Zároveň se vrátil do svého rodného města. Tentokrát zde vystoupil poprvé veřejně. Literární podvečer moderoval ředitel Městské knihovny v Prostějově Aleš Procházka.

Jiří Peňás a jeho dílo

Prostějovský rodák Jiří Peňás po absolvování studia češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě UK v Praze v roce 1991 působil jako literární kritik a kulturní redaktor v Týdnu, Respektu, Lidových novinách a Mladé frontě dnes.

Od roku 2016 je redaktorem týdeníku ECHO24. Je autorem čtyř dílů cestopisných črt nazvaných Výpravy pro starší a pokročilé, Výpravy pro blízké i vzdálenější, Výpravy pro den i noc a Výpravy pro čtvero ročních období. Je nositelem Novinářské křepelky (1997) a Ceny Ferdinanda Peroutky (2003).

Cestuje vlakem. Zajímají ho nádražní budovy, kostely, radnice, kašny, památky, hospody i příroda. Zkrátka atmosféra daného místa. Jeho historie i současnost.

O tom všem dovede psát zajímavě, s nadhledem, vtipem i zamyšlením. Jeho výpravy jsou čtivé, literární i faktografické. Kromě toulek po zemi české, moravské a slezské se rád toulá i po Slovensku, Rakousku, Polsku, Německu, Maďarsku, Rumunsku a Irsku.

Návraty do prostějovského lůna

Mezi jeho „výpravami“ nechybí ani výprava do rodného Prostějova nazvaná „Návrat do prostějovského lůna“. Poprvé vyšla už v roce 2010 v Lidových novinách. Naposledy pod názvem „Návraty k placentě aneb V Prostějově na renko“ jsme si ji mohli přečíst v prvním čísle prostějovského kulturně-osvětového věstníku Řádky PRO vás.

Právě o svých návratech do prostějovského lůna vyprávěl Jiří Peňás na besedě v knihovně. V Prostějově se narodil a žil zde do svých tří let věku.

Potom byl z „této buchtové a koláčové dělohy úrodného centra Moravy vyrván rodinným záměrem a dobrodružnými rodiči a odsunut do podhůří Krušných hor“.

Plavci DZP Haná Prostějov.
Plavci DZP Haná Prostějov v letošní zimní sezoně vyplavali bronz

Bydlel na Sokolovsku. V Prostějově však trávil svoje dětství. Jezdil sem k dědečkovi a babičce. „Tak já se vracím aspoň jednou ročně do Prostějova, do toho mého mateřského lůna, byť matky, ani kohokoliv jiného ženského rodu, tedy babičky a tety, tam již nemaje.

Prostějov mám ale upřímně rád, pořád tam na mě mluví každý chodník, obrubník, patník, na hlavních liniích mojeho dětství bych se vyznal poslepu, chodím tam mírně omámen návaly vzpomínek, takové té tesknoty za odešlým časem, za těmi lidmi, kteří už leží na krásném prostějovském hřbitově,“ napsal Jiří Peňás ve své knize.

Nejen prostějovské vzpomínky a úvahy

V Prostějově zažil jaké malé dítě sovětskou okupaci, tryznu za Jana Palacha i bourání „špalíčku“ měšťanských domů kvůli stavbě Prioru. Dětství trávil na malém plácku na náměstí Odboje, za kolejemi nedaleko uhelných skladů. Vzpomínal i na Jiřího Wolkera, „proletářského básníka, jehož dílo bylo pokrouceno ideologií“. Jiřího Wolkera si „zvnitřil“.

Byl to jeho dětský hrdina, mladý krasavec. Tak ho viděl na pomníku u Prioru či na obraze v expozici muzea. Byl na něj pyšný. V Prostějově v té době byl silný Wolkerův mýtus.

Kunětická hora.
FOTO: Mimořádná událost. Kunětická hora brzy odhalí další svá tajemství

Jeho maminka uměla také řadu Wolkerových básní zpaměti. Na hřbitově se vždy s babičkou zastavovali u hrobu Jiřího Wolkera. Zapálili mu svíčku. Vždy si četl epitaf a vždy ho to ranilo a byl smutný.

Ocenil také klenot moderní architektury – vilu Františka Kováříka na náměstí Padlých hrdinů, dílo architekta Emila Králíka. Zajímavou osobností byl jeho dědeček Josef Peňás, profesor cizích jazyků na Obchodní akademii (Střední ekonomické škole), vzdělanec, katolík, mystik a obdivovatel Otokara Březiny.

Ještě ve vysokém věku učil soukromě angličtinu a svého vnuka zahrnoval otázkami, jestli už umí konečně francouzsky a proč by nemohl číst Goetha v originále a švabachem.

Tragický osud rodiny, dům osiřel.
URBEX: Tragický osud rodiny, dům osiřel. Milovaná Sofie našla smrt ve vlaku

Vzpomínal na blízký Plumlov a jeho zámek vypadající jako „divný panelák, ale se vzácnými sloupy“ i na naivního básníka Václava Svobodu Plumlovského. Také četl ukázky ze svých knih. Zazněla zde například výprava nazvaná „ Jiříček v Poliance“ pojednávající o Tatranské Poliance a léčebném pobytu Jiřího Wolkera.

Setkání s Jiřím Peňásem bylo zajímavé a inspirativní. Dokladem toho byla vysoká návštěvnost, ale i bohatá diskuse. Vzpomínalo se například na autorova dědečka Josefa Peňáse či na jeho otce inženýra Jiřího Peňáse. Byla připomenuta i vzpomínková kniha Sergeje Machonina Příběh se závorkami.

Hana Bartková

62. ZLÍN FILM FESTIVAL 2022 - mezinárodní festival pro děti ...Salon filmových klapek
Filmové klapky. V Olomouci se sešla díla 125 předních českých výtvarníků