Byl pro vás zápas v Opavě speciální?

Strašně jsem se sem těšil. Je to jediný zápas ve druhé lize, který teď hrajeme před v uvozovkách plným stadionem. Beru necelé dva tisíce lidé už jako plný stadion, protože na nás moc lidí nechodí, ani když hrajeme venku. Byl jsem opravdu natěšený, že přijedu na opavský stadion. Bydlím tady a celý rok se těším, až si zahraji před tímto publikem, mám tady kamarády, známé…

Dal jste Opavě gól. Jaké to bylo?

Já jsem hrál doma. A přehrával jsem si, co když dám gól na tomhle stadionu. Je to jako když přijdete domů a tam je nakvartýrovaný někdo cizí. Tak jsem to bral. Ani jsem se neradoval. Myslel jsem, že budu mít více emocí, ale jak mi došlo, že jsem dal gól Opavě, tak ne, že by mi to bylo líto, ale říkal jsem si, že to není to pravé. Bylo samozřejmě skvělé, že jsem dal gól na 1:0, chtěl bych létat doleva, doprava, aby mě nikdo nezastavil, ale přišlo mi absurdní radovat se před opavskými fanoušky, kteří na mě chodili a fandili mi.

Pamatujete si, kdy Prostějov naposledy vyhrál v lize venku?

Je to snad po roce, co jsme vyhráli venku. To je pro nás další milník, protože venku body nesbíráme. Teď, když hrajeme doma, ale v azylu, takže vlastně venku, tak je to ještě těžší. Vítězství si vážím, kluci potřebují odměnu, protože trénujeme naplno. Dostali jsme gól v Příbrami v poslední vteřině, s Duklou jsme hráli dobře, ale prohráli. Je to nesmírně důležité vítězství.

Závěr byl ale hodně náročný.

To tak je vždycky. Vedete 2:0, soupeři se podaří snížit a posledních pět, deset minut bráníte, oni dávají dlouhé míče dopředu a vy se snažíte je odhlavičkovávat. Snažíte se udržet míč vepředu a zavést do rohu. Závar tam Opava měla, já jsem jenom čekal, až se to vykulí k opavskému hráči a ten to napálí se zavřenými oči do brány. Měli jsme v tomto štěstí, které potřebujete. O tom zápasy jsou.

Jak řešíte nepříznivé výsledky?

Měli jsme sezení, komunikujeme o tom. Do každého zápasu jdeme naplno a tady to bylo vidět, za což jsem rád. Jeli jsme na krev. I v technice na míči a převzetí míče a podobných aspektech, což našemu fotbalu někdy chybělo. Byla tam i zarputilost, proto jsme měli k některým míčům blíže než Opavští.

Jaké to je hrát pod bývalým spoluhráčem Pavlem Zavadilem?

Ze začátku to bylo hodně úsměvné. První týden v tréninkovém procesu jsem se chtěl Pavlovi pořád smát. Přišlo mi vtipné, že pod ním hraji. Po týdnu jsem si zvykl. I na jeho metody. Máme podobný náhled na fotbal a bavíme se o něm pořád. Myslím, že to je dobrý trenér, bude ještě lepší a já jsem ho vítal. Byl to vynikající fotbalista, což neznamená, že bude dobrý trenér, ale má předpoklady. Tréninky mě i kluky baví.