První moravská malířka

Narodila se 3. dubna 1872 ve Velkém Meziříčí v rodině profesora Antonína Vorla, který výrazně podporoval její talent. Od dětství kreslila, věnovala se hudbě i tanci. Po absolvování Umělecko-průmyslové školy ve Vídni studovala na Dámské akademii v Mnichově u profesora Schmidt-Rute.

Požádala o připuštění ke zkouškám způsobilosti pro vyučování kreslení na středních školách. Po dlouhých odkladech jí to rakouské ministerstvo školství povolilo. Dne 4. června 1898 získala diplom profesorky na středních školách pro obory kreslení a rýsování a byla první žena v celém Rakousko-Uhersku s touto kvalifikací.

Začala učit v Brně na Vesně, ale zde zdravotních důvodů se práce v roce 1903 vzdala a plně se věnovala výtvarné činnosti.

Z výletu do kraje pod Hrubou Skalou.
Filmové místo: Pod Hrubou Skálou zlobil Tomáš Holý. Bajaja pod ní lámal dřevce

V roce 1900 se zúčastnila první výstavy moravských umělců v brněnské Vesně společně s Maxem Švabinským, Jožou Uprkou, Hanušem Schwaigrem, Alfonsem Muchou, Aloisem Kalvodou, Jano Köhlerem a Dušanem Jurkovičem. V Brně také poznala významné umělecké a kulturní činitele, jako byli Vincenc Brandl, František Bartoš, Alois a Vilém Mrštíkovi, Josef Merhaut, Dušan Jurkovič a Leoš Janáček.

V roce 1905 se rodiči přestěhovala do Vyškova, kde byl Antonín Vorel povolán jako školní inspektor. Právě ve Vyškově se seznámila s profesorem Josefem Vlčkem, za něhož se provdala.

Prostějovská léta 1906­–1908

V září roku 1906 nastoupil Josef Vlček jako profesor češtiny a latiny na gymnázium v Prostějově. Manželé Vlčkovi bydleli v ulici Hanačka č. 2 u inženýra Václava Součka, prostějovského stavitele, podporovatele kultury a zdejšího muzea. Svůj dům dal vyzdobit sgrafity a freskami od malíře Jano Köhlera.

Fotbalový zápas okresní soutěže na Teplicku v 90. letech minulého století.
RETRO FOTBAL: Škvára, hadrové kopačky a meruna. S námi můžete vzpomínat

Zdenka Vorlová-Vlčková přišla do Prostějova jako mladá, zkušená a nadšená umělkyně v době svého tvůrčího rozmachu. Výrazně se zapojila do kulturního života. Navrhla například dekorace ke hře Oskara Wilda Salome. Další dekorace byly určeny pro Lidové divadlo v Dělnickém domě.

Pro ženský odbor Sokola vypracovala velký taneční pořádek. Navázala kontakty s ženským pěveckým sdružením Vlastimila a vypracovala pro něj návrhy na nové odznaky.

Spolupracovala s prostějovským farářem, básníkem, překladatelem a představitelem Katolické moderny Karlem Dostálem Lutinovem (například záhlaví časopisu pro katolickou inteligenci Rozkvět, návrh na obálku knihy Karla Dostála Lutinova Honza hrdina).

Pivovarské muzeum Holba v Hanušovicích.
Hospodský jako z Obušku z Pytle ven. I to je Pivovarské muzeum v Hanušovicích

Je autorkou barevné vitráže okna na evangelijní straně kostela Povýšení sv. Kříže na motiv sv. Antonín Paduánský káže rybám s postavou sv. Anny a Panny Marie v lidových krojích (1908, vyrobil B. Škarda v Brně).

Také v Prostějově rozvíjela svůj zájem o etnologii. Studovala lidové typy a předměty v městském muzeu a zachycovala památky lidové architektury.

V Moravském zemském muzeu v Brně se zachoval soubor jejích kreseb, například železná hřbitovní brána a boží muka v Kostelci na Hané, akvarelová studie kostela v Pivíně, cukrové hračky z Prostějova.

Karneval APA.
Návštěvou Karnevalu APA pomůžete! Letos v hrdinském stylu

Její barevné studie hanáckých krojů vydal olomoucký nakladatel Romuald Promberger na pohlednicích. V roce 1907 ji městská rada v Prostějově pověřila vytvořením portrétu národopisné pracovnice Františky Xavery Běhálkové pro její pamětní síň v muzeu. V Prostějově také namalovala několik portrétů (například Marie Součková, Součkovy děti, Loutkářův sirotek).

Její dílo patří celé Moravě

V roce 1908 se vrátila do Brna, kde pokračovala ve své tvorbě. Stala se členkou Svazu výtvarných umělců v Hodoníně. Pilně vystavovala a tvořila na Slovácku, Valašsku i Slovensku.

Podnikla také několik studijních cest (například Jugoslávie, Holandsko, Řecko, Itálie, Německo, Anglie). Střídavě žila v Praze a ve Velkém Meziříčí, kde si v domě po rodičích zařídila ateliér.

Výrazným podporovatelem jejích aktivit byl manžel Josef Vlček. Byl organizátorem a průvodcem jejích cest, sběratelem i modelem pro mužské postavy.

Žilo tu poměrně dost lidí a jednoho dne všichni zmizeli. Zůstal po nich jen velmi specificky zařízený dům, spousta fotografií a zapomenuté jídlo.
Opuštěná zlatá klec. Zmizeli. Zůstal americký sen, fotky a květované tapety

Zdenka Vorlová-Vlčková zemřela 28. září 1954 v Praze. Byla významnou umělkyní. Její dílo patří celé Moravě. Vytvořila mnoho obrazů, kreseb, ilustrací a grafik. Její vášní bylo sběratelství. Sbírala výšivky, kovové a umělecké předměty, porcelán, keramiku, staré tisky, fotografie významných osobností i dokumenty z novin a časopisů.

Ilustrovala také řadu knih, například Legendy od Sigismunda Boušky, knihy od Marie Calmy-Veselé, Babičku Boženy Němcové, dále knížky pro děti a kalendáře.

Její dílo je zastoupeno ve sbírkách řady našich galerií, například v Národní galerii v Praze, v Moravské galerii v Brně, Horácké galerii v Novém městě na Moravě a v Muzeu a galerii v Prostějově.

Hana Bartková

#clanek|6562542#