Jak se váš trenérský přestup rodil?

Nabídek z vyšších soutěží už jsem měl víc, ať už z divize nebo třeba ze třetí ligy. Ale vždycky bylo něco proti. Nejdřív jsem byl v Určicích krátce, pak přišly covidové vlny. Teď všechno do sebe zapadlo. Ve Frenštátu skončil trenér, oslovili mě a já jsem se rozhodl nabídku přijmout.

Váhal jste? Nebo nabídka z vyšších soutěží zvítězila?

Je to stejné, jak to celou dobu říkám svým hráčům. S nabídkou ze stejné soutěže za mnou ani nechoďte, ale co je z vyšší soutěže, tak není o čem se bavit. Je to ohodnocení, že se nám něco podařilo vytvořit. Neopouští se mi to ale všechno lehce.

V Určicích vám to za dva roky přirostlo k srdci?

Podařilo se nám tam utvořit výbornou partu. Začínali jsme tam v pěti šesti lidech a byli jsme rádi, že se nás sešlo na zápas jedenáct. Podařilo se nám ale udělat dobré jádro a nalepili se další okolo. Kluci výborně makali a také předseda Petr Kouřil a další lidé z klubu vytvořili velmi dobré podmínky. Vážím si, že jsem s nimi mohl pracovat.

Nakonec ale zvítězily ambice?

Jasně. Chci to zkusit dotáhnout nejvýš, jak to půjde. Pokud nemáte před sebou nějaké cíle, tak to nikam nevede.

Frenštát není zrovna za humny.

Je to tak, je to celkem daleko. Prostředí ale znám. Vím, o jaký jde klub, znám pana Mikulenku i další lidi z klubu. Kdysi jsem tam jako trenér začínal. Zachránili jsme tam tenkrát krajský přebor. Je na co navazovat. Prostředí je dobré.

Zůstal v mužstvu ještě někdo, koho jste tam tehdy vedl?

Už jsou tam jen dva hráči, které jsem zažil.

Kladete před sebe nějaké cíle?

Základní cíl je u mě vždycky stejný: nejít si jen zahrát, ale jít vyhrát. Nemusí se dařit, soupeř může být lepší, ale důležité je odvést maximum, co máme. Na co to pak bude stačit, to se uvidí. Co se týká dlouhodobých cílů, to je na klubu. Uvažovat momentálně třeba o postupu asi není reálné, ale výhledově proč ne. Je důležité mít před sebou metu a k ní se snažit postupnými krůčky dojít.

Co od frenštátského angažmá čekáte osobně?

Je to pro mě šance ukázat se i jako trenér. V I. A třídě přece jenom je složité posouvat hráče třeba v některých taktických věcech, i když jsme se v Určicích i o toto snažili a po určitých porodních bolestech jsme udělali kus práce. V divizi jsou hráči, kteří si už něčím prošli. Věci, které pro mě byly automatické, už budou znát. Věřím, že se budeme zlepšovat, a jak jsem říkal, uvidíme, na co to nakonec bude stačit.