Právě proti klubu, kde dělal své první fotbalové krůčky a kde poprvé ochutnal první ligu. „Přemýšlel jsem nad tím a je to vážně zajímavé. Poslední profesionální zápas a zrovna proti Zbrojovce. Vyšlo to hezky. Jsou to dva moje srdcové kluby,“ říká Kroupa, který se přesouvá do role sportovního manažera.
Jak vlastně poslední dny kariéry prožíváte?
Beru to tak, že jednou to přijít muselo. Kariéru jsem natahoval dost dlouho, jak to ještě šlo. Nějakou vysloveně nostalgii necítím. Možná to ještě přijde během zápasu, to uvidím. Ale teď to beru normálně.
Pomáhá to, že jste se na to už delší dobu chystal?
Možná ano. Už jsem k tomu nějakou dobu směřoval. Letos v zimě už jsem řekl definitivně, že dojedu půlrok a novou sezonu už nezačnu určitě. Tam už jsme to dal jasně najevo, že jako hráč už to rozhodně ukončím.
Před šesti lety, když jste do Prostějova přicházel, tak jste asi nepočítal, že v roce 2020 tady ještě budete hrát, že?
Když jsem do Prostějova poprvé přijel, tak jsem to rozhodně netušil. Musím říct, že jsem si to tady zamiloval a řadím ho v podstatě na stejnou úroveň jako Zbrojovku, která mě vychovala. Určitě se dá říct, že je to takový můj druhý domov. Nepředpokládal bych, že tady tak zakotvím a nakonec dostanu i nabídku pokračovat v klubu i po kariéře. Z toho mám velkou radost, že to takhle dopadlo.
Co se vám vybaví za vzpomínku, když si řeknete, že jste za Prostějov hrával?
Přišel jsem tehdy do třetí ligy. Zažil jsem dva postupy do druhé ligy. A řekl bych, že z celkového pohledu udělal celý klub obrovský kus práce a posun v profesionalizaci. Myslím, že dnes si můžeme říct, že už je to stabilní druholigový klub.
A nějaká osobní věc?
Těch zápasů tady bylo docela dost. Že bych vypíchl jeden nějaký konkrétní, to mě asi nic nenapadá. Kaňka pro mě byla, že jsme po prvním postupu hned zase sestoupili, ale o to víc si cením, že se nám podařilo dostat zase zpátky. Že jsme neustoupili z cílů a vrátili se do druhé ligy. To bylo pro mě velké zadostiučinění.
V kariéře jste prošel poměrně dost klubů. Když se ohlédnete, tak kde jste byl nejspokojenější?
Bylo toho vážně docela dost. Ať už to byly Teplice, Zlín, nebo slovenské kluby. Zahrál jsem si krátce i v Turecku. Když ale v paměti zapátrám, tak mi stejně vytanou hlavně začátky ve Zbrojovce. Vzpomenu si třeba na zápas, kdy jsme dokázali porazit Spartu a tím se zachránit. Je to bez debat, že Zbrojovka a Prostějov jsou pro mě srdcová záležitost.
V Turecku jste hrál půl roku za Denizlispor. Jaké to bylo?
Velká zkušenost, samozřejmě. Posunulo mě to lidsky i fotbalově určitě dál. Přijela tam za mnou po měsíci přítelkyně a moc se nám tam líbilo. Měl jsem tam i spoluhráče Tomáše Abrahama z Brna, byl tam i jeden Slovák, takže jsme se měli na koho obrátit. Bylo to hostování z Teplic a byla tam i možnost přestoupit. Už si nevzpomínám kolik si za mě Teplice řekly. Když ale přišlo na lámání chleba, tak zkrátka Turci nebyli ochotní tolik dát.
Předpokládám, že v Brně se asi nikdy nešlo ubránit srovnávání s vaším otcem, který patří k legendám Zbrojovky i československého fotbalu. Jaké to bylo? Měl jste to těžší?
Samozřejmě už jsem na to novinářům za svou kariéru párkrát odpovídal. V Brně jsem byl s otcem srovnávaný po celou kariéru, vlastně už někdy od žákovských let jsem to pociťoval. V tomto směru to nebylo lehké. Těžké období bylo v době, kdy můj otec dělal manažera a já jsem se pohyboval někde na pomezí juniorky a prvního týmu. Tehdy jsem samozřejmě slýchával, že jsem protekční dítě a podobně. I proto jsem možná nakonec ze Zbrojovky zmizel pryč, abych to změnil. Byl jsem moc rád, že jsem si za Zbrojovku mohl nakonec ještě zahrát.
Teď ji budete chtít na závěr porazit…
Samozřejmě. Neznamená, že když se loučím, že bychom do toho nešli naplno. V dresu Prostějova jsem chtěl vyhrát každý zápas a teď to nebude jinak. Víme, že to bude těžké, protože Zbrojovka má fazónu, ale chceme je potrápit a třeba zkusit i vyhrát.
Budete něco chystat i pro spoluhráče na rozlučku?
Honzovi Koudelkovi, který drží kasu, jsem už říkal, že tam dám něco navíc. Určitě posedíme, pokecáme a dáme si nějaké pivko. Asi v tomhle duchu to nějak proběhne.
S prostějovským jarem můžete být spokojen? Bojům o záchranu jste se vyhnuli…
Jsem přesvědčen, že pod trenérem Šustrem se tým posouvá dopředu. To, co jsme si v zimě nastolili v rámci celého klubu, to funguje. Pevně věřím, že to bude pokračovat i dál. Věřím, že se nám podaří přivést posily, které jsme vytipovali a budeme se nadále zlepšovat.
A poslední otázka už na sportovního manažera? Máte už za sebe náhradu?
Za sebe asi ne (směje se). Ale o posilách už jednáme. Přijdou určitě někteří kluci na zkoušku, tak doufám, že se tam nějaká plnohodnotná náhrada objeví.
ŘEKLI O KARLU KROUPOVI
František Jura (předseda 1. SK Prostějov)
Karel je nejvýraznější osobnost z hráčů, kteří sem v té novodobé éře klubu od roku 2012 přišli. Jednak vydržel nejdéle a jednak jeho přínos pro tým byl neuvěřitelný. Za šest let dal 82 gólů a to už možná nikdo nepřekoná. Letos měl čtyřicet a čas se nezastaví. Za celou dobu, co tu byl, jsem s ním nikdy, ať už jako trenér, nebo teď předseda klubu, neřešil vůbec žádný problém. Nevzpomínám si na jediný zádrhel. Přišel z první ligy, ale nikdy nedával najevo, že by pro něj byl Prostějov málo. Je to neskutečný profesionál. Neustále na sobě makal. Přišel hodinu před tréninkem a pro všechny byl ve všem příkladem. Je to skvělý kluk. I proto jsme mu dali nabídku, aby v klubu pokračoval i nadále jako sportovní manažer. V poslední době byl ještě pořád hráčem, ale už se na tu novou roli připravoval. Dostává se do toho. Takového hráče jako je Karel bude těžké pro nás najít. Spíš věřím, že najdeme mladého hráče, který se vypracuje tak, aby z něj podobný hráč vyrostl, nebo že si ho rovnou sami vychováme, ale to bude samozřejmě nějakou dobu trvat.
Pavel Šustr (trenér Prostějova)
Karla znám už mnoho let. Hráli jsme spolu kdysi i v Brně. Je mladší než já, ale na hřišti jsme se potkali. A v podstatě po celou kariéru, ať už jsem byl hráč, nebo teď trenér, jsme se potkávali dál. Dá se říct, že jsme kamarádi. Karlovi je čtyřicet roků, čas zastavit nejde. Myslím si ale, že i tak měl moc krásnou kariéru. To, že se bude loučit zrovna proti Zbrojovce, to je krásné vyvrcholení, i když tohle samozřejmě nebylo možné naplánovat. Může to být krásný zápas nejen pro něj, ale pro všechny. Jsme domluvení tak, že po předzápasovém tréninku si řekneme, jestli si troufne jít od začátku, nebo jestli si počká, až soupeře trochu unavíme. Byl nedávno na zákroku s kolenem a i když už je v plném tréninku, tak jeho tělo už prostě může zareagovat jinak než před dvaceti lety.
Oldřich Machala (bývalý trenér Prostějova):
Je to velká osobnost. V kariéře toho dokázal hodně. Ligu hrál v Teplicích, byl na zahraničních angažmá. Já jsem si ho velmi vážil, protože to byl obrovský profesionál, který chtěl vždycky hrát. A když nám teklo do bot a on měl třeba nějaký zdravotní problém, tak se dal pokaždé dohromady. Byl strůjcem našeho postupu z MSFL, kdy nastřílel tuším 26 gólů. To už mu bylo nějakých 37 let, což bylo neskutečné. Pomáhal nám pak hodně i ve druhé lize. Popřeju mu hodně štěstí do jeho nové funkce a aby se mu dařilo. Pokud bude ke svým povinnostem přistupovat stejně, jako když byl hráč, tak si myslím, že bude velmi dobrý funkcionář a bude úspěšný.
