„Od doby, kdy jsem do Prostějova přišel, jsem se dopracoval k vrcholu a doufám, že tam budeme společně co nejdéle,“ přeje si osmadvacetiletý gólman.

Jak se ohlížíte za vydařeným utkáním?

Je to trošku specifické, protože za celou sezonu mám dvě nuly a to jsou čistá konta z Dukly a z Hradce, kde se to asi úplně nečekalo. Byl to bojovný zápas, Hradec byl jednoznačně lepší a při nás stálo obrovské štěstí. Kluci to odmakali. Odbojovali jsme to a byly to spíš vydřené tři body, než že bychom to uhráli krásou. Samozřejmě jsem za ten výsledek rád.

Pochválil vás táta, v současnosti asistent v prvoligovém Slovácku?

Oni zrovna hráli s Opavou. Ale díval se na to zpětně a chválil. Vítězství bylo překvapením asi pro všechny.

Po osobní stránce je to teď nejvydařenější část kariéry?

Když nad tím přemýšlím, tak asi ano. Od doby, kdy jsem do Prostějova přišel, jsem se dopracoval k vrcholu a doufám, že tam budeme společně co nejdéle. Jsme čtvrtí v tabulce a ani nevím, jestli na tom někdy klub tak dobře byl. Teď jedeme…

Změnil jste přístup nebo myšlení?

Hodněkrát mi to trenér vyčítal a dělal si ze mě srandu, že můj přístup dřív asi nebyl takový, jak u většiny. Nejsem úplný dříč, nebo že bych byl takový jako ségra (profesionální tenistka, pozn. red.). V tomhle jsem jiný, ale na svoji šanci jsem si počkal, trenér mi dal důvěru a já se to teď snažím splácet.

Kouč Šustr prozradil, že jste ho několikrát zaskočil. Například před zápasem ve Varnsdorfu, kdy jste si zalepoval izolepou děravé kopačky…

Trenér mi říkal, že si možná v novinách něco o sobě přečtu (směje se).

Nikdo nad vámi nelámal hůl?

Ne. A kdyby ano, tak já si takové věci neberu a ani by mě to nezlomilo.

Je teď na místě ostražitost, aby si člověk výkonnost a formu udržel?

Už před sebou máme poslední týden, poslední dva zápasy. Ve středu hrajeme v Líšni a v sobotu končíme s Třincem. Teď zvládnout poslední dvě utkání, zkoncentrovat se, ať si to nezkazíme. A uvidíme, co bude v zimě.

Nálada v týmu odpovídá umístění v tabulce?

Jasně. Zjistili jsme a dokázali jsme si, že ve druhé lize můžeme hrát, ale i překvapit a kohokoliv porazit. Může to být i Líšeň, se kterou Prostějov nemá úplně dobrou bilanci. Navíc je tam spousta kluků, kteří byli u nás ještě minulý rok, takže se všichni známe a bude to zajímavý zápas.

Ještě se vraťme k zápasu v Hradci, jehož úvod poznamenal nepříjemný moment a váš střet se dvěma spoluhráči. Jak se to celé seběhlo?

To byla snad pátá minuta, kdy byla standardka třicet metrů od brány a Hradec zahrával dlouhý balon. Kluci z Hradce mě možná trochu žduchli a potkali jsme se tam s Danem Bialkem a Salym. Nejhůř dopadl Dan, kterému zapadl jazyk. Já mám rozseknutou bradu. Naštěstí nás to nepoznamenalo a možná to naopak ovlivnilo Hradec, protože byla zima a prvních patnáct minut se moc nehrálo. Bylo tam hodně ošetřování a možná nám to hrálo i do karet.

Jaké to pak bylo dochytat s obvázanou hlavou?

První moment jsem zvažoval, jestli dochytám, ale naštěstí se podařilo zastavit krvácení, což se dlouho nedařilo. Pak mi tam dali nějakou ponožku kolem hlavy (usmívá se). Potom už to bylo dobré. Možná jsem pak klukům nepomáhal tolik s dlouhými balony, asi jsem to měl v hlavě, ale do druhého poločasu už jsem šel úplně v pohodě.