Kučera vzpomíná na zisk poháru se Sigmou. Teď chce záchranu. Tým je silný, říká

Osobnost Deníku

Dvougólový zápas po šesti letech. Habusta zařídil výhru, ale má stopku

Střílení branek není jeho hlavní náplní práce. Defenzivní záložník Jakub…

Jak dlouho vám trvalo, než jste se rozhodl, že nabídku Prostějova přijmete?

Asi dvanáct hodin. Když mi v pondělí po obědě zavolal Jirka Balcárek, tak jsme si dali schůzku druhý den a měl jsem nějaký čas na přemýšlení. Rozhodlo, že odstup v tabulce není velký, takže záchrana není nemožná. Vidíte, že se buduje nový stadion, kádr, kdo už přišel za pana Zavadila a věděl jsem, že mají nachystané další změny. Tohle všechno mě oslovilo. Je pro mě výzva zachránit klub a zahrát si od další sezony na novém stadionu. Po šestiměsíční pauze mi trénování začínalo chybět.

Nahradil jste Pavla Zavadila, co jste změnil?

Hodně jsem to probíral s hráči, měl jsem s každým pohovor, bavili jsme se, jaká je jejich nejoblíbenější pozice, rozestavení, kde stojí na standardkách a podobně. Z toho mi vyšlo, že raději hrají ve čtyřobráncovém systému. Mám něco v hlavě, co si myslím, že bude hráčům sedět, není to o tom, že bych si chtěl něco prosadit. Nemám problém se přizpůsobit týmu, když ho navnímám.

Sigma čeká od Američanů na nabídku. Minář: Jílkův vyhazov dávám za vinu hráčům

FORTUNA:LIGA

Váš předchůdce si stěžoval na individuální chyby. Povedlo se je odstranit?

Kluci jich dělají čím dál méně a jejich kvalita roste. Chyby k fotbalu patří, vím, že je budeme dělat, ale koncentrace by měla být tak velká, že jich bude co nejméně. Pracovali jsme na tom v tréninku, dělali jsme různá cvičení na defenzivu, ale trénink je něco jiného. Vidíte, že to v něm funguje, ale přijde zápas a tam vás situace zaskočí, protože je jiná. Trošku mi ještě chybí více komunikovace.

Jak jste spokojený s kádrem?

Je silný a všechny kluky znám. Některé jsem trénoval v béčku Sigmy nebo v reprezentační dvacítce, mám je načtené a celkově mám tým zmapovaný. V určitých pozicích jsme se zaměřovali na to, co jsme chtěli, což je rychlost, dravost, plus soubojové hráče. Na začátku jara nebudou úplně dobré terény, takže to bude o soubojích a psychické odolnosti. Jak nebude fungovat hlava, je to špatně.

Je něco z čeho máte obavy?

Vždy o zdraví hráčů. Zažil jsem to v Teplicích. Když jsem přišel, tak jsem měl sedm zraněných a vždy se někdo vrátil a někdo další z toho vypadl. Byl tam i covid, takže přišel test a někdo byl zase mimo. Mám z toho trošku noční můru. Když se vám zraní pět, šest hráčů, tak nemáte kam sáhnout.

Jak vzpomínáte na svoji hráčskou kariéru?

Už je to pravěk. Pořád to v hlavě mám, protože mám fotbal rád a když je čas, tak si chodím zahrát okresní přebor za Hutisko. Hlava funguje, ale tělo už ne. Je opotřebované. S hráčskou kariérou jsem spokojený, s tím, co jsem odehrál v Bundeslize. Možná, kdybych šel do zahraničí dříve, ne až v pozdějším věku, tak to mohlo být i lepší. Ale když jsem ještě v osmnácti hrál za rodné Vigantice krajský přebor, tak mě nenapadlo, že za dva a půl roku budu hrát první ligu v Opavě a pak v Olomouci.

play_fill

FINÁLE! Volíme nejlepšího fotbalového trenéra. Bude to ten váš? Hlasujte!

Kraje

Vzpomínáte ještě na evropské poháry?

Vnímal jsem je jako bonbonek. S těžkými soupeři jako Španěly či Marseille, kdy jsme si mohli zahrát proti mistrům světa, to byly zajímavé konfrontace. Měli jsme k nim respekt, ale zpětně si říkám, že někdy až zbytečný. Jsou to také jen lidé. Trošku mě mrzí, že jsem si nikdy nezahrál Ligu mistrů nebo za reprezentaci.

Sigmu máte pořád v srdci?

Ano, strávil jsem tam největší část své kariéry, měl jsem tam velký úspěch. Mám na co vzpomínat.

Co angažmá v Bielefeldu?

Obrovské vzpomínky. Pořád tam rád jezdím, mám tam známé. Zažil jsem tam pěkných pět let. Mrzí mě, že jsme to poslední sezonu nezachránili, ale ta zkušenost poznávat německou kulturu a zažít zápasy na Bayernu, Dortmundu a Schalke byla neskutečná.

Je něco, co byste z kariéry vyzdvihl?

Určitě to, že jsem zůstal nohama na zemi i díky otci, který mě držel zkrátka. Našel jsem správnou ženu mého života, která položila rodinný základ, což je ke spokojenosti, aby to fungovalo i ve fotbale, důležité. A co bych vypíchl? Celý život jsem chtěl něco vyhrát a povedlo se mi to na úplný závěr se Sigmou v poháru. Po odečtu devíti bodů jsme hráli o záchranu. Bylo to psychicky náročné, já jsem byl v osmatřiceti vyždímaný. Přišel ale Petr Uličný, zachránili jsme se a ještě vyhráli ten pohár. Sezonu předtím jsme hráli finále a prohráli jsme ho na penalty a další sezonu už bych nepokračoval. Byla to odměna, ale mrzí mě, že jsem takových vítězství neměl více. Jak jsem to zažíval, tak se mi to začalo líbit, užil jsem si to.

Jaké jsou vaše trenérské ambice?

Chtěl bych něco vyhrát nebo postoupit. Ve Znojmě jsem byl hned první sezonu vyhlášený nejlepším trenérem druhé ligy. Bylo to potěšující a možná mi to pomohlo k angažmá v Baníku, kde jsem chtěl, aby mi to vyšlo, ale nevyšlo a trošku mě to přibrzdilo. Nastartoval jsem to v Jihlavě, kde jsme skončili druzí a v baráži s Karvinou jsme měli hodně blízko k postupu, ten se ale nepovedl. Doufám, že se trenérský úspěch dostaví.

Našly Určice kanonýra? Hlásí posily. O záchranu strach nemáme, říká kouč

Kraje

Čím se od fotbalu odreagujete?

Jízdou na kole, ale hlavně jsem rybář. Minulý rok, jak jsem byl od léta doma, se mi dařilo. Chytil jsem dost úlovků. Většinou kapry, amury. Dobře jsem si zachytal. Většinou to rozdávám po rodině a mám strýce, který fantasticky udí a podle jeho receptu je uzený kapr skvělá věc. Zachytat si s přáteli je pro mě uklidnění, plus adrenalin, když tahám rybu ven.

Slavíte padesátiny, budou mít kluci v kabině o motivaci více?

S radostí je v pondělí pozvu na oběd, jak na padesátku, tak na ten příchod. Mohlo by to být i za nějaký bodík ze Sparty. Byl bych rád, kdyby mi dali dárek na konci sezony v podobě záchrany.