Legenda Hané Jančiar: Hraji pro radost, ne pro rekordy

Čím to, že máte takovou výkonnost a v 57 letech stále zvládáte nastupovat v krajské soutěži I. B třídě?
Asi jsem měl štěstí na to, že jsem neměl žádné žádné zranění. Pořád mě to baví, ale přiznám se, že před dvaceti lety bych nevěřil, že ještě v tolika letech budu hrát fotbal. Máme dobrou partii, člověk se tam těší a zdraví drží.

Jak se vám povedlo zvládnout jarní koronavirovou pauzu, která byla pro řadu fotbalistů důvodem ke konci herní kariéry?
Samozřejmě jsem se musel udržovat v době, kdy bylo všechno zavřeno. Chodil jsem běhat. Ale pak se otevřela fitka a do něj stále aspoň dvakrát týdně chodím. Musím se udržovat, protože já když se na to týden vykašlu, tak je to už pak všechno cítit. Udržoval jsem se, i když běhání někde bez balonu pro mě není to pravé ořechové. Ale nic jiného mi prostě nezbylo.

Měl jste v kariéře nějakou přestávku, nebo jste hrál pořád?
Měl jsem asi dva nebo tři roky přestávku poté, co jsem skončil v Protivanově. Pak jsem tři nebo čtyři roky hrál jen malou kopanou. Pak mě kamarád Peťa Hlávka zlanařil ještě do Hané.

Můžete zrekapitulovat vaši fotbalovou kariéru?
Jako většina jsem začínal v Železárnách Prostějov. Pak jsem byl na internátě a na fotbal nebyl moc čas, rok před vojnou a rok po vojně jsem byl taky v Hané, to se tehdy hrávalo ještě v Držovicích. Po vojně jsem se vrátil zpět do Železáren a pak jsem přestoupil do OP Prostějov, kde jsem odehrál několik let. Kvůli zániku OP a prodeji soutěže do Protivanova jsem odehrál asi sedm let tam. Pak jsem se vrátil zase do Hané.

Největším úspěchem je postup s Protivanovem do krajského přeboru?
Asi ano, oni pak postoupili až do divize, ale to už jsem tam vlastně nebyl. Končil jsem tam v přeboru a rok na to postoupili. S Hanou jsme vykopali taky několik postupů. Hrávala se I. A třída, což si myslím, byl taky velký úspěch.

Dědku? To je v pohodě

Vyslechnete si občas od soupeřů nějakou narážku na svůj věk?
Občas zaslechnu „dědku“ nebo „už se na to vykašli“. To je klasika, to je normální (směje se). Já jsem si za mlada, když jsem hrál proti nějakým starším hráčům, taky občas rýpl. Chápu to, je to v pohodě (usmívá se).

Pokračování kariéry určitě nemůžete litovat, protože sezona je pro tým velice slibně rozjetá. S Lošticemi se přetahujete o první místo v tabulce.
U nás je věkový průměr vyšší než u ostatních mančaftů, ale přišlo pár mladých kluků a je to trošku oživení. Nehrajeme špatný fotbal, na ten lepší průměr máme. To, že nám to teď takhle vyšlo, je jen dobře, může přijít období, kdy se přestane dařit. Zatím jsme spokojení.

Jaká je vaše role v týmu?
Řekl bych taková stmelovací.

Jsou vaše zkušenosti velkou devízou?
To asi ano, ale máme v týmu spoustu zkušených hráčů, kteří hrávali vyšší soutěže než je I. B třída. Takže si myslím, že už ani nemám moc právo jim něco předávat.

Celou kariéru nastupujete v obraně?
Vždycky jsem hrával v obraně, akorát nějakou sezonu ještě kdysi v OP Prostějov jsem hrával v útoku. To byla ale jen taková epizoda.

V posledních zápasech jste převzal kapitánskou pásku a nastupoval v základu. Co se změnilo od startu, kdy jste byl v roli střídajícího hráče?
Byla zranění, kluci měli i rodinné záležitosti. Tak jsem musel do základu. Ale pokud jsem byl v Hané a byl jsem v základu, tak jsem vždycky býval kapitán. V takovém případě kapitánskou pásku vždycky dostanu (usmívá se).

Haná je věčná

Čím je klub Haná Prostějov specifický?
Haná vlastně nikdy neměla svoje zázemí, neměla žádné hřiště. Když skončilo OP, hrávalo se tam, než se to převedlo na město a vybudovalo se tam SK. My jsme to tam udržovali a o hřiště se starali sami hráči. Sponzorů nikdy moc nebylo, ale skončilo OP, skončil Agrostroj, ale Haná se pořád drží a hrála a nikdy neměla problémy, že by se měla rušit. V tom je Haná hodně specifická.

Tady vniklo to známé heslo Haná je věčná?
… Haná je nesmrtelná. Přesně tak (usmívá se).

Jak dlouho se chcete ještě držet na úrovni hráče v krajské soutěži?
Nechávám tomu volný průběh. Jak to půjde, tak to půjde. Nemám žádný cíl, třeba že bych chtěl hrát do šedesáti (směje se). Může přijít za měsíc zranění, že už se do toho nedostanu. Nechávám to osudu.

Dovedete si nyní představit moment, co budete dělat po konci herní kariéry?
Abych pravdu řekl, tak nedokážu. Asi budu muset vymyslet nějaký jiný sport nebo se nějak zabavit. Jednou to přijde, že v sobotu a v neděli budu doma a nepojedu hrát fotbal.

Zatím si víkendy bez fotbalu nedovedete představit?
Je to tak, člověk přijde do šatny, hecovačka, odehraje se zápas, jde se na pivko, pokecá se, probere se to všechno. Jenže čas člověk nezastaví…