Byl jsem hrající trenér, říká po svém odvolání kralický Petr Gottwald

Na jednu stranu se to dalo čekat, protože výsledky nepřicházely a došlo k tomu po utkání se Šternberkem. Hra až na pár výjimek nebyla úplně špatná. Každopádně kralický kádr nesplňoval kvality krajského přeboru. Patnáct hráčů se nevymění a taková obměna se musí udělat až v zimní přestávce, kdy se mužstvo musí doplnit minimálně o čtyři kvalitní hráče tak, aby se udrželo nebo o to alespoň zabojovalo.

Neříkáte si, že jste ještě mohl dostat šanci, když je teď pauza?

Je to otázka pro vedení, ale to chtělo změnu, a tak jsme se takhle domluvili a věřím, že jim to pomůže.

Myslíte, že tahle pauza může týmu pomoci, nebo spíše uškodit?

Je těžké o tom spekulovat. Myslím si, že jakákoliv změna by mohla přijít vhod. Bude čas na dotrénování a na individuální pohovory. Novým trenérem je bývalý hráč Kralic Lukáš Krobot. Působil tam už pár zápasů jako hrající trenér po tom, co odešel David Kobylík a následně jsem jej vystřídal já. Nevím, jestli tam zůstane, nebo budou hledat někoho dalšího. Každopádně hráče, kteří tam byli, zná a ty, kteří přišli, bude mít čas poznat. Má čas najít další chyby, které bude chtít odstranit.

Vy jste v letošní sezoně aktivně naskakoval i jako hráč. Bylo to vynucené?

Byl jsem víceméně hrající trenér. Pokud jsem byl zdravotně v pořádku, tak jsem do utkání naskočil. Bylo tomu v šesti duelech, i když mám sedmačtyřicet. Kdokoliv se na náš zápas přišel podívat, tak jsem pak dostával zprávy, že i v tolika letech patřím k nejlepším hráčům. Potěšilo mě to, ale na druhou stranu i mrzelo, protože jsem nechtěl hrát a chtěl jsem jen trénovat. Ale bohužel to někdy jinak nešlo. I kluci sami si žádali, abych nastoupil, protože tam měli ode mě podporu nejenom trenérskou, ale i hráčskou.

Jak to bude s touto rolí dál?

Byl bych ochotný jim pomoci do zápasu se Zábřehem. Moc hráčů neměli, na lavce byli navíc dva zranění, ale nikdo se mi neozval, ani mě neoslovili, jestli bych pokračoval, takže se to tímhle rozhodnutím změnilo. Asi si to chtěli dělat sami podle sebe. Nevím, nechci to zkoumat, ale přišli defacto o trenéra i o hráče kádru. Já jsem poslední hrací víkend pomohl béčku v okresním přeboru. Kvůli koronaviru bych se chtěl udržovat takhle a neplánuju na podzim návrat k trénování. Ale hráčskou kariéru v áčku momentálně beru za ukončenou.

Vraťme se na začátek sezony, ten nebyl úplně špatný.

Víceméně naše remízy nebo prohry byly smolné zápasy. Hned první utkání, které jsme sice v Losinách prohráli, tak jsme se prezentovali dobrým fotbalem. První poločas jsme hráli perfektně a byli jsme rovnocenným soupeřem. Potom jsme měli lepší spíše druhé poločasy. Přišly plichty s Lutínem a Lipovou, ale oba soupeře jsme měli porazit. Bohužel to došlo do penalt, které jsme nezvládli, ale ty jsou loterie. Měli jsme porazit i ta tradičně namočenější mužstva, která jsou každoročně na chvostu. Jednalo se totiž o vyrovnaná střetnutí, ale dostali jsme smolné góly. Potom už byli hráči v křeči a psychicky dole. Kdykoliv jsme dostali nějaký špatný gól, tak se to na nich podepsalo. A i když jsme měli spoustu šancí duel zvrátit, tak se nám to nepodařilo.

K tomu nepomohly ani prohrané penalty.

Trénovali jsme je každý týden. Pátek byl zaměřený i na standardní situace, takže jsme tam zahrnovali i penalty. Zkoušel si je každý. Měl jsem pět hráčů vytipovaných, kteří to kopou, ale v tréninku je to něco jiného než v zápase, kdy na ně začne působit tíha a psychika, tak to někteří nezvládli.

Myslíte, že kdyby některý z těch zápasů dopadl lépe, tak se mohla sezona ubírat jiným směrem?

Určitě. Nám chybělo to kýžené vítězství, kdy si to kluci za dobrý výkon zasloužili. Bohužel se k nám štěstí otočilo trošku zády.

V úvodu jste říkal, že kádr nemá kvalitu, ale teď to vypadá, že jste se většině zápasů soupeřům minimálně vyrovnali.

Myslel jsem takovou tu prvotní kvalitu. V Kralicích je spousta mladých hráčů, kteří se mužský fotbal teprve učí. Mají potenciál a určitě budou hrát v budoucnu v krajském přeboru důstojnou roli. Ale chyběla nám v mančaftu vůdčí osobnost, ten lídr, který by zavelel, když se nedaří a dokázal mužstvo strhnout. Všichni, co tam jsou, tak působí takovým hodným dojmem kromě Michala Prokopa, který do toho dokáže šlápnout a svést nějaké osobní souboje rameno na rameno nebo kotník na kotník. Bohužel se k němu další nepřidali a když se někdy nedaří, tak se za to musí vzít hrubou silou, odmakat to a od některých tohle nebylo.

Na kterých postech je tedy potřeba nejvíce posílit?

Určitě v koncovce. Chybí kvalitnější útočník, který by to občas vzal v šestnáctce na sebe. Co jsem si takhle všiml, tak každé mužstvo v krajském přeboru má alespoň jednoho střelce a jednoho středního záložníka, který mu tvoří hru. U nás se branky rozdělovaly mezi více hráčů. Pepovi Cibulkovi se bohužel moc nedařilo. Patrikovi Gáborovi ani Honzovi Cibulkovi, na které jsme spoléhali, se střelecky nedařilo.

Přitom jste branku dali v každém zápase kromě jednoho. Je aspoň tohle pozitivum?

Určitě. Kluci jsou poctiví. Tréninky absolvovali z devadesáti procent všichni poctivě. Bavilo je to, měli z fotbalu radost. Když zmíním zápas s Bohuňovicemi, tak první poločas byl na šance 4:4 a my jsme prohrávali 0:3. Druhý poločas byl na šance 6:1 pro nás a my jsme z toho dali jenom jednu branku. V Dolanech nám taky utekl první poločas. Byl vyrovnaný na šance 5:5, ale Dolany nám z každé šance nebo pološance daly gól a poločas skončil 4:1. Pak se strachovaly o výsledek, protože jsme dali na 4:3. Jejich obránci si začali vykládat, ještě že jsme v tom prvním poločase dali tolik branek. Ale bohužel nám chyběl ještě ten kontaktnější gól, kterým bychom to zlomili, ale nakonec jsme při snaze o vyrovnání ještě inkasovali gól. Ale tyhle divoké výsledky neodpovídaly průběhu ani šancím.

Právě v defenzivě byl, zdá se, velký problém. Inkasovali jste nejvíce branek z celé soutěže. Čím to tedy bylo?

Když jsme si rozebírali situace při obdržených gólech, tak skoro všechny byly po individuálních chybách, kdy někteří hráči vypadli po taktické stránce. Udělali špatný přesun nebo špatně zdvojovali. Také to bylo tím, že protivník měl lepší ofenzivnější hráče proti naším defenzivním. Chyběla nám rychlost, myšlení i konstruktivnost. Moc konstruktivních hráčů nemáme, takže jsme se nemohli spolehnout na kombinační přechod do útoku, ale zakládali jsme to nákopem a snažili jsme se tam získávat míče. Když jsme se pokoušeli o nějakou konstruktivitu, tak z toho pramenily právě ty individuální chyby, kdy jsme skoro pokaždé byli potrestáni. Bylo to i tou nezkušeností, s čímž souvisí slabá komunikace a dirigování.