„Žádná kresba nebo obraz nejsou nikdy stejné, a to je to, co mě na tom tak baví.“

Jednou z nepostradatelných spoluautorek je i moje dvorní malířka Milena Kvasničková. Její um a talent jsem poprvé spatřil, když jsem se šel podívat na výstavu Ateliéru, tedy sdružení amatérských malířských duší. Slovo dalo slovo a dnes je paní Milena uváděna v tiráži mých knih pod nadpisem: „Illustrations.“ Většina mých plkaček se rekrutuje z mého rodného kraje Malé Hané – malebného kraje slivovice, který leží uprostřed měst Prostějov a Svitavy. Právě tyto moje zejména malohanácké příběhy doprovázejí její příhodné ilustrace a obrázky. A tak jsem ji položil pár zvídavých otázek.

ROZHOVOR
Většina z nás má vedle hlavního povolání nějakou zálibu čili koníčka. U někoho však jde přímo o velkého koně. Jak je to u Vás s malováním z tohoto pohledu?
Veškerá ruční tvorba je mým koníčkem odjakživa, ale malování je můj přímo mega kůň. Žádný výrobek, kresba nebo obraz není nikdy stejný, a to je to, co mě na tom tak baví. Narcisticky se pak výsledkem kochám.

Kdy jste v sobě objevila výtvarný talent a jaký byl Váš další vývoj?
Nevím, jestli jsem v sobě něco objevila, ale malování mě bavilo od narození. Nejen papíry, ale i všechen nábytek jsme měli doma pomalovaný. V dětství jsem chodila na řezbářský kroužek a toužila jsem vystudovat obor loutky a hračky. Bohužel na tento obor brali pouze jednoho uchazeče a vzhledem k tomu, že rodiče nebyli ve straně, neměla jsem šanci. K malování jsem se vrátila až před patnácti lety.

Jaké máte výtvarné vzdělání?
Výtvarné vzdělání nemám žádné, zato výtvarnou chuť mám pořád. Už patnáct let chodím na kurzy malování do ateliéru k Ondřejovi Radovi, kde se neustále učím a zdokonaluji. Ono je možná někdy lepší nenechat se zkazit lektorem ve škole a uchovat si tak vlastní styl a identitu.

Vaše malířská parketa čili styl, a který malíř je váš vzor?
Mým největším vzorem je Salvádor Dalí. Byl to geniální umělec a jeho surrealismus se mi vryl pod kůži. Maluji jeho kopie, na kterých se dá hodně naučit. Každé léto jezdíme v rámci ateliéru do Jižních Čech do plenéru, kde malujeme krásy tamní přírody. Takže maluji krajiny, učím se od Dalího surrealismus a vymýšlím další a další zajímavé motivy na svojí vlastní tvorbu. Teď mám právě rozmalované čtyři obrazy s motivy vesmíru.

Krom velkých klasických pláten malujete i další žánry jako například drobné ilustrace?
Na velká plátna musí mít malíř čas a náladu. Jen pro představu plátno o velikosti 70 cm x 100 cm mi trvá dokončit v návaznosti na náročnost motivu kolem dvou stovek hodin čistého času. Právě proto mám raději menší formáty i kvůli místu při malování, přepravě a rámování. Ty rámy jsou teď tak drahé, ale bez nich by obraz nebyl kompletní. Obrazy maluji olejem, a když kreslím drobné ilustrace, preferuji tužku.

Malířka a ilustrátorka Milena KvasničkováZdroj: archiv M. Kvasničkové

Kolik „kusů“ čítá Vaše dosavadní dílo?
Bohužel, to nemám spočítané, ale odhaduji, že mám na svém kontě kolem šedesáti obrazů a třiceti kreseb.

Kde je vystavujete či prezentujete?
V rámci ateliéru jsem spolu s ostatními malíři měli čtyři výstavy s názvem „Propojeni obrazem“. První se konala ve věži v Mělníku a ostatní v galerii Azeret v Praze na Žižkově. Nyní vyjednávám další možnost výstavy ve Šluknovském zámku, která by se měla konat v květnu. Uvidíme, zda se nám termín kvůli coronaviru neprotáhne. Moc se na výstavu těším, byla by to moje první výstava, kde budu vystavovat sama za sebe.

Jaký je Váš vysněný cíl, respektive čeho byste chtěla ještě dosáhnout?
Nemám žádné velké cíle, beru život tak, jak mi ho osud naservíruje a snažím se z toho pak vytěžit co nejvíc. Ony totiž velké plány bývají většinou velkým zklamáním. Raduji se z maličkostí, hlavně ať jsme všichni zdraví.

Jak se Vám daří Vaši krásnou uměleckou zálibu skloubit s pracovním nasazením, rodinou…?
Díky mému tolerantnímu muži mám ve všem zelenou a dcera je už dospělá, takže teď to jde skloubit vcelku dobře. Pracuji jako realitní makléřka, můžu si organizovat svůj čas a na malování si vždycky pár hodin najdu. Člověk si u toho úplně vyčistí mozek od pracovních záležitostí, naučí se trpělivosti a dokáže pak vidět svět v lepších barvách. A to je potom nádhera!

Za rozhovor děkuje Pavel Kyselák