Prožíváme vrchol léta, do polí se vrhly moderní kombajny, aby sklidily bohatou úrodu obilovin a zrno se dostalo co nejrychleji do skladů a následně k dalšímu zpracování.

Příprava mlátiček na žně
Ve mě tyto pohledy na zlatá obilná pole budí vzpomínky na dětství, jednak, kdy jsem s mým dědečkem chodil po místních sedlácích a pozoroval a snad i tu a tam leccos pomohl přidržet či podat nějaké nářadí, když prováděl přípravu mlatiček na žně. Přitom jsem pozoroval život na hospodářském dvoře, kde se to hemžilo domácím dobytkem, „přičichl“ jsem i k úklidu stájí, mohl jsem pomoci i při nasazování koňských postrojů atd.

Dědeček světoběžník
Můj dědeček pocházel z Vysočiny z obce známé výrobou sýrů - ze Želetavy. Už jako mladý hoch tehdy odešel do Vídně, kde se vyučil strojním zámečníkem. Později se dostal do Prostějova, kde pracoval u firmy Wikov. Zde se ve své profesi natolik zdokonalil, že byl později pány Wichterlem a Kovaříkem vyslán do Vídně, kde pracoval na, dnešním slovníkem řečeno, Obchodním zastoupení firmy Wikov. Často byl také vysílán na záruční opravy strojů firmy Wikov do mnoha míst tehdejšího Rakousko-Uherska.

Prázdniny na Vysočině
Do svého rodiště se rád vracel i v době zaslouženého odpočinku. I zde nezahálel a na hospodářství zetě svého bratra uplatňoval svoje technické znalosti z oblasti zemědělských strojů. Rád jsem na Vysočinu s ním jezdil a na pobyt, který zahrnoval podstatnou část letních prázdnin jsem se vždy těšil. Bylo pro mne potěšením, když mi strejda svěřil opratě koní a já mohl řidit pár koní a učil se ovládat tehdejší výdobytky zemědělské techniky jako samovaz, hrabačku atd. Obilí se tehdy sváželo ve snopech na vozech - „žebřiňácích“ do hospodářského dvora, kde byla postavena mlatička, kterou obsluhoval tým lidí. 

Jednoho rána jsme přijeli na pole, kde nás měl očekávat pomocník, který měl podávat obilné snopy ze sestavených mandelů na „žebřiňák“, kam se snopy ukládaly tak, aby byly bezpečně převezeny do hospodářského dvora k mlatičce.

Šikovný pomocník z Hané
Chvíli jsme čekali a pomocník nešel. V době bezmobilové nebylo čím a kam volat, kde se onen pomocník zapomněl. Chopil jsem se příležitosti a přes svůj útlý věk dvanácti let jsem nabídl strejdovi své služby. Ujmul jsem se vidlí zvané „podávky“ aneb „dvojky“ a podával snopy na vůz strejdovi, který je odborně ukládal. Pomocník nedošel a já jsem tak prvně v životě naložil fůru do poměrně vysoké výšky a ve finále jsem pak strejdovi pomohl svázat celou fůru pavůzou a odvezli jsme ji do hodpodářského dvora. Ukotvení fůry pavůzou bylo zejména v kopcovitém terénu velice důležité, aby nedošlo k vyklopení nákladu, což by bylo terčem posměchu ostatních sedláků.

Po poledním ustájení koní se zašlo před obědem do místního hotelu Turek na žejdlík piva. Sedláci si zde u pivečka povídali jak jim to „sype“. Strejda si mne posadil vedle sebe a představil mne jako svého nového pomocníka z Hané. Najednou hospodský přináší věnec piv a jedno z nich staví i přede mne. Celý jsem zrudl a vysvětloval jsem strejdovi, že je mi teprve dvanáct let a tudíž nemohu pít pivo!!! Strejda mne umlčel slovy: „Mlč, dnes jsi dokázal že jsi chlap a pij“! Tak se léto roku 1962 zapsalo do mých análů, že jsem vypil v hospodě svoje první pivo. Byla to dokonce opravdová Plzeň! Stála 1,70 Kčs.

Jen pro připomínku. Tehdy se nerozlišovalo, zda se jedná o pivo z Plzně, Budějovic či Prostějova. Byla jednotná cena desítky točené 1,20 Kčs, lahvová 1,40 Kčs, dvanáctka točená 1,70 Kčs a lahvová 1,90 Kčs.

Posun v moderním vybavení 
Snad ještě jedna vzpomínka. Při pohledu na dnešní krasavce značky John Deere či New Holland si vzpomenu s jakou slávou tehdy vítali na polích první kombajny sovětské výroby SK3 a následně první stříbrné kombajny z tehdejšího Agrostroje Prostějov nesoucí značku ŽM (žací mlátička).

Václav Adam