Můžeme zde vidět jeho ateliér, barvy, osobní doklady, fotografie či elektrické varhany. A k tomu samozřejmě jeho skla, návrhy vitráží, obrázky starého Prostějova i okolí města, portréty členů rodiny a hereckých osobností, například Jaroslava Marvana, Ladislava Peška,Stely Zázvorkové, Aleny Vránové, Josefa Kemra a Ladislava Trojana.

Výstava je pořádaná u příležitosti stého výročí umělcova narození a v galerii Špalíček je ji možno zhlédnout do 28. května.

Výtvarník a sklář Bohumil Sekanina

Rodák z Vanovic u Blanska ( *24. května 1923) se původně vyučil kameníkem. Pracoval jako aranžér v prostějovském ČSAD, kde vytvářel plakáty, diplomy a poutače . Ilustroval také závodní kroniku.

V letech 1953–1958 soukromě studoval u akademického malíře Antonína Kameníka kresbu, malbu, grafické techniky a základy rytí a leptání skla.

V letech 1958–1963 byl externím posluchačem katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci u profesorů Aljo Berana, Aloise Kučery, Vladimíra Navrátila a Františka Bělohlávka. Jeho technikou byla hlavně tužka, suchá jehla, linoryt, rákosové pero a dřevořezba.

Stále více jej však přitahovalo sklo. Navštěvoval sklárny a účastnil se různých stáží a seminářů. Výtvarnému zpracování skla se začal soustavně věnovat od roku 1964.

Do bloků a skleněných desek převáděl své výtvarné představy pískováním, obrušováním a štípáním skleněné hmoty. Mezi materiály, které používal, patřily float, elektrofloat, lité a surové sklo.

Jeho díla získávala zajímavou optickou kvalitu, ve které čistá plocha kontrastuje s plochami záměrně opracovanými. Z dalších technik používal leptání, listrování, hloubkové tryskání, hlazení a broušení. Vrstvením několika barevných skel na sebe dosahoval neobvyklých světelných efektů.

„Zátiší vložené do skla nám voní, portrét vytvořený ve skle se odráží v jeho několika hranách a mluví s námi jako lyrická hudba,“ napsal o jeho tvorbě přítel Ivo Jirotka. Právě jeho mnohé „skleněné obrazy“ jsou inspirovány hudbou. Oblíbené jsou také jeho komorní skleněné artefakty určené k výzdobě bytových interiérů.

Ve spolupráci s architekty a výtvarníky tvořil monumentální díla, která najdeme v řadě obřadních a obecních síní a ve veřejných budovách.

Patří mezi ně například skleněná stěna ve svatební síni ve Ptení, stěna ve smuteční síni v Nezamyslicích, skleněné obrazy ve svatební síni ve Smržicích, pískovcová vitráž ve smuteční síni v Prostějově, skleněný obraz a vitráž v bývalé budově Okresního úřadu v Prostějově, triptych z barevných skel na Obecním úřadě v Lipové, tři skleněné portály na zámku v Konici.

Další díla najdeme v Kroměříži, Olomouci, Brně, Loděnicích, Frýdku- Místku, Žďáru nad Sázavou, Kralupech nad Vltavou či na Slovensku, v Austrálii a Singapuru.

Na jeho obrazech vidíme krajinu, městská zákoutí i portréty. Řada z nich je z Prostějova, Vrahovic, Ptení, ale také z Balkánu. Neméně zajímavé jsou jeho symbolické obrazy. Tvořil je technikou monotypu a vyjadřují duševní prožitky získané z poslechu hudby a četby poezie.

Hudebník a milovník krásna

Výraznou roli v jeho životě měla hudba. Hrál na klavír, varhany a harmoniku. Miloval jazz, swing a operetu. V padesátých letech byl trombonistou v Orchestru Miloslava Milotínského, který reprezentoval éru swingu a taneční hudby v Prostějově.

Žil a pracoval v rodinném domě ve Vrahovicích, kde měl ateliér. Byl členem Unie výtvarných umělců sklářského sdružení v Praze. Umělecká díla také vystavoval v prodejně Dílo v Brně, kde je bylo možno zakoupit.

Svoji tvorbu představil na několika výstavách v Prostějově konaných v letech 1964, 1973, 1980, 1982, 1987. Dále vystavoval v Moravské galerii v Brně na Trienále rytého a řezaného skla (1985, 1987) a v galeriích v Holandsku. Další výstavy proběhly v Litovli, Boskovicích, Úsobrně, Slušovicích a Vyškově.

Bohumil Sekanina zemřel 1. srpna 1994 po těžké nemoci v léčebně v Jevíčku. Jeho ostatky jsou uloženy na Městském hřbitově v Prostějově. Svou tvorbou přesáhl hranice našeho regionu. Byl to významný umělec a dobrý a obětavý člověk.

Hana Bartková