„Do Rapotína jsme přijeli, tak jako ke každému zápasu, vyhrát. Měli jsme v hlavách, že jsme první zápas vyhráli 3:0, ale zároveň jsme věděli, že to nebude zadarmo,“ popisoval motivaci sebe i svých spoluhráčů tento sedmadvacetiletý borec.

„Nastoupili na nás s agresivitou a některé zákroky byly podle mě i na hranici červené karty. Náš rychlý kombinační fotbal ale na ně platil. Jediný problém tak byl v tom, že jsme vedli dlouho pouze 1:0 a jakýkoli jejich gól tak mohl všechno zkomplikovat. Musím ale říct, že si nic nevytvořili. Ke konci se už pak kluci urvali, dali tři góly a bylo jasno,“ popsal i průběh hry.

Velký Zelinův moment přišel ve 29. minutě, kdy otevřel skóre utkání. A jelikož už jeho tým neinkasoval, stal se tak autorem vítězné branky zápasu. Na konečných 4:0 pak navyšovali jeho spoluhráči až v posledních pěti minutách střetnutí.

„Bylo to ze standardky, ke které si stoupl Radim Muzikant a poslal mi míč přímo na hlavu. Musím k tomu říct, že opravdu není těžké skórovat, když vám spoluhráči posílají takové přihrávky a centry,“ liboval si.

Celkově se pro tohoto obránce jednalo už o jeho třetí gólový zářez. A dle svých slov je s tímto počtem více než spokojený. „ Do Čechovic jsem přišel z Určic, kde jsem dal tři góly třeba až za celou sezonu. Teď mám to samé po podzimu. Musím ale znovu zdůraznit, že je to díky mým skvělým spoluhráčům. Byl bych spokojený, pokud bych ty tři alespoň zdvojnásobil. O mé góly ale až tak nejde,“ vysvětluje tento obránce.

Tohle nikdo nečekal

I Čechovicím se letos nebývale daří. Tým, který po dlouhých osmadvaceti letech v I. A třídě konečně postoupil do vytouženého krajského přeboru, dokázal v této soutěži ze šestnácti zápasů hned devětkrát vyhrát a třikrát remizovat. Díky tomu si teď drží parádní druhé místo za 30 bodů.

Stejný bodový sběr pak zaznamenaly i týmy Brodku u Přerova a Kostelce na Hané, ještě o bodík víc pak má vedoucí Jeseník.

„Troufám si tvrdit, že nikdo nepočítal s tím, že se nám bude dařit až tak moc. Přece jen jsme pořád nováčci. Dokázali jsme to ale hned od začátku chytit pořádně za pačesy a pak jsme se už jen vezli na vítězné vlně,“ líčí.

„Samozřejmě přišly i zápasy, které jsme si prohráli vlastními chybami. Nebylo to tedy tím, že by nás někdo vyloženě přehrál. Asi nejvíc mě mrzí zápas v Medlově, kde jsem svou školáckou chybou zavinil penaltu a ještě se při tom nechal vyloučit. To rozdýchávám dodnes,“ dodává s hořkým uchechtnutím.

A v čem podle něj tkví síla týmu, se kterým se před zahájením soutěže zase až tak moc nepočítalo? „Máme velice dobrý tým, navíc jsme všichni už dlouho pospolu. I já, když jsem ještě hrával v Určicích, jsem už s klukama byl v kontaktu. Dále u nás nikdo nehraje pouze na sebe, to je také hodně důležité,“ vypočítává.

Kabina má jasno

S přihlédnutím k situaci, ve které se Čechovice právě nacházejí, prostě musela padnout také otázka, zda by byl ve hře v případě prvního místa i postup o další příčku ve fotbalové pyramidě výše, do divize.

„To je otázka spíše na vedení, protože s tím souvisí i řešení věcí, jako je například zázemí klubu. Když se ale zeptáte kohokoli v kabině, nenajdete jediného hráče, který by do divize nechtěl. Proto do toho dáme na jaře všechno,“ říká odhodlaně a bojovně.

Prioritou jsou Čechovice

Jak už bylo zmíněno výše, Zelina strávil celé své mládežnické fotbalové roky v Prostějově, jehož áčko nastupuje v druhé lize. Jak se tedy on sám staví ke scénáři, podle něhož by se ještě pokusil vyšvihnout ještě výše než do divize a stal se profesionálním či alespoň poloprofesionálním fotbalistou?

„Kdyby se někdo ozval, přemýšlel bych nad tím. Už ale mám také nějaké roky a řeším i svůj profesní život. A jelikož mám práci, která s tréninky vždycky skloubit úplně nejde, jsem si vědom toho, že by to nejspíš ani nebylo možné. Navíc jsou teď pro mě prioritou Čechovice, se kterými se chci dostat co nejvýše,“ uzavřel Lukáš Zelina.