„S fotbalem jsem začal zhruba v pěti letech, když mě mamka díky dědovi přihlásila k nám do Kostelce," říká třiadvacetiletý fotbalista. „Během své "kariéry" jsem strávil čtyři roky v Prostějově, dorost jsem dohrával v Čechovicích a za muže jsem už šel hrát do Kralic. Pak jsem se kvůli práci profesionálního vojáka přesunul do celku Pražského přeboru SK Jince a nakonec jsem se, zatím definitivně, vrátil do Kostelce. V něm se mi hraje nejlépe. Asi i proto, že je to mé rodiště a znám tady skoro každého", dodává.

A jaké fotbalové ambice má Honza do budoucna? „Týmovou ambicí je vykopat vyšší soutěž. Já osobně ale už žádné velké ambice nemám. Fotbal hraji hlavně pro zábavu," říká skromně.

Tomáš Čtvrtníček
Kanonýr Deníku Čtvrtníček spasil Želatovice a chválil spoluhráče

O odjezdu na Ukrajinu jsem přemýšlel

Jak už je zmíněno výše, pracoval Jan Skalník nějakou dobu i v armádě. „Nastoupil jsem jako svobodník. Po dvou letech jsem ale odešel, vrátil se zpátky do Kostelce a začal pracovat jako řidič kamionu," vysvětluje.

„Práce v armádě měla jak svoje plusy, tak i minusy. Mezi plusy určitě patřil fakt, že jsem měl na sebe hromadu času po sportovní stránce. Mezi negativa bych pak zařadil velké odříznutí od světa. Člověk také hodně rychle začne ztrácet různé dovednosti, které za život nabyl. Hodně se to týká třeba manuální zručnosti," vypočítává.

Mezi nesporná pozitiva této práce ale jistě v dnešní době patří vojenský výcvik, který se může hodit při válečných situacích. Třeba při té, která se právě odehrává na nedaleké Ukrajině a dle vyjádření vlády a prezidenta mohou čeští občané, kteří si na to troufnou, do země odjet a pomoci.

„Nějaká myšlenka mi hlavou proběhla. Určitě mi to, co se teď děje, není lhostejné. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že tady mám rodinu a přátele a zatím mi nestojí za to riskovat svůj život kvůli něčemu, co se děje v zahraničí, byť poměrně blízko. Kdyby se ale tento konflikt začal týkat přímo České republiky, přemýšlel bych o tom asi úplně jinak," uzavřel Jan Skalník.