Do šestadvaceti let jste hrál druhou ligu, věřil jste ještě v šanci v nejvyšší soutěži?

Věřil jsem do té doby, ale když mi bylo 26, tak jsem přestal. Byl jsem smířený s tím, že dohraji kariéru v Líšni, kde jsem byl spokojený a nic mi nechybělo. Potom ale přišla nabídka, tak jsem neváhal, vzal celou rodinu a šel zkusit štěstí do Hradce. Asi bych toho litoval, kdybych to nevzal. Od malička jsem hrál fotbal, abych si ligu zahrál a nevzít tuhle výzvu, byl bych srab.

Co bylo tím zlomem?

Bylo to tím, že jsme v Líšni hráli dva roky úplně špici a nedostávali góly. Narodilo se mi také dítě, čímž jsem se zklidnil na hřišti. Nebyl jsem tak nervózní a určitě mi to také pomohlo. Navíc už jsem nabral také zkušenosti ve druhé lize, protože jsem tam odehrál asi sedm sezon. Byl jsem tedy vyhraný.

Trenér Hradce Králové Václav Kotal o situaci okolo Ondřeje Ševčíka:
„Je členem kádru, záleží na něm a dohodě s klubem. Vycházím z toho, že by tady hráč měl být spokojený. Chce hrát. To, že se musí prát o místo, to je v jakémkoliv mužstvu. Pro něj by to byl určitě krok dolů, musí si to vyhodnotit sám.“

Takže mimo hřiště jste uklidnit nepotřeboval?

S tímhle jsem nikdy neměl problém. S mojí manželkou jsme spolu od patnácti let, takže jsem neměl divoké období.

Postupně jste se vypracovával, ale neměl přijít krok nahoru dřív?

Jestli měl být, to nevím. Když jsem byl mladší, tak jsem měl nějaké oťukávačky, ale nikdy nebylo nic konkrétního. Každý půlrok bylo, že něco vypadá, ale nikdy to nedopadlo. Ve fotbale, dokud to není podepsané na stole, tak to není. Nebyl jsem z toho ale nikdy špatný. Bral jsem to, jak to postupně šlo. Nabral jsem spoustu zkušeností od starších kluků třeba v Sokolově, což mi strašně pomohlo. Když jsem přišel do Líšně, tak to bylo už na mně, abych byl lídr obrany, což se dařilo.

Fotbalisté Olomouce trénují na Maltě.
Gólman Sigmy Digaňa: Chyby? V každém zápase jsme něco našli

Do Sokolova se vám tehdy chtělo?

Tenkrát jsem měl ještě Prostějov, ale ten si vybral zkušenějšího Martina Suse, nechtěli sázet na mladého. Tak mi potom volal Sokolov, protože se mi povedl zápas za béčko Sigmy proti nim. Neměl jsem na výběr, když jsem chtěl hrát minimálně druhou ligu. V béčku ve třetí jsem zůstávat nechtěl, protože jsme museli spadnout kvůli áčku, které sestupovalo z nejvyšší soutěže. Kdyby se áčko udrželo, asi bych v béčku zůstal, ale těžko říct. Mám to na Hané rád, už tehdy jsem měl, byl jsem tam asi devět let, přišel jsem tam ve dvanácti, takže jsem tam doma.

Proč to nevyšlo v Sigmě Olomouc?

Byl jsem na jednom přáteláku s áčkem. Byl tam i tehdy pan Jílek a vybíral si jiné hráče, které měl vytipované. Také ve druhé lize jsem začal naskakovat až ke konci. Doplácel jsem na to, že tam chodili hrávat kluci z áčka. Od pondělí do pátku jsem byl v základu a v sobotu jsem si šel sednout na lavičku. Takže to bylo takové…

Trenéra Václava Jílka jste v mládeži nezažil?

On byl vždycky u o rok starších kluků, takže je možné, že to byl jeden z důvodů, proč si mě nevybral. Myslím si ale, že nejsem jeho typ, že má rád jiné typy hráčů. Nikdy jsem se s ním o tom nebavil, ani pan Minář mi k tomu nic neřekl.

Jak vzpomínáte na Uničov? Byl to takový odrazový můstek?

Jéžiš. Uničov byl fantastický, skvělý. Na ten nedám dopustit. Šel jsem tam asi na tři měsíce koncem září. Tam mi to sedlo, kluci byli skvělí, dařilo se nám a také mi to pomohlo. Z Uničova jsem šel paradoxně rovnou do áčka na přátelák, kam si mě vytáhl trenér Kalvoda. Uničov mě nakopl. V Olomouci mě štvalo, že chodili z áčka a já seděl. Vynutil jsem si tohle hostování, abych hrál, protože nesnáším být na lavce. Ne, že bych dělal problémy, ale nemám to rád.

Někteří fotbalisté v druhé lize končí a jdou raději pracovat. Nad tím jste nepřemýšlel?

Když mi v Líšni táhlo na sedmadvacet, tak jsem to v hlavě měl a chtěl jsem si začít hledat práci. Upřímně, druhá liga, za jakých podmínek jsem hrál, mít rodinu, těžký… Ve druhé lize by se měli kluci ukázat a já jsem stál pořád na místě. Hraje se za minimum a finančně to není jednoduché. Díky Hradci jsem to odsunul.

Sokol Bohuňovice - Sokol Čechovice
Bohuňovice má z krize dostat kouč, který hrál proti Dortmundu. Přijde o gólmana?

Jak hodnotíte působení v Hradci Králové?

Čekal jsem od sebe víc. Čekal jsem, že budu víc hrát, jsem z toho zklamaný, ale nevymlouvám se na trenéry, na nic.

Zájem projevil Prostějov, jak se na tuto možnost díváte?

Zájem mě potěšil, s panem Balcárkem se známe od mých mladých let. Chtěl mě do Vítkovic, do Znojma, tak uvidíme, jak to dopadne. Tohle už nezáleží na mně, to se musí domluvit kluby. Na stadion to mám deset minut autem, takže to mám za rohem.

Pan Sabou říkal, že váš odchod momentálně ve hře není.

Nevím, jak to je. Jednou je to blíž, jednou dál. Musí se domluvit kluby. Pan Sabou říkal, že hledá stopery, tak třeba jich najde víc.

Říkal jste, že tehdy jste už přemýšlel, že si budete hledat práci, ale teď přemýšlíte o návratu.

Kdybych šel zpět do druhé ligy, tak bych šel za jiných finančních podmínek. Už mám svůj limit, aby se mi to vyplatilo se vrátit.