Jak se rodil váš přesun do Prostějova?
Bylo to celkem rychlé. Chtěl jsem sem jít, protože se mi tady dařilo, když jsem tady byl před třemi roky. Doufám, že mi to pomůže. Hodně rozhodovalo, že tady trénuje pan Zavadil, kterého znám ještě z hráčské kariéry a také pan Balcárek, který je sportovním ředitelem a trénoval mě ve Vítkovicích. Tyhle vztahy tomu přispěly. Klub o mě měl velký zájem, několikrát jsme si volali a jde se jinak do týmu, který jeví zájem než tam, kde vás berou jako doplnění. Velkou výhodou je rovněž stavba nového stadionu.
Takže hrály roli také dobré vzpomínky?
Určitě. Vzpomínám na to hostování dobře, protože jsme skončili třetí a kdyby nebyla pandemie covidu, tak bychom hráli baráž. Těžko říct, co by se stalo. Pro mě osobně to byla nejlepší sezona a k Prostějovu mám hodně blízko, znám tady skoro všechny lidi. Nastartoval jsem tady kariéru, dostal jsem se odsud do áčka Sigmy a věřím, že teď to bude podobné. Nejdůležitější pro nás je, ať to zachráníme a pak hrajeme vysoko. Uvidíme, co bude potom.
Tehdy jste vystřelil pod trenérem Pavlem Šustrem.
Toho tady občas vídám a vždy, když se potkáme, tak probereme různé situace. Máme výborný vztah.
Berete to jako restart kariéry?
Ambice mám stále vysoké. Prostějov má velký zájem dostávat kluky do ligy, ať už to byli Vasil Kušej, David Jurásek nebo i já, jsme tady nastartovali kariéry a udělali velký krok do ligy. Byli jsme tehdy nechtění v prvoligových klubech a dostali jsme tady šanci. Věřili nám. Teď je to určitě motivace, dostat se zpět. A kdyby přišla nabídka z vyšší soutěže? Vždycky se kluby domluvily a věřím, že kdyby něco bylo, tak by nebyl problém. Byl bych rád, kdyby se mi dařilo, potvrzoval to góly a asistencemi. Když jsem se bavil s panem Balcárkem, tak doufá v to, že se mi půlrok podaří a vystřelím zase výš.
Prostějov je však v jiné situaci než při vašem předchozím působení, je poslední. Neměl jste v hlavě, že můžete spadnout a vy tady budete mít kontrakt?
Tohle jsem v hlavě neměl, ale samozřejmě ta možnost tam je, ale vůbec si to nepřipouštím. Máme dobrý tým a vedení se snaží přivést co nejvíce kvalitních hráčů. Přišel dobrý fotbalista Mara Matocha, nejspíše tady bude Ondra Ševčík a další kluci, kteří prošli ligou a jsou kvalitní. Jde vidět, že sem hráči chtějí chodit. Kvalita je tady velká a když zavzpomínám, tak tady byli vždy výborní hráči. Týmový cíl je tedy jednoznačně nespadnout, což je nejdůležitější.
Máte to přece jen nějak pořešené ve smlouvě?
Máme to všechno na domluvě a nemůžu ani prozrazovat, co je ve smlouvě. Vždycky jsme se tady v Prostějově na čemkoliv dokázali domluvit, takže myslím, že se dokážeme domluvit i kdyby se stalo cokoliv.
V Sigmě vám v létě končila smlouva, nebyla varianta, že byste šel ještě na půlroční hostování a zkusil si říct o smlouvu v lize?
Když jsme řešili Prostějov, tak jsem se bavil s vedením, že nechci chodit nikam na hostování. Už jenom z toho důvodu, že mám přítelkyni a dceru, takže není tak jednoduché se sbalit a jít. Musel jsem volit, že bych chtěl někam natrvalo, někam patřit a být hráčem toho kádru, protože občas jde znát, když je hráč na hostování, takže jsme zvolili, že se chceme s rodinou trošku někde usadit, i když to může být za půl roku zase jinak.
Měl jste i jiné nabídky?
Bylo strašně moc variant. Řešili jsme to každý den, nakonec to dopadlo pro Prostějov. Nechci být úplně konkrétní, co dalšího tam bylo.
Když se podíváme zpětně, proč to nevyšlo v Sigmě? Byly to ty taktické pokyny a nároky?
Asi určitě. Hodněkrát jsme se o tom bavili s trenérem. V Olomouci je to hodně zaměřené na taktiku, defenzivu a podobně. Jsem typologicky jiný hráč, i když jsem se snažil, tak jsem ty nároky úplně nedokázal plnit. Rovněž v Pardubicích to bylo kvůli postavení v tabulce hodně o defenzivě. Teď je Prostějov sice také dole, ale pracují se mnou jinak.
Jak?
Doteď jsem hrával na křídle. Teď je tady jiný styl, hraje se bez křídel, takže nastupuji v útoku. Je to tedy úplně jiná pozice, takže věřím, že by mi to mohlo vyhovovat, i když jsem ji nikdy úplně nehrál.
Trenér Pavel Zavadil o Jakubu Matouškovi:
„S Matym se průběžně bavíme, co se týká tréninku a jak má být nastavený. Vždycky hrál křídlo, ale já ho vidím jako útočníka, samozřejmě ve dvojici, ale aby nebyl limitován lajnou, protože s tím má problém. Je to post, který mu může vyhovovat. Vidím v něm velký potenciál díky rychlosti a náběhům. Má fantastickou střelu a doufám, že nám hodně pomůže.“
Takže jste se s trenérem Zavadilem bavil, aby věděl, jak vás nejlépe využít?
Bavili jsme se. Očekává ode mě také nějakou práci, což očekává každý trenér, ale ví, co mám za přednosti a snaží se s nimi pracovat.
Je varianta, že byste se do Olomouce ještě někdy vrátil?
Nezavírám si dveře nikam. Nepřemýšlel jsem nad tím. Mám dobré vztahy s kluky i s trenéry. Nebudu říkat, že nechci nikdy zpátky do Sigmy. Uvidíme, co bude.
Sigmě jste v nedávném přípravném utkání dal dva góly. Měl jste zvýšenou motivaci?
Ta tam určitě byla, i když je to přípravné utkání a mělo by se obejít bez nějakých šprajců a podobně. Takže to bylo opatrnější než v mistráku. Jsem ale rád, že se mi povedlo dát dva góly prvoligovému celku. Prosadil jsem se také zápas předtím a pomůže mi, když budu dávat góly proti komukoliv.
Posledního půl roku jste strávil na hostování v Pardubicích, proč to tam nevyšlo?
Bavili jsme se o tom s hodně lidmi. Přišel jsem tam dva dny před startem soutěže. Dorazil jsem ve čtvrtek a v sobotu jsme hráli s Bohemkou. Nastoupil jsem někdy v šedesáté minutě a za pět minut jsem dostal červenou, takže to nebyl úplně dobrý začátek. Potom jsem se do toho nějak dostával, hrál jsem, povedlo se mi vstřelit gól a přišel zápas se Sigmou, ve kterém jsem nemohl hrát. Šel jsem za béčko a tam jsem si ve třetí minutě zranil vazy v kotníku. Zrovna v době, kdy jsem se dostával do formy a tohle byla nešťastná situace. Už se to pak se mnou táhlo a půlrok mi úplně nevyšel.
Přitom Radoslav Kováč je trenér, který umí pracovat s mladými.
Chtěl, abych využíval svých předností, ale zase trošku jinak. Pan Kováč je za mě výborný kouč a má super tréninky i přístup. Byl jsem v Pardubicích spokojený a určitě mi to v něčem pomohlo.
Zmínil jste zranění, to se u vás objevuje častěji.
Měl jsem problémy s kotníky. Už v Olomouci jsem si ho poranil, ale nikdy jsem to pořádně nedoléčil. Pořád jsem byl takový, že půjdu přes bolest, jsem nastavený, že chci hrát. Teď když jsem si to zranění obnovil, tak jsem rekonvalescenci chtěl dát víc, i když tomu šel dát ještě větší čas. Ale doléčil jsem to a myslím, že jsem připravený na sto procent.
