tedy muset udělat rešerši tady po místních domorodcích, jestli náhodou nemají ještě něco staršího. Zjistil jsem ale, že mám aktuálně nastřílených 95 branek a nejlepší je Michal Kaláb se 164 trefami. Každopádně bych to v této sezoně chtěl dotáhnout alespoň na stovku," popisuje.

Na závěr pak tento fanoušek Barcelony a olomoucké Sigmy přiznal, že on sám už příliš fotbalových ambicí nemá. To však ale neznamená, že by se jeho cíle neubíraly jinými cestami. „Chci se teď začít co nejvíce věnovat svému čtyřletému synovi, který právě s fotbalem začíná. Možná se tak postupně dopracuji i k trenérství," pousmál se.

„Jako hráč bych pak chtěl vydržet do té doby, co mi jen zdraví dovolí. Myslím si totiž, že kdybychom začali pořádně trénovat, tak budeme mít klidně i na postup do I. A třídy," dodal na úplný závěr.