O víkendu jste hráli zápas proti Újezdci, ve kterém jste vstřelil čtyři góly a celkově jste zvítězili 5:2. Můžete tento zápas popsat ze svého pohledu?

Po předchozí ztrátě v Horních Moštěnicích, kde jsme prohráli 0:3, jsme potřebovali naplno bodovat a také napravit dojem z naší hry. A to se nám podařilo. Za vítězstvím jsme šli od začátku a do desáté minuty vedli už 2:0. To nám dost pomohlo a celý zbytek zápasu se už odvíjel, i přes ty dva inkasované góly, dle našich představ. Za tři body jsme rádi.

A co ty vaše čtyři góly? Jakým způsobem padly?

První dva byly, dalo by se říci, identické. Zaběhl jsem si za obranu, kde jsem dostal od spoluhráčů skvělé přihrávky, a pak už to bylo na mně, jak to vyřeším. Naštěstí to v obou případech vyšlo. No a ty další dva? Při jednom to prý byl možná ofsajd, ale rozhodčí to pustil a od tyčky se míč odrazil do sítě. Při čtvrtém, který padl v úplném závěru, se tam srazil jejich gólman se spoluhráčem a já dorážel do prázdné. Dal jsem vlastně čtyři góly ze čtyř střel. To se mi dlouho nestalo a myslím, že už ani nestane.

Proběhla v kabině za takové střelecké představení nějaká pokutka?

Kluci mě hecovali, že mám za každý gól přinést tisícovku. Na to jsem jim ale řekl, že přece nehrajeme ligu (smích). Doufám tedy, že mi to zmírní a spokojí se s nějakou flaškou.

Letos jste se trefil už šestkrát. Dáváte si nějaký limit?

To vůbec ne. Jsem rád, že mohu Klenovicím vůbec nějak pomoct a je úplně jedno, kdo ty potřebné góly dá. Navíc se v poslední době snažíme hrát všechno na Honzu Všianského, který chce dovršit svých sto gólů. To je vlastně naše jediná společná meta. Jak už jsem ale říkal, důležitá jsou pro nás vítězství a co nejvyšší umístění v tabulce.

Ještě v minulé sezoně jste hrál za divizní Nové Sady. Proč jste se nakonec rozhodl pro Klenovice, které jsou o celá tři patra níž?

Bylo to opravdu těžké rozhodování. V Nových Sadech jsem byl totiž nadmíru spokojený. Hráli jsme tam parádní soutěž a navíc i kolektiv byl výborný. Na druhou stranu už mám ale 33 let a priority se změnily. Ani časově jsem to nezvládal. I kvůli rodině jsem se tak rozhodl jít níž a začít se věnovat důležitějším věcem. Celý život jsem dělal všechno jen pro fotbal a teď přišel čas na změnu.

Rozumím tomu tedy správně, že jinými slovy už nehrozí, že byste se chtěl za pár let vrátit alespoň o pár příček zpět?

Skutečně ne. Své vytyčené cíle jsem si z naprosté většiny už splnil a do budoucna žádné nemám. Myslím si, že už by ani žádná nabídka v mých letech nepřišla. To ale neznamená, že bych nechtěl hrát tak dlouho, dokud mi nebude sloužit zdraví. Nezáleží mi na soutěži. Je to o partě. Tady v Klenovicích jsem už při příchodu spoustu kluků znal, takže to pro mě byla volba číslo 1.

Šest let jste také strávil v dresu Prostějova, kde jste zažil dva postupy do druhé ligy a jeden rok jste si ji dokonce i zahrál. Jak vzpomínáte na toto období?

Myslím, že na to budu vzpomínat do konce života. Byl to totiž vrchol mé fotbalové kariéry. Hlavně ten rok v druhé lize, kdy jsem dokonce v několika zápasech nastoupil s kapitánskou páskou na ruce. Pamatuji si, že to pro nás tenkrát byla obrovská škola, protože se shodou okolností zrovna jednalo o sezonu, kdy tam byla Sigma a Baník. Bylo obrovským zážitkem si zahrát na jejich stadionech. Je to také něco, co bych přál všem mladým fotbalistům, protože zahrát si alespoň chvilku na té profi úrovni za to opravdu stojí.

Nemrzí vás, že jste se alespoň na chvíli nedostal i do první ligy?

Určitě to zamrzí. Je nutné si ale uvědomit, že to už by byl opravdu obrovský skok. Tenkrát v té druhé lize zhruba 90% z nás pracovalo a brali jsme to pořád jako takovou zkoušku. Důležité ale bylo, že jsme si zahráli s parádními celky. Dokonce k nám v rámci poháru zavítal i prvoligový Zlín. Dále jsme viděli bezpočet pěkných stadionů.

Vraťme se ještě do Klenovic. Jaké jsou letos sezonní ambice týmu?

Co jsem tak od kluků slyšel, tak by tu soutěž chtěli vyhrát. Tak uvidíme. Pivín, náš největší rival, je sice rozjetý, ale jsem hrozně rád za to naše nasazení. Moc mě totiž nebaví hrát cíleně střed tabulky. Tipovat konečné umístění ale nechci. Uvidíme, jak na tom budeme po posledním kole.

Co je nyní vaší profesí?

Už deset let dělám správce tenisových kurtů. Jsem tam spokojený a když jsem hrál za Prostějov, měl jsem to parádně propojené. Navíc je to sportovní prostředí, které já mám rád. I ten tenis si čas od času zahraji. Spojuji tedy zábavu s prací i se sportem a jsem z toho opravdu šťastný.