Okolo Bodamského jezera
Svou první zahraniční cestu jsem podnikl s kamarády k Balatonu a do Budapešti. Láska k cykloturistice mne neopustila ani ve věku, kdy jsem překonal šedesátku. Za ta léta jsem prošel něco pěšky, něco projel vlakem, autem, něco letadlem, ale kolo jsem ani díky pokroku techniky nikdy nezavrhl. 

Po okolních cyklostezkách včetně Litovelského Pomoraví, krásných koutů na Šumavě, Krkonoších či Beskydech, jsme se vydali na cestu kolem Bodamského jezera. Na start této cyklocesty poblíž hlavního města rakouské spolkové země Vorarlberg Bregenz, jsme se vydali autem. Zde jsme auto zaparkovali a pokračovali po švýcarském území okolo krásného známého jezera.

Majestátné Alpy, město Romanshorn a vzpomínka na bývalý bedihošťský cukrovar
Během dne byla vždy několikrát příležitost  svlažit se v jezeře, pozorovat okolí a majestátné Alpy. Při průjezdu městem Romanshorn jsem vzpomněl opět na svou rodnou hroudu a tehdy známý bedihošťský cukrovar. V době jeho slávy se totiž do tohoto města exportovalo z bedihošťského nádraží mnoho vagonů mletého cukru specielně baleného v padesát kilogramů vážících papírových pytlích.

Cyklostezky vedly často přes vinice, či sady…
Naše cesta pak pokračovala do Kostnice (Konstanz), odkud jsme se přepravili trajektem do nádherného historického města Meersburg, ležícího již v Německu a dále pak přes Fridrichshafen, město Lindau a potom zpět do rakouského Bregenz. Proč o tom ale píši. Drtivá většina celé trasy vedla po cyklostezkách, které sice nebyly vždy asfaltové, ale po celé trase vzorně udržované, řádně značené – byť německé značení poněkud převyšovalo to švýcarské, ale nezabloudili jsme. Krásné na celé trase bylo to, že cyklostezky vedly často přes vinice, sady, vesnice i městečka a mohli jste tak zcela bezprostředně pohovořit s obyvateli a pozorovat tak zdejší život, což z auta není až tak dobře možné. V mnohém mi tyto vesničky připomínaly moje dětství – a to i v době rozšiřující se Evropské unie. 

Rozdíly na první pohled
Na vesnicích fungovala zcela běžně hospodářská stavení včetně upraveného hnojiště před domem, a na rozdíl od naší domoviny jsme nikde necítili nepříjemný pach. Starší generace obyvatel se věnovala prodeji hospodářských přebytků, které měly vystaveny před domem – bez dozoru. Obsloužili jste se sami a příslušný obnos vložili do pokladničky, případně pomocí zvonku jste zavolali selku nebo hospodáře.

Vůni čerstvého pečiva nešlo odolat
V běžné vesnici srovnatelné třeba s Bedihoští zde pečou alespoň dva či tři pekaři, řeznictví je v těchto končinách zpravidla spojeno s pohostinstvím a obyvatelé si tuto vymoženost velice pochvalují a celkem logicky ji upřednostňují před velkými supermarkety. Přiznám se, že při ranním startu jsme nikdy neodolali vůni čerstvého pečiva, která se linula z pekařství do okolí.

Bylo by těch postřehů mnohem víc. Co nás však zaujalo byla skutečnost, že jsme potkávali desítky cyklistů, kteří se při míjení či předjíždění zdravili pozdravem „HOY“ nebo „HALLO“ a v případě potřeby byli ochotni poskytnout radu či technickou pomoc. Dalším příjemným zjištěním bylo i to, že s kolem jste mohli vjet do centra měst, kde je pamatováno na jejich bezpečné zaparkování. Klidně necháte zavazadla i další věci na kolech a jdete se věnovat pamětihodnostem města. Vrátíte se, a kolo tam stojí vklidu dál i s celou výstrojí!

Dokázat strhnout dobrým příkladem aneb Nenič mne, sloužím všem
Snad nikde za celou trasu jsme se nesetkali s tím, že by informační cedule byly poničeny či posprejovány, jak bohužel můžeme vidět čím dál častěji u nás. A tak jsem se během cesty často vracel ve vzpomínkách domů na naše cyklostezky, které  jsou novější a v mnohém i dokonalejší. Něco nezdravého je ale  v jejich  „takyuživatelích“. A tak bych chtěl s těmito postřehy vyzvat všechny uživatele cyklostezky a nejen té „naší“ k vzájemné ohleduplnosti a trochu i k pořádkumilovnosti, případně abychom svým dobrým příkladem dokázali strhnout i druhé. 

Z dětství si vzpomínám na jeden slogan, který byl na každém jízdním řádu ČSAD, který  zněl „nenič mne, sloužím všem“. Kéž bychom dokázali toto heslo přivést k jakési renesanci a řídili se jím a to nejen na cyklostezkách. Snad ještě malá prosba - chtěl bych vybídnout všechny uživatele k tomu, aby byli nápomocni k udržení pořádku na cyklostezce. Těžko mohu asi spolu s dalšími pochopit, jak v loňských letech mohlo dojít dvakrát k prolomení betonového kruhového krytu, či k rozmístění kotoučů slámy.

Dovolenou na kolech, tedy aktivní dovolenou mohu všem jen doporučit a případným zájemcům jsme ochotni pomoci i radou. V roce 2009 jsme například absolvovali cestu kolem Rýna ze Švýcarska do Rakouska.

Autor textu: Václav Adam