První půl sezona v roli sportovního ředitele. Jaká byla?
Jedním slovem, co mě napadne hned, náročná. Obrovský tlak, stres, který si člověk nedovede představit, když dělá nějakou jinou činnost ve fotbale a pak s tím nadšením, že jde dělat sportovního ředitele, tak si myslí, že to bude trošku jinak a ono to potom bylo hodně náročné. V zimě jsme museli udělat rozhodnutí o výměně realizačního týmu, kdy člověk do toho nechce chodit, protože trénoval a nechce tyhle změny dělat, ale museli jsme. Je to obrovská zodpovědnost, když děláte rozhodnutí o příchodech, odchodech. Celá budocnost klubu stojí na vás i výsledky. Člověk je zodpovědný i za finanční stránku. Má budget, se kterým musí pracovat a přivést hráče a tak dále.
Povídejte.
Někdy se prohraje, takže člověk vyhodnocuje, jakým způsobem to řešit, komunikuje s trenérem a kabinou. Já jsem ten, který chce komunikovat, ale musíte volit, kdy na tu kabinu zatlačit. Ale snažil jsem se tam nechodit. Byl jsem v ní dvakrát a snažil jsem se dělal takovej nárazník, na tlaky ze strany vedení a být tedy mezi ním a kabinou. Aby hráči a realizační tým měli klid na svoji práci a svůj výkon. Když si to zpětně promítnu, tak jsme to asi udělali dobře, když jsme se zachránili.
Takže je to je to náročnější a těžší než být na lavičce jako trenér?
Když jsem do toho vstupoval, tak jsem si myslel, že to nebude. Trenér to má náročné, musí se připravit na soupeře, mít jasnej plán, komunikovat se všemi hráči, každý je jiný, každý má jiné problémy a trenér je svým způsobem také psycholog., ale už jsem to popsal výše.
Co za rozhodnutí bylo nejtěžší?
Určitě změna realizačního týmu a také změna hráčů v kádru. Když jsem přišel, tak tady byli někteří hráči pod smlouvami, kteří na druhou ligu neměli a musel jsem vyhodnotit, který nám pomůže, koho přivést… Také jednání s hráči, kteří měli dlouhodobé smlouvy.
Bylo něco, co jste si zpětně vyhodnotil, že byste udělal jinak?
Já jsem se k tomu moc nevracel. Tím, že jsme se zachránili, tak si myslím, že to bylo dobře, ale určitě tam některá špatná rozhodnutí byla. Ale nemám čas se k tomu vracet. Měl jsem ze záchrany radost, ale už cestou z posledního zápasu z Žižkova jsem přemýšlel, kde budu zítra, které hráče budeme oslovovat, s kým neprodloužíme smlouvu, věci okolo stadionu, takže jsem nevypl, neměl jsem ještě ani dovolenou, ale ta je pro mě, že vyjedu na kole do lesa nebo jedu na chatu.
Takže nebyl čas na oslavy?
Vůbec ne. Radost tam byla, ale na mě hned padlo to druhý. Hned jsem přepl do módu pracovat dál, abychom se v další sezoně nezachraňovali v posledním kole.
Asi vás tedy pozice sportovního ředitele chytla?
Myslím, že mám výhodu, že jsem trénoval, takže vím, jak se realizační tým a mužstvo v určitých fázích cítí. Snažím se mu být naplno nápomocný v komunikaci s vedením. Diskutujeme, jaké hráče chceme, jaké chceme hrát rozestavení a podobně. Nemluvím mu do toho, je to jeho věc, ale jako sportovní ředitel to chci vědět. S Kučou (Radimem Kučerou, hlavní trenér Prostějova) jsme na jedné vlně a v tom je výhoda.
Vrátil bych se ještě ke změně trenéra. Původně jste říkal, že má Pavel Zavadil vaši stoprocentní důvěru a několik díl nato skončil.
S Františkem Jurou i s Pavlem Zavadilem jsme diskutovali a představy byly odlišné na více věcech. Třeba na tom, jakým způsobem se chceme prezentovat, takže jsme se rozešli to je fotbal.
play_fill
Po tomto tahu jste do jarní části vstoupili třemi porážkami v úvodných čtyř zápasech. Všechno by to padalo na vás. Co jste si v tu chvíli říkal?
Já jsem si uvědomoval, že to bude - Balcárek špatně. Balcárek sestrojil tým hráčů, Balcárek přivedl nový realizační tým a je to. S tím jsem do té války šel a byl jsem připravený to přijmout.
Nebyl jste přesto pod tlakem?
První jarní zápas na Spartě nás všechny zklamal, ale není to tak, že trenér za tři týdny vše změní a bude to super. Je potřeba dlouhodobá práce, proto jsem tady Radima Kučeru nechtěl na půl roku, ale podepsali jsme na dva a půl roku. Také tady byla velká fluktuace hráčů, takže prvořadý cíl byl se zachránit, druhořadý ustálit realizační tým a poslední přivádět sem hráče, kteří budou charakterem zapadat do tohoto města nebo regionu a budou naši. I když to je těžké, tak jsme podepsali Ševčíka, Matouška či Matochu na tři roky.
Kdy vám bylo v sezoně nejhůře?
Asi po Varsndorfu, kam jsme k důležitému zápasu jeli pět hodin přes Polsko, Německo a pak tam dostanete pět gólů a zase jedete pět hodin zpět, přijedete ráno, není vám z toho dobře. Věnujete tomu celý týden, pak nespíte a předvete takový výkon. To byl právě jeden z důvodů, proč jsem byl v kabině.
Pochopil jste, jak je možné, že v tak důležitém zápase předvedete takový výkon? Co jste potom říkal v kabině?
Tohle byl možná takový zlom. Možná hráči čekali, že přijde někdo a bude půl hodiny nadávat, dá jim pokuty a podobně. Zdálo se mi, že byli tak nastavení. Nikdo nejede do Varnsdorfu s tím, že tam dostane pět gólů. Já jsem na nich viděl, že byli zlomení a vedl jsem hovor ve smyslu, že nejsem ten, kdo to bude vzdávat a že se musí najít hráč, který to zlomí a zvedne. Většina klubů nás už po tomhle zápase odepsala, což mi někteří sportovní ředitelé potvrdili.
Potom jste byl při utkání s Jihlavou i na lavičce, proč?
To bylo, abych ukázal klukům, že jsem v tom s nimi. Chtěl jsem k nim být blíž.
Byl tam někdo, kdo to právě pozvedl?
Bylo jich víc, hlavně ti starší. Celkově nám pomohly příchody, které jsme dělali na poslední chvíli. Štěrba a další kluci či Ševčík, který byl sice zraněný, ale vnímal, že jsme ho přiváděli jako velkou posilu a byl nešťastný, že nemůže pomoci na hřišti. Jezdil ale na zápasy a pak jsme šli do rizika, kdy šel po tříměsíční pauze a dvou týdnech tréninku do utkání s Jihlavou. Už jenom ta osobnost, že byl na hřišti, nám hrozně pomohla. Hodně jsme vsadili na lidskost i v tom, když jsme kluky přiváděli. Ten charakter se pak v těch posledních zápasech ukázal
V průběhu jste změnili gólmanskou jedničku. Byl zkušený Mucha jednou z klíčových posil?
Jako jednička začal Luděk Vejmola, jelikož Mušák přišel až týden před sezonou. Potom ale přišla nějaká série zápasů, která vyvrcholila špatným vyběhnutím ve Vlašimi. Byla z toho penalta a zápas se zlomil. Filip potom chytil šanci za pačesy. Ale jestli klíčový? To můžeme říct o všech. Poslední den přestupů jsem tady spal na gauči, protože jsme ještě v noci dělali tři přestupy. Třeba Harušťák, kterého nikdo nechtěl, byl nastavený, že půjde do MSFL a teď je v reprezentaci jednadvacítky a chtějí ho prvoligové kluby.
Takže dá se říct, že to přestupové období nemohlo vyjít líp?
Bylo hektické a těžké někoho dostat do Prostějova, který je poslední a všichni na něj ukazují, že je největším adeptem na sestup. Nebylo to jednoduché.
Je ve hře nějaká větší spolupráce se Sigmou?
Chtěli bychom, ale béčka Sigmy i Baníku hrají druhou ligu, což to ztěžuje. Nechtějí nás posilovat, aby jim někdo nevyčetl, že nám dali hráče. Zároveň s dvěma béčky přišla do druhé ligy obrovská kvalita.
František Jura dříve mluvil o cílech, jako je baráž o první ligu. Jaké ambice teď máte s novým stadionem vy?
Samozřejmě každý má nějaký svůj sen i já ho mám. Ale musíme jít postupně. Takže stabilizovat kádr mužstva a doplnit jej, zkvalitnit také realizační tým, přivedli jsme kondičního trenéra ze Sígmy, Tomáše Oslzlu. Posílit manažerské pozice klubu – nový marketingový ředitel je Tomáš Machálek. Dále pak zlepšit sociální sítě a komunikaci s fanoušky. Dělat více akcí pro děti, propagační akce a tak dále. Chci, abychom byli více otevřeni veřejnosti, aby lidé viděli, že držíme spolu, kluci makají na sto procent a na nic si nehrajeme. Fanoušci přes týden pracují, mají své starosti a o víkendu jdou na fotbal, dají si pivo, klobásu a chtějí vidět svůj tým makat, jezdit a vyhrát. Proto chci po klucích, aby tohle všechno lidem dali, ti jim to pak vrátí a budou je podporovat. Byl bych strašně rád, kdyby se nám podařilo dostat na nový stadión postupně hodně fanoušků, to je můj cíl.
