Ještě na jaře byl hráčem třetiligového Uničova a kromě fotbalu taky musel do práce. V létě si ale vybojoval smlouvu v Prostějově ze druhé nejvyšší soutěže. „Dal jsem si hranici do pětadvaceti let. Když jsem byl ve Frýdku-Místku, kde to bylo nepovedené angažmá, tak už jsem myslel na konec. Jsem rád, že to nakonec vyšlo,“ vykládá třiadvacetiletý fotbalista, který už se v dresu 1. SK stihl ve druhé lize i zapsat mezi střelce v zápase s Táborskem.

Jak se vám líbí život profifotbalisty?

Je to úplně něco jiného, než když jsem ráno musel každý den do práce a na trénink šel až odpoledne. Tak jsem to měl ještě, když jsem hrával v Uničově. Mám daleko víc času, abych fotbalu dával mnohem víc energie. Z hlediska kariéry jsou to samozřejmě samé plusy.

Co jste dělal za práci?

Ráno jsem chodil do kuchyně, kde jsem pomáhal a pak jsem naložil dodávku a jezdil jsem každodenní trasu do Brna. Fotbal byl pro mě pořád hlavní část příjmu a tohle jsem dělal, abych vydělal něco navíc a jen nezahálel a nenudil se.

Vaše cesta až k profesionální smlouvě byla dost dlouhá a trnitá. Co jste si z ní vzal?

Asi to, že člověk by se neměl nikdy vzdávat svého snu. Makat a věřit. Samozřejmě jsem měl taky štěstí. Bez toho to nejde. Nebylo to vůbec jednoduché, co vám budu povídat. Začínal jsem v divizi a samozřejmě myšlenky byly takové, jestli ve fotbale pokračovat a nebo si najít nějakou normální práci. Nejhorší to v tomhle směru asi bylo ve Frýdku-Místku, což bylo nevydařené angažmá. Tam jsem toho nenahrál moc. Pak se ale ozval Uničov a tam jsem to dobře nastartoval.

Člověk asi nemůže čekat donekonečna, že se někde chytí. Měl jste nějakou hranici?

Dal jsem si hranici do pětadvaceti let. Když jsem byl v tom Frýdku-Místku, tak jsem dostal nabídku jít k policii nebo k armádě. Ještě jsem si ale řekl, že to ještě zkusím. Nakonec mi to vyšlo. Tak věřím, že se mi podaří v Prostějově něco uhrát a případně se posunout ještě výš.

V Prostějově je zatím vše podle vašich představ?

Určitě ano. Nejdřív mě kontaktoval pan Dudík, ale asi nejdůležitější pro mě bylo, že po zápase za Uničov proti Prostějovu mě kontaktoval i přímo trenér Šustr. To byl rozhodující moment. Důvěra od vedení a trenéra hraje obrovskou roli. Třeba ve Frýdku jsem to takhle neměl, protože jsem se tam dostal přes známého a podle toho to také dopadlo.

Tým v Prostějově v létě prošel velmi rozsáhlými změnami a velkým omlazením. Jak si to už všechno sedlo?

Já myslím, že ano. Řekl bych, že to trvalo jen pár týdnů, než jsme se poznali navzájem. Neměli jsme vůbec žádný problém. Lidsky jsme si sedli a co se týká fotbalu, tak už do začátku sezony jsme stihli odehrát pár přáteláků. Trenér Šustr má jasnou vizi v tom, co chce hrát a všichni to přijali. Nemáme v tom žádný problém.

Na výsledky se ale chvíli čekalo. Takže to nebyl problém těch změn?

Nemyslím si. Chvíli jsme si museli počkat, to je pravda. Měli jsme určitě zvládnout zápas s Táborskem. Tam se mi povedlo brzy dát gól a měli jsme další příležitosti, kdy jsme mohli zvýšit. Oni nám ale z penalty na konci vyrovnali, což nás trochu seklo.

Nakonec to přišlo až s Jihlavou, kde jste otočili na 1:2. Přišla úleva?

Úleva to byla. Ale zase bych neřekl, že bychom měli nůž na krku a situace byla takové, že už musíme vyhrát za každou cenu. Takové to nebylo. Samozřejmě jsme byli rádi, že se nám povedlo nad tak kvalitním soupeřem vyhrát. Na žádné velké oslavy to ale nebylo. Zakřičeli jsme si v šatně a zazpívali v autobuse, ale druhý den jsme zase pokračovali v tréninku.

Ještě před pauzou, kterou vystavil fotbalu koronavirus, jste prohráli jasně 0:6 v poháru na Slovácku. Proč to tam nešlo? Soupeř byl zkrátka už příliš dobrý?

Byl to prvoligový soupeř, který je dlouho pohromadě. Vzadu byli borci jako Kadlec nebo Hofmann, kteří jsou o deset let starší a výrazně zkušenější než my. I vepředu byli hodně silní. Ze začátku jsme na ně vlétli a vypadalo to nadějně. Bylo to vyrovnané, ale pak přišla první penalta, druhá a s takovým soupeřem je už pak velmi těžké něco dohánět. Dohráli to potom s přehledem. Nebyli jsme tak agresivní, jak jsme chtěli být. Věřili jsme, že ještě přijde nějaká šance, ale nakonec jsme dostali i další góly.

Jak pokračuje příprava teď, kdy do reprezentační přestávky vstoupila ještě další koronapřestávka?

Tento týden máme individuální plán, protože i hřiště bylo pod vodou. Čekají nás běhy a cvičení na výbušnost a rychlost. Počasí nám moc nepřeje, takže se snažím vychytat chvilku, kdy nejméně prší, abych mohl ven a všechno si splnil. Co přinese další týden, to zatím nevíme. A asi to neví nikdo.

Je to pro vás hodně nepříjemné trénovat sám?

Samozřejmě. Tahle situace nevyhovuje určitě nikomu. Byl jsem rád, že se na každém tréninku se spoluhráči a pod kvalitním vedením trenérů můžu zdokonalovat, což se teď stoplo. Individuální plán ale také je k něčemu dobrý, tak pak na to snad plynule navážeme. Nic jiného stejně dělat nemůžeme.

Roman Bala

narozen: 5. února 1997 (23 let)

post: obránce

bilance v sezoně: 4 zápasy/1 gól

dosavadní působiště: Krnov, Opava, Sigma Olomouc, Přerov, Frýdek-Místek, Uničov, Prostějov.