Taková chyba se brankáři stane jednou za život, že?
Asi ano. Mám novou zkušenost. Chtěl jsem jen podržet míč před koncem zápasu. Chtěl jsem ho jen podržet v rukou. Pak už jsem si balon položil na zem a hned ho chtěl vykopnout. O tom hráči za sebou jsem vůbec nevěděl. Nikdo mi nezakřičel, ale stejně to byla jasně moje chyba. Beru to na sebe. Bohužel jsem Jihlavě daroval bod a nás o dva obral. Moc mě to mrzí, ale musíme jít dál.
Co jste si stihl říct s trenérem hned po zápase?
Nic moc se nedalo říct. Jen, že je to fotbal. Nějaká podpora tam byla z jeho strany. Musím si to uvědomit a poprat se s tím sám.
Je to asi trochu úděl brankáře. Ten když udělá chybu…
… tak je to gól. Jasně. Tak to je. Jsem poslední, už mě nemá kdo zachránit. Snažil jsem se to samozřejmě ještě napravit, ale už jsem to nestačil. Tím, jak jsem si míč položil na zem a on mi vyběhl zpoza zad, tak jsem mu to samozřejmě hodně ulehčil.
Jak vy sám tyto věci zvládáte. Jste člověk, který se takovou věcí zaobírá, nebo to dokážete rychle hodit za hlavu?
Když jsem byl mladší tak jsem to prožíval víc. Bral jsem si to hodně osobně. Ale to, co se stalo, je už teď minulost. Už to nezměním a neodčiním. Myslím, že do budoucna se z toho dokážu poučit. Ten balon už takhle před sebe ale asi nepoložím.
Mohli jste mít jistou záchranu. O to asi mrzí ta ztráta vítězství víc.
Myslím si, že jsme stejně zachránění. Ale mohlo to být samozřejmě krásnější, kdybychom vyhráli. Mohl jsem mít nulu. Ale nedá se už nic dělat. Máme bod a musím se dívat dopředu.
Proti Jihlavě, která hraje o postup jste odehráli velmi dobrý zápas. Souhlasíte?
Musím všechny kluky pochválit. Odvedli fantastickou práci. Chvíli před koncem, když šel na mě jejich hráč sám, se tam naprosto skvěle vrátil Honza Vošahlík. Do vyložených šancí jsme je jinak moc nepouštěli. Zasloužili jsme si asi vyhrát. Jen ten konec byl smutný.
